Mladí Češi mama hotel nechtějí. Do práce se ale nehrnou

Mohlo by se zdát, že stěhovat se od rodičů v 26 letech není zas až tak brzy. Jenže ještě před patnácti lety byl věk, kdy se lidé osamostatňovali, výrazně vyšší. Podle Petra Sunegy, ekonoma ze Sociologického ústavu Akademie věd, má významný vliv ekonomická situace.

„Z časové řady pro Českou republiku je patrné, že věk odchodu od rodičů se v období 2002 až 2008 spíše mírně zvyšoval a zhruba od roku 2011, tedy přibližně od konce nebo zmírnění globální finanční krize, kdy dosáhl vrcholu 27,2 roku, s určitými výkyvy směrem k dnešku klesá,“ řekl ekonom Seznam Zprávám.

Podle dat unijního statistického úřadu Eurostat během pandemie covidu-19 věk prvního bydlení mírně stoupl a zase klesl, podle odborníků se však jedná pouze o jemné rozdíly, z nichž nelze vyvozovat žádné závěry. Je však možné, že nyní bude věk naopak stoupat – kvůli krizi s bydlením.

„Masivní úvěrové investice, které lidé prováděli, jim umožnily stěhovat se od rodičů dříve než v roce 2020. Jedním z důvodů mohly být právě úvěry, které se v roce 2021 mohutně poskytovaly. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet za rok 2022. Já bych očekával ochlazení,“ uvedl pro Seznam Zprávy tajemník Asociace českých stavebních spořitelen Jiří Šedivý.

Sunega se však domnívá, že důsledky krize s bydlením nejsou jisté. V Česku totiž hraje velmi významnou roli při pořízení bydlení mladých lidí pomoc od rodičů či od příbuzných, ať už finanční nebo věcná (například dar, vybavení či dědictví).

„Přestože se finanční dostupnost bydlení v čase spíše snižuje, díky této pomoci mladí na bydlení stejně dosáhnou a věk odchodu od rodičů se nadále spíše snižuje. Díky tomu ale paradoxně rostou zřejmě i ceny bydlení a jeho finanční dostupnost se dále zhoršuje. Je to trochu začarovaný kruh,“ říká ekonom.

Potvrzují to i výsledky výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd. Podle něj téměř tři čtvrtě respondentů (74 %) dostaly při pořizování vlastního bydlení od své rodiny pomoc. Téměř 40 procent mladých lidí žijících ve vlastním dostalo darem či dědictvím od rodiny celé bydlení.

Na druhou stranu data rovněž ukazují, že mladí lidé bydlí delší dobu u rodičů právě kvůli horší dostupnosti bydlení. Téměř třetina (29,5 %) respondentů se domnívá, že je důvodem jiný životní styl dnešní generace.

Určit správný věk, kdy by se měli mladí lidé od rodičů odstěhovat, však není jednoznačné, je totiž velmi individuální. Podle klinické psycholožky Danuše Jandourkové by se dalo říct, že ideální věk je z vývojového hlediska přibližně mezi 18 a 20 lety.

Správný věk pro odchod od rodičů může být ovlivněn mnoha vlivy, jako je například neúplná rodina, kdy potomek musí více rodičům pomáhat. Dopad má i socioekonomická situace, když nemá mladý dospělý dostatek financí nebo déle studuje a tím pádem i déle zůstane u rodičů.

Určité osamostatnění přitom začíná už v pubertě. „K takzvané separaci dochází v období dospívání dítěte (puberty), kdy se dospívající začíná vymezovat vůči názorům a postojům rodičů, časté jsou různé konflikty a hádky, hledá si vlastně svou cestu,“ říká psycholožka.

„Toto období většinou končí odstěhováním se z původní rodiny. To může být náročné pro dospívajícího - převzetí veškeré zodpovědnosti za sebe a své chování, ale i pro rodiče - syndrom prázdného hnízda. Celý proces může brzdit jak dítě, které nedokáže převzít zodpovědnost za sebe, ale i rodiče, kteří ho nedokážou pustit, často v případě, že péče o děti byla jejich jedinou náplní,“ uvádí důvody pozdějšího odstěhování se od rodičů psycholožka.

Průměrný věk odchodu z domu v Evropské unii je 26,5 roku. Rozdíly mezi jednotlivými členskými státy jsou však velmi výrazné. Ve Švédsku opustí děti domov v 19 letech, naopak v Portugalsku v 33,6 roku. První odstěhování zažívají dříve v severních a západních zemích, naopak až kolem třiceti lidé na jihu a východu Evropy.

Podle socioložky Jany Klímové Chaloupkové ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR jsou velké rozdíly ve věku dány historicky. Odlišnosti jsou způsobené různými faktory, například rozdílnou rodinnou politikou, charakterem trhu práce i trhu bydlení, sdělila socioložka redakci.

„V zemích severní Evropy je kladen vysoký důraz na autonomii mladých, a běžnější je zde samostatné bydlení mladých nebo spolubydlení. V zemích jižní Evropy se se mladí lidé potýkají s vysokou nezaměstnaností a obtížemi při získání stabilního zaměstnání. Větší důraz je zde kladen na rodinnou solidaritu.“

Za povšimnutí ale stojí i velké odlišnosti mezi Českem a Slovenskem. Na Slovensku je totiž věk odcházení od rodičů vyšší o pět let (30,9 roku). „Ve srovnání s Českem je na Slovensku rodinné chování o něco více tradiční – odchod od rodičů je častěji spojen až se vstupem do manželství a založením rodiny. S posunem zakládání rodiny do vyššího věku se zvyšuje i věk odstěhování od rodičů,“ vysvětluje Klímová Chaloupková.

Věk osamostatnění se není rozdílný jen mezi státy, ale i mezi ženami a muži. Ve všech státech EU opouštějí muži rodiče v průměru později než ženy. Muži se osamostatní až po třicítce v 11 členských státech, kdežto ženy pouze ve dvou. Odborníci se domnívají, že je příčinou rozdílný věk v partnerském životě.

„Hlavním důvodem je věkový rozdíl partnerů. I když roste podíl mladých lidí, kteří odcházejí od rodičů a žijí sami (nebo se spolubydlícími), stále je hlavním důvodem odstěhování od rodičů formování partnerské domácnosti. Ženy jsou přitom v průměru o něco mladší než jejich partneři,“ říká socioložka Klímová Chaloupková.

Největší rozdíl mezi pohlavími, 4,7 roku, je v Rumunsku, kde se muži stěhují od rodičů v 30,3 a ženy v 25,6 roku. Velký rozdíl je také v Bulharsku, 3,5 roku. Naopak téměř bez rozdílu mezi pohlavími je Švédsko (rozdíl 0,4 roku) a Dánsko (0,5 roku).

Druhou část grafu zobrazíte kliknutím na šipku v dolní části.

Z druhé části grafu je zřejmé, že je rozdíl patrný i v Česku. Češi se v průměru stěhují od rodičů v 27,1 roku, Češky už ve 24,7 roku. Podle psycholožky Jandourkové může být důvodem i odlišný přístup otců a matek.

„Vliv může mít rozdíl v separaci dcery nebo syna. S odchodem dětí většinou více bojují matky než otcové, u matek je častěji péče o dítě jejich jedinou náplní. A hůře probíhá separace ve vztahu matka-syn než matka-dcera. Možná, že to může souviset i s tím, že přibývá neúplných rodin, kdy děti vyrůstají jen s matkou, a je možné, že dospívající synové se dostávají do role ‚náhradního partnera‘. A to jejich odchod komplikuje.“

Finanční situace mladých lidí může ovlivnit stěhování se od rodičů výrazně. A data Eurostatu ukazují, že českým studentům se příliš pracovat nechce. V České republice je zaměstnaná méně než desetina všech studentů od 15 do 29 let (8,3 %). Práci by chtělo, ale nemůže ji sehnat, 0,4 procenta studentů. Zbytek zůstává mimo pracovní trh a zaměřuje se na studium.

„Ekonomická aktivita a obecněji ekonomická nezávislost je významný faktor, který ovlivňuje založení vlastní domácnosti. Záleží ale i na podpoře a ekonomické situaci rodičů a obecně na sociálních normách. Například rodiče mohou děti podporovat spíše v tom, aby se nestěhovaly do nájmu, ale šetřily si na vlastní bydlení. Nebo naopak podporovat v tom, aby se co nejdříve postavily na vlastní nohy,“ říká socioložka z Akademie věd.

Ekonom Petr Sunega se domnívá, že nízký podíl pracujících studentů, který ho překvapil, nemusí automaticky znamenat pozdější stěhování. „Pokud sdílí nějaký nájemní byt s dalšími lidmi, kde musí platit nájem a další poplatky, nějak si na něj vydělat musí (pokud je nedotují rodiče), protože jen ze stipendia ho nezaplatí (minimálně ne ve větších městech). Pokud jim byt darují rodiče a musí platit jen příspěvek do fondu oprav a energie (a třeba jim částečně ještě přispívají rodiče), tak asi nutně pracovat nemusí.“

V roce 2021 v EU pracovalo 23 procent studentů ve věku od 15 do 29 let, tři procenta se snažila najít práci (v grafu označení jako nezaměstnaní). Největší část studentů však byla mimo pracovní trh. Do průzkumu jsou započítány i částečné úvazky a brigády.

Nejvíce mladých pracuje v Nizozemsku, kde má zaměstnání či brigádu 7 z 10 studentů. Skloubení práce a školy je obvyklé také v Dánsku (49 %) a Německu (42 %). Naopak nejméně studenti pracují v Maďarsku a Bulharsku, kde je v zaměstnání pouze pět procent.

Podíl žen mezi 20 a 24 lety, které studují, je vyšší než podíl mužů, jak je zřejmé z grafu. Muži naopak ukončují vzdělání v mladším věku a začínají dříve pracovat. Mezi mladými ženami je oproti mužům méně nezaměstnaných.