Máte pocit, že na světě to jde od desíti k pěti? Data ukazují, že se mýlíte

Po loňském roce ve znamení pandemie koronaviru si mnoho lidí od toho letošního slibovalo, že bude klidnější. Přece jen si psychologické zátěže celý svět užil dosyta. Naděje však vzala zasvé hned koncem února, kdy Vladimir Putin svou invazí na Ukrajinu spustil jeden z největších ozbrojených konfliktů, které Evropa v posledních dekádách zažila.

Končí tedy další náročný rok a bylo by snadné propadnout trudnomyslnosti, že svět je veskrze špatný. Seznam Zprávy proto připravily několik datových výstupů, které dokazují, že sice by svět v každém případě mohl být lepší, rozhodně jsme však na dobré cestě.

Začněme lokálně, v České republice. Obyvatelé Česka patří mezi největší kuřáky v Evropě. Zdravý není ani zdejší životní styl, který má za následek řadu zdravotních problémů. Jako příklad můžeme vzít vysoký krevní tlak. To všechno jsou fakta, rozhodně je co zlepšovat.

Agentura STEM/MARK však nedávno vypracovala výzkum, který porovnává, jaké představy o svých krajanech máme a jaká je realita. Výsledek? Češi se vidí výrazně negativněji, než je skutečnost. Obézních je o polovinu méně, než myslíme, méně i kouříme, méně lidí má vysoký krevní tlak a s depresemi se podle výzkumu potýká jen desetina lidí, než respondenti odhadovali.

To však neznamená, že by Češi žili v porovnání se zahraničím zdravě. „Když se podíváte na procento kuřáků, v Česku je velmi vysoké. Spotřeba alkoholu je u nás úplně astronomická, zvlášť ve srovnání se severními zeměmi. Když se podíváme na procento lidí s nadváhou a obezitou, je také poměrně vysoké,“ uvedl v prosinci pro Seznam Zprávy předseda České kardiologické společnosti profesor Aleš Linhart, který působí na 2. interní klinice kardiologie a  angiologie ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Prostor pro zlepšení tedy rozhodně je, nic to ale nemění na tom, že situace je lepší, než sami předpokládáme.

Další optimistická data ukazuje statistika UNESCO, která zkoumala, jak dlouho se očekává, že budou děti chodit do školy. Od základního vzdělání po terciární. A mezi roky 1970 a 2017, tedy za necelých padesát let, se tento časový údaj pro dívky po celém světě zdvojnásobil. Zatímco v roce 1970 mohly počítat s necelými sedmi lety školy, před pěti lety to bylo 12,5 roku. Chlapci měli již v roce 1970 poměrně výrazný náskok, nárůst proto mají „jen“ z 8,6 na 12,4 roku.

Například subsaharská Afrika a nejméně vyvinuté země stále ještě nedosáhly na cíl UNESCO 12 let školního života bez ohledu na pohlaví, ale vývoj je pozitivní. Třeba dívky v Guatemale, Indii nebo Rwandě mohou očekávat více než trojnásobnou dobu školní docházky, než jejich o padesát let starší předchůdkyně. A trend lepšího přístupu ke vzdělání je vidět i u chlapců.

Mezi statistikami pro dívky a chlapce můžete překlikávat šipkou ve spodní části grafu.

Letošní rok se do historie zapíše jako ten, v němž světová populace překonala hranici osmi miliard lidí. Mohlo by se zdát přirozené nebo logické, že s rostoucím počtem obyvatel na planetě poroste také množství těch, kteří jsou v extrémní chudobě. Není tomu tak.

Od roku 1995 soustavně klesá extrémně chudých v absolutních číslech. A co je ještě pozitivnější, podíl extrémně chudých ve světové populaci klesá od roku 1820. Ve čtyřicátých letech 20. století byl poměr vcelku vyrovnaný, před čtyřmi lety byla v extrémní chudobě desetina světové populace.

Každý desátý člověk je sice stále poměrně významný podíl, nicméně trend, který je naprosto jednoznačně pozitivní, trvá dlouho a současná hodnota je nejnižší za posledních dvě stě let, pravděpodobně i déle.

Mezi absolutními hodnotami a procenty můžete překlikávat šipkou ve spodní části grafu.

To, že svět je dobrý, ale může být i lepší, výmluvně ukazuje míra dětské úmrtnosti. Celosvětově zemře 4,3 procenta dětí předtím, než dosáhnou věku 15 let. To je 16 000 denně, 11 za minutu. Na první pohled strašlivé číslo. Jenže tady se vyplatí znát kontext. V minulosti to bylo zhruba 50 procent. Každé druhé dítě se nedožilo patnácti let!

Jednoznačně pozitivní trend přesto má kam pokračovat. V Evropské unii je podíl dětí, které zemřely před patnáctinami, 0,45 procenta. Prudce klesá také podíl dětí, které zemřou před pátými narozeninami. Například v České republice, při tehdejším Československu, ještě v roce 1950 zemřelo 7,42 procenta dětí v této věkové skupině, zatímco loni to nebyla ani třetina procenta. I nejhorší evropská země – Moldavsko – srazila dětskou úmrtnost za sedmdesát let z 13,68 procenta na 1,43 procenta.

V Africe je ale stále úmrtnost dětí mladších pěti let více než 6,6 procenta. Dlužno dodat, že ještě v polovině minulého století byla téměř třetinová. Největší změnu hlásí Omán (ze 47,37 na 1,11 procenta), nejhorší ze všech světových zemí je Somálsko s jedenácti procenty.

Jako poslední statistiku Seznam Zprávy vybraly tu, která se nyní dotýká celého světa. Války. Ruské invaze na Ukrajinu, kterou rozpoutal autokratický vládce Vladimir Putin koncem února letošního roku.

I tady je však možné najít drobný optimismus. Jakkoliv je probíhající válka strašlivá, jde o první přerušení dlouhodobého trendu. Data ukazují, že invaze je jediným konfliktem mezi dvěma zeměmi. Ostatní války jsou buď lokální, nebo občanské. Nikdy v historii navíc nebyl tak nízký počet válek, jako tomu bylo do ruské agrese, která zemi zařídila status státu podporujícího terorismus.

A i díky tomu v poměru ke světové populaci umírá stále méně lidí při válečných konfliktech. Tuto statistiku pravděpodobně současná válka poznamená, zatím není jasný přesný počet obětí. I tady je proto jasný výrazně pozitivní trend, který ovšem může být lepší.