Líná nemakačenka a paraziti. O kom si to Češi nejčastěji mylně myslí

Když se píše o nezaměstnanosti na evropské úrovni, tradičně se zmiňují země jako Španělsko nebo Řecko, kde se aktuálně pohybuje míra nezaměstnanosti kolem dvanácti procent. Dlouhodobě se tyto země označují jako ty, které mají s nezaměstnaností problém. A jak si ukážeme níže, i Česko má své „Řecko a Španělsko“.

Aby bylo zřejmé, jak vypadá aktuální situace v Evropě, je možné si prohlédnout mapu.

Česko je jiné, zde je celková míra nezaměstnanosti výrazně nižší: v březnu dosáhla 3,7 procenta.

V rámci projektu Jak se žije v Česku, ukazujeme mapu, kterou jsme poskládali podle dvaceti různých parametrů, a na níž zachycujeme, jak odlišné jsou podmínky k životu v různých koutech republiky.

Mapa níže je trochu odlišná: je zaměřena výlučně na nezaměstnanost, ovšem nikoli jen na aktuální míru. Ukazujeme, jak vypadá nezaměstnanost z dlouhodobého pohledu.

Bližší pohled na různé oblasti Čech, Moravy a Slezska ukazuje, že i my máme „své Řecko a Španělsko“. Jsou to oblasti, kde se míra nezaměstnanosti dlouhodobě pohybuje na mnohonásobku celorepublikového průměru.

A právě na tyto oblasti jsme se podívali zblízka v rámci projektu Jak se žije v Česku. Celý duben se věnujeme trhu práce, migraci lidí kvůli práci a celkově podmínkám k životu, které se v různých oblastech velice liší.

Pro lepší přiblížení ukazujeme top 5 sídel s více než 10 tisíci obyvateli, kde je dlouhodobě nejvyšší, a kde naopak nejnižší míra nezaměstnanosti.

Abychom se vyhnuli ojedinělým výkyvům, ze všech více než 6 tisíc měst a obcí jsme spočítali, kde je dlouhodobě nejvyšší a kde nejnižší míra nezaměstnanosti. Rozdíly jsou velké.

Zatímco města Rychnov nad Kněžnou, Čelákovice, Říčany, Pelhřimov, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav se za uplynulých osm let v míře nezaměstnanosti pohybují hluboko pod celorepublikovým průměrem, naopak Karviná, Orlová, Havířov, Jirkov a Chomutov se běžně pohybují zhruba na jeho trojnásobku.

V dobách, kdy nezaměstnanost plošně stoupá, se pak právě tyto oblasti Karviné a Orlové a další propadají ještě více. Dobře je to vidět například na období nástupu koronavirové pandemie. Nezaměstnanost mírně stoupla všude, ovšem například v Říčanech se v červnu 2020 pohybovala kolem dvou procent. V Havířově byla tou dobou čtyřnásobná, v Karviné pětinásobná.

Ze všech lokalit jako první tradičně budí pozornost oblast Karviné, Orlové, Havířova a Ostravy. Situace v regionu je obtížná, neboť ukončení hornictví zde způsobilo nejen na pracovním trhu jisté vakuum a vznikla tu potřeba nových průmyslových odvětví. Třeba těch, která přispívají k udržitelné ekonomice v Česku.

V sousedním Německu se v bývalých hornických oblastech investuje do zelených technologií, jako je výroba autobaterií nebo recyklace. To se ale neděje ani na Ostravsku a Karvinsku, ale v podstatě nikde v Česku.

Jako tradiční „zaklínadlo“ pak působí představa rekvalifikace, tedy že se lidé, kteří se kvůli zaniklým či zanikajícím oborům ocitli bez práce, přece mohou přeškolit na jiný obor. Opravdu se bývalí horníci přizpůsobí potřebám pracovního trhu a přeškolí se na IT odborníky? „Taková představa je nereálná,“ upozorňuje sociolog Daniel Prokop.

Aby se region udržel a nevylidňoval se, je potřeba podporovat rozvoj služeb, protože ve většině oblastí jsou velmi slabé, a to nejen služby veřejné, ale i soukromé. Jinak totiž střední třída, která kvalitní služby poptává, opouští region. To pak má podle Daniela Prokopa dopad i „na duši regionu“, protože méně aspirující obyvatelé zůstávají v oblasti, zatímco aspirující střední třída se přestěhuje do prosperujících měst.

„Momentálně nevypadá moc nadějně, že by místní politici přímo v Karviné nějak lépe chápali celkovou situaci a zabývali se zlepšením. Dokonce od nich slýcháme, že se stav zlepšuje, což jednoduše není pravda,“ říká pro Seznam Zprávy Zuzana Klusová, karvinská patriotka a zastupitelka Moravskoslezského kraje.

Vysloužilí horníci z Moravskoslezského kraje slýchávají od lidí v jejich okolí: „Ty máš rentu, ty se máš!“ Avšak realita je jiná – pro mnoho z nich je tzