Článek
V době pandemie covidu-19 umožňovalo 60 procent podniků svým zaměstnancům pracovat z domova. Ve srovnání s obdobím před pandemií, případně s dobou, kdy jsou proticovidová opatření zmírněná, došlo k mírnému nárůstu o šest procentních bodů.
Jak ale vyplývá ze zprávy Českého statistického úřadu, značné jsou rozdíly podle velikosti podniků, což se nezměnilo ani v období pandemie. Využívat home office umožňovalo 96 procent velkých a 84 procent středně velkých firem, před pandemií to bylo bezmála 91, resp. 74 procent. Naopak malé podniky nabízely tuto možnost v méně než polovině případů, během pandemie toto číslo stouplo na zhruba 53 procent.
Rozdíly jsou pozorovatelné také ve srovnání v závislosti na odvětví, ve kterém firmy podnikají. Nejčastěji umožňovaly svým zaměstnancům pracovat na dálku společnosti z oboru informačních technologií, šlo o 97 procent z nich.
Následoval audiovizuální a vydavatelský sektor (91 procent) a také cestovní agentury a kanceláře (88 procent). „Do režimu home office byla převedena i část administrativních prací ve výrobě,“ uvádí ČSÚ ve zprávě.
Naopak v některých odvětvích práci z domova umožnit nelze již z povahy pracovní činnosti, což se odrazilo i na datech. Nejméně zaměstnanců tak mohlo přejít do režimu home office ve stravování a pohostinství (23 procent) a v maloobchodě (35 procent), polovina pak v ubytování a v dopravě a skladování.
Podle údajů ČSÚ však pracovalo z domova v období pandemie pouze 12 procent zaměstnanců. „Jedna věc je, kolik podniků práci z domova svým zaměstnancům umožňuje, věc druhá je, kolik zaměstnanců může skutečně práci z domova vykonávat,“ vysvětluje úřad ve zprávě.
Nejvíce využili home office zaměstnanci ve velkých podnicích, celkem 21 procent. Ve středně velkých a malých firmách pak pracovalo z domova méně než 10 procent zaměstnanců.
Srovnání podle odvětví, jemuž se podniky věnují, pak ukazuje, že nejvíce home office využívali zaměstnanci v telekomunikačním sektoru (69 procent), dále pak pracovníci v audiovizuálním a vydavatelském odvětví (59 procent) nebo v oboru IT (53 procent).
Nejméně zaměstnanců, kteří pracovali z domova, je pak v odvětví stravování a pohostinství (2 procenta), dále pak v textilním, kožedělném a obuvnickém průmyslu (3 procenta) nebo v ubytování (5 procent).
Předpokladem pro práci z domova je také možnost vzdáleného přístupu přes internet či VPN k pracovnímu e-mailu, k různým dokumentům a souborům nebo k aplikacím a informačním systémům společností. Nejrozšířenější je právě přístup k e-mailu, což podle dat ČSÚ nabízí dlouhodobě většina podniků. V roce 2016 to bylo 64 procent firem a před deseti lety 52 procent.
Téměř všechny velké společnosti umožňují vzdálený přístup svým zaměstnancům ve velkém rozsahu. Naopak menší podniky nejčastěji nabízejí vzdálený přístup k e-mailu, celkem 65 procent z nich. Nakládat z domova s pracovními dokumenty nebo přihlásit se do informačního systému umožňuje pouze 56 procent z nich.
Polovina společností využívá online komunikační nástroje
Do popředí se během pandemie dostaly také různé online komunikační platformy, kam se přesunuly porady, videokonference či obchodní schůzky. Podle dat ČSÚ je využila loni polovina podniků v Česku. „Celkový údaj ale značně ovlivňuje velký počet malých firem v Česku, které komunikační platformy využívají relativně málo,“ uvádí zpráva úřadu. Pouze 42 procent malých firem používalo internetové komunikační platformy.
Společnosti, bez ohledu na jejich velikost, více komunikují přes online platformy s klienty a obchodními partnery než interně mezi zaměstnanci.
Téměř pětina podniků navíc uvedla, že online komunikační nástroje začala využívat až v roce 2020 v souvislosti s pandemií covidu-19. „Bylo to konkrétně 17 procent malých firem, třetina středně velkých subjektů a 40 procent velkých podniků s více než 250 zaměstnanci,“ zmiňuje zpráva.
