Osm miliard lidí Země dlouhodobě neuživí. Musíme začít jíst jinak

Na světě je osm miliard lidí. Lidstvo tak překonalo další milník počtu obyvatel planety. V první řadě je potřeba si uvědomit, jak velké číslo osm miliard je. Že jde o osm tisíc milionů je pro většinu lidí pochopitelné, přesto je to hodnota tak vysoká, že mozek má problém s jejím uchopením. Lépe se to dá ukázat na časových jednotkách, s těmi se setkáváme denně. Pokud bychom tedy vzali osm miliard vteřin, jde o ekvivalent 253,6 roku. Rozdíl mezi letošním rokem a rokem 1768.

Tehdy probíhala rusko-turecká válka, Marie Terezie vydala hrdelní řád a ruští lovci zabili posledního známého korouna bezzubého. Zvíře tak dávno vyhynulé, že jste si ho pravděpodobně museli vyhledat na internetu. A na Zemi tehdy žilo zhruba 800 milionů lidí, desetkrát méně než nyní.

Lidé se totiž, zvlášť v poslední době, rozmnožují velmi rychle. Člověk, jak ho známe, se na Zemi pohybuje zhruba 200 tisíc let, prvních 150 tisíc roků nám jako druhu trvalo, než jsme se dostali na dva miliony jedinců. Další dva miliony pak zabraly „pouhých“ 40 tisíc let a křivka dále strmě stoupala. Zatímco první miliarda trvala téměř 202 tisíc let, druhá zabrala 120, třetí 50 a čtvrtá 35. Další pak přibývaly přibližně za dekádu.

Každou minutu se narodí 270 dětí a tak ze všech lidí, co za 200 tisíc let na planetě žili, jich je zhruba sedm procent naživu právě nyní.

Tento růst by se měl podle OSN zastavit až v 80. letech tohoto století, kdy podle odhadů bude světová populace na čísle 10,43 miliard lidí. Na této hodnotě bude chvíli stagnovat a poté začne docházet k poklesu, k roku 2100 nás bude 10,3 miliardy.

Zpomalení je navíc zřetelné již nyní. „Od počátku 60. let 20. století se snižují roční přírůstky světového obyvatelstva a to z 2,3 % na počátku 60. let 20. století na dnešních (2022) 0,8 %,“ ukazuje trend na datech Jitka Rychtaříková z Katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK. „Ještě počátkem šedesátých let 20. století rodila celosvětově jedna žena v průměru 5 dětí a v současnosti to je 2,3. Předpokládá se, že do poloviny 21. století klesne tento průměr na 2,1.“

Největší změna čeká Asii, která zhruba v polovině století začne podle prognóz populačně poměrně strmě klesat. Jeden z mála regionů, který na projekci neklesá, je Afrika.

Již zmíněná hodnota 2,1 je podle demografky hladina prosté reprodukce, kdy jedna dcera nahradí jednu matku při započtení eventuální úmrtnosti. Na konci současného století se odhaduje hodnota na 1,83. Do té doby ji budou držet zejména rozvojové země.

„Vzhledem ke skutečnosti, že v rozvojových zemích je značný počet a podíl osob v reprodukčním věku, tak počty živě narozených porostou minimálně do počátku 70. let 21. století, i když průměrný počet živě narozených dětí na jednu ženu bude na úrovni prosté reprodukce již dříve,“ vysvětluje Rychtaříková. „Tomuto jevu se říká populační moment a odpovídá principu setrvačnosti. K růstu světového obyvatelstva bude také přispívat snižování ukazatelů úmrtnosti.“ Zpomalit růst pak mohou například nemoci jako je AIDS nebo pandemie, jakou jsme zažili v případě koronaviru.

I proto je Afrika kontinentem, který má nejvyšší meziroční změnu populace. Zatímco Evropa se pohybuje v rozmezí od záporných hodnot po jedno procento, některé státy černého kontinentu rostou i o tři procenta za rok.

Podle vedoucího Klimatýmu Asociace pro mezinárodní otázky Tomáše Jungwirtha Březovského každá nová projekce počítá s nižší nejvyšší hodnotou než ta předchozí i dřívější zlom populační křivky.

„Z hlediska planetárních limitů, tedy schopnosti Země takové množství lidí v praxi uživit, to je nepochybně dobře, jakkoli stárnutí obyvatelstva s sebou také bude přinášet řadu socioekonomických problémů,“ připomíná omezené zdroje planety Jungwirth. „O tom už ví svoje Japonsko, dozvídá se to Evropa, a tvrdý náraz čeká v dalších letech Čínu.“

Ještě důležitější než počet lidí je ale způsob, jakým žijí. „Užitečné mezinárodní srovnání nabízí model tzv. ekonomie koblihy, z něhož jasně vyplývá, že i náš životní standard v Česku je možný jen za cenu zásadního překračování planetárních mezí,“ připomíná expert. „Změn je potřeba celá řada – a měli bychom s nimi začít my v rozvinutých zemích, jejichž bohatství je dědictvím pálení obrovského množství uhlí a dalších fosilních paliv.“

Podle serveru The World Counts bychom již za současného způsobu života potřebovali více než 1,8 Zemí na to, abychom mohli udržitelně pokračovat ve stylu života, který je právě nastavený. Jedním z typických příkladů je konzumace masa. I když jde o velmi neefektivní potravu, která vyžaduje více vody, energie i půdy než jakákoliv jiná, spotřeba masa stále roste. Produkce masa se za 30 let mezi roky 1988 a 2018 ztrojnásobila a od šedesátých let dokonce zčtyřnásobila. Odhady říkají, že v roce 2050 se bude spotřeba pohybovat mezi 460 a 570 miliony tun. Vyšší hranice by znamenala dvojnásobek toho, co se spotřebovalo v roce 2008.

