Dvě generace mladých a která z nich to měla těžší

„Dnešní mladí to mají snadné, my jsme to měli těžší.“ Věta, která v různých obměnách zaznívá napříč časem i generacemi, a pravděpodobně i v budoucnu bude častým zdrojem mezigeneračních debat. Seznam Zprávy se proto rozhodly podívat na to, jakým výzvám čelí současní mladí dospělí a jak se liší svět, ve kterém žijí, od toho, v němž v jejich věku žili jejich rodiče.

„Devadesátá léta 20. století byla pro tehdejší mladé lidi obdobím v mnohém stresujícím. Řešili problémy s bydlením – byty se už nepřidělovaly, ale hypotéky na vlastní bydlení se teprve začínaly objevovat, mnoho z nich si zažilo nezaměstnanost,“ srovnává ředitel Sociologického ústavu Akademie věd ČR Tomáš Kostelecký.

„Bylo to však období, kdy se otevřelo okno nových příležitostí. Spousta mladých tehdy začala podnikat, mnozí z nich úspěšně, někteří se dostali do špičkových pozic v privatizovaných podnicích nebo v zahraničních firmách, kdo uměl jazyky a měl vzdělání, měl spousty možností, které předtím, ale ani potom, neexistovaly,“ připomíná.

Tehdejší mladí navíc podle sociologa objevovali kouzlo dříve nedostupného cestování, dostali se na místa a do zemí, o kterých se jejich rodičům ani nesnilo.

„Dnešní mladí čelí výzvám, kterým mladá generace v 90. letech nečelila. Všudypřítomné sociální sítě stírají hranici mezi světem ‚mladých‘ a ‚starých‘ a dělají z něj pro dospívající mysl příliš široký a neuchopitelný prostor,“ doplňuje psychoterapeutka Barbora Hrušková z centra Gaudia.

Vývoj životní dráhy současných mladých vidí Tomáš Kostelecký různorodější, než tomu bylo v minulosti. Některým se podle něj daří velmi dobře, jiným naopak. „Dnešní mladí lidé jsou v průměru mnohem vzdělanější než dřívější generace, znalost cizích jazyků už není výhodou, ale podmínkou,“ vysvětluje.

To potvrzují i statistiky. Zatímco v roce 1993 bylo bez vysokoškolského titulu téměř 90 procent mužů a bezmála 95 procent žen, za necelých třicet let se tento poměr zásadně obrátil. Vysokoškolské vzdělání má každý pátý muž – a ženy je dokonce o jeden procentní bod předběhly.

Dnešní mladí mají podle Kosteleckého i další výhodu. „Cestování je zcela běžné, nemálo dnešních mladých má osobní zkušenosti s pobytem v cizině. Rozvoj internetu posílil jejich zapojení do globálního světa a kultury,“ dává příklady. Zároveň ale připomíná, že současná generace mladých dospělých řeší podobný problém, jako ta před třiceti lety: bydlení. „Bydlení je - už zase - problém, se kterým se potýká čím dál větší podíl mladých.“

Problémy mladých nezaznívají ve veřejné diskuzi příliš často. Při volbách se politici častěji věnují spíše starší populaci, která chodí volit více. Nejenže jde o zodpovědnější skupinu obyvatelstva, pokud jde o volební účast, ale jedná se také o výrazně početnější část současné české společnosti.

Určitou výjimku tvoří poslední dvoje volby. Jak při výběru poslanců, tak při volbě prezidenta přišlo k volbám velké množství mladých lidí, kteří silně ovlivnili celkový výsledek. Čísla jsou ale neúprosná. Od konce druhé světové války nebyl podíl mladých lidí ve společnosti nižší, než je teď.

Ke konci posledního válečného roku registruje ČSÚ ve svém archivu přibližně milion a půl lidí ve věku od 18 do 30 let. Na konci roku 2021 to nebylo ani 1,4 milionu. V roce 1945 přitom žilo v české části tehdejšího Československa okolo osmi milionů lidí. Nyní je to více než 10,5 milionu. Zatímco celkový počet lidí roste, mladých je čím dál méně.

Poznámka: Mezi grafy lze překliknout šedou šipkou ve spodní části grafiky.

Vůbec největší podíl mladých lidí ve společnosti byl na začátku 70. let minulého století a pak také na přelomu tisíciletí. Ve společnosti jich tehdy bylo okolo 20 procent. Dnes už to je jen lehce přes 13 procent.

Největší pokles v podílu mladých za posledních 30 let je v Moravskoslezském a Karlovarském kraji. V obou regionech poměr lidí v této generaci klesl o více než pět procentních bodů. Naopak nejnižší rozdíl hlásí Praha, kde úbytek přesáhl tři procentní body.

Kliknutím na ikonu grafu zobrazíte vývoj v absolutních hodnotách v daném kraji. Zpět na mapu se vrátíte kliknutím na ikonu mapy.

Odhady demografů navíc říkají, že v budoucnu bude docházet k čím dál většímu stárnutí populace. Zatímco v roce 2021 byl průměrný věk 42,7 roku, na konci tohoto století by mohl přesáhnout až 47 let.

Vývoj věkové struktury je totiž neúprosný.

Zatímco v dřívějších letech přicházely po útlumech opět na svět silnější ročníky, nyní se tak neděje. Počty mladých lidí i proto neustále klesají. V minulém roce navíc došlo k nebývalému propadu v počtu narozených dětí.

Češi navíc zakládají rodinu výrazně později než v dřívějších dobách. „Děti se mladým rodí v pozdějším věku, takže není nic neobvyklého být ve třiceti bez dětí a u rodičů,“ potvrzuje sociolog Tomáš Kostelecký.

Vyšší věk žen při porodu prvního dítěte tvoří jeden z významných rozdílů současné generace a těch předchozích. Zajímavý je v tomto ohledu dlouhodobý trend.

Poznámka: Graf nezačíná na čísle 0, proto se rozdíly zdají na první pohled větší, než ve skutečnosti jsou. Stejnou metodiku pro zobrazování průměrného věku žen při narození 1. dítěte používá také Český statistický úřad.

Od předválečného období až do komunistického převratu se průměrný věk žen při porodu prvního dítěte pohyboval okolo 25 let. Potom začal výrazně klesat a ustálil se mezi 22 a 23 lety.

Situace se začala měnit až v 90. letech po znovuobnovení demokracie. „Panovala velká nejistota, prudce klesl počet dětí narozených, protože lidé rozhodnutí o narození potomků odkládali,“ vysvětluje Kostelecký.

„Zatímco předchozí generace řešila byznys a snažila se o kariéru, dnešní mladí jsou kritičtější, mají různorodější zájmy a životní cíle. Řada dnešních mladých je k fungování dnešních společností kritická natolik, že se nebojí uvažovat o nějakých alternativách současnému systému,“ upozorňuje sociolog.

„Chce se po nich, aby byli zodpovědní, plnili své povinnosti, chovali se slušně, k něčemu v životě směřovali, ale zároveň jsou postaveni do role přihlížejících tomu, jaký svět pro ně chystají jejich rodiče. Pro mnohé možná až překvapivě silně vnímají témata jako například klimatická krize, možnost sehnat dobrou práci, uživit sebe i rodinu, mít nebo nemít děti a tak dále,“ přidává kritický pohled psychoterapeutka a členka České asociace pro psychoterapii Hrušková.