Kolik tun masa se letos na Zemi snědlo.

Na úpravu jídelníčku potřebnou pro přechod k udržitelnému způsobu života upozorňuje i Jungwirth. „Nepochybně součástí východiska, pokud nás má planeta dlouhodobě uživit všechny, je změna v jídelníčku směrem k potravinám méně náročným na půdu, vodu či hnojiva – typicky luštěninám, lokálnímu ovoci a zelenině, nebo ořechům – a souvisejícím produktům včetně rostlinného mléka,“ připomíná. „Chování dobytka je kromě záboru obrovského množství půdy zodpovědné za bezmála 15 procent všech našich emisí skleníkových plynů, takže jídelníček náročný na (zejména červené) maso a mléčné výrobky je ve velkém měřítku jednoduše neudržitelný.“

Zároveň ale vypichuje i důležitost zdrojů, ze kterých „elektřinu a teplo a kolik jich potřebujeme, kde bydlíme, jak a kam cestujeme, jak se oblékáme a pereme.“ Podle odborníka se zatím díky technologickým pokrokům nepotvrdily předpoklady, že nedostatek zdrojů povede k rapidnímu úbytku obyvatelstva.

„To však neznamená, že lidstvo nebude v horizontu několika desetiletí čelit hladomorům a ozbrojeným konfliktům především v důsledku katastrof způsobených klimatickou změnou či úbytku a zhoršování kvality orné půdy,“ připomíná. „S tím souvisí také zužující se zásoby neznečištěných pitných zdrojů – které mají také technologická východiska, ale velice drahá a velké části světa nedostupná. Ostatně i samotné zvyšování produkce potravin se často dělo za cenu větší chemizace a krátkodobého drancování na úkor dlouhodobé stability.“

Historie ukazuje, že velké civilizace zanikaly v průměru za 336 let své existence. Hrozí něco takového i nám? „Existuje řada příkladů ze světa přírody, kdy daný druh doslova zkonzumoval své okolí a poté následoval strmý populační pád,“ reaguje Jungwirth na otázku, jestli se lidé chovají jako virus. „Lidstvo se musí velmi rychle naučit vykročit z biologické danosti růst za každou cenu, dokud existují zdroje, pokud má mít nějakou šanci se tomuto neblahému osudu vyhnout.“

„Představa, že to za nás v horizontu několika málo generací vyřeší expanze do různých koutů vesmíru, je nejen naivní, ale také nebezpečná. Planetu máme totiž skutečně jen jednu,“ dodává vedoucí Klimatýmu AMO.

Rychtaříková vidí budoucnost optimističtější. „Zánik civilizace by hrozil zřejmě v souvislosti s jadernou válkou, nikoliv v souvislosti s demografickým vývojem,“ popisuje s tím, že není příznivkyní „cyklických pohrom“. „Problémem nejsou absolutní počty, ale změna struktur,“ dodává profesorka.

„Rozvojové země mají dnes velké zastoupení osob v reprodukčním věku. Tyto populace výhledově zestárnou,“ předpovídá Rychtaříková. „Vzhledem k tomu, že tam téměř neexistuje systém sociálního zabezpečení jako ve vyspělých zemích, budou tyto populace čelit rychlému a výraznému demografickému stárnutí – nárůstu počtu a podílu osob ve věku 65+ let.“

Podle demografky se ale výrazně změní rozmístění světového obyvatelstva. „Subsaharská Afrika se dnes podílí 14 % na světovém obyvatelstvu a v roce 2100 zde bude žít jedna třetina světového obyvatelstva (33 %). Evropa a Severní Amerika představuje dnes 14 % světového obyvatelstva a v roce 2100 to bude necelých 10 procent. Nejlidnatější zemí se výhledově stane Indie s 1,5 miliardy obyvatel v roce 2100,“ dodává.

Pokud bychom počítali s tím, že savci obvykle přežívají milion až deset milionů let, jsme na začátku dlouhé cesty, i kdybychom počítali se spodní hranicí. Zatímco nyní žije již zmíněných sedm procent lidí, co se kdy narodilo, v případě existence našeho druhu po dobu jednoho milionu let, se narodí v budoucnu odhadem 100 bilionů lidí. To je 850krát více, než dosud žilo.

A jak by lidé budoucnosti vypadali? Dá se odhadovat, že by byli vzdělanější. I to je totiž trend současného světa. Vzdělání má stále více lidí napříč celou planetou.

Není navíc důvod, proč by lidstvo mělo skončit za zmíněný milion let. „Předpokládám, že ‚navěky‘,“ reaguje Rychtaříková na otázku, jak dlouho bude člověk jako druh existovat. „Domnívám se, že lidstvo vždy našlo řešení, a že tomu tak bude i v budoucnosti.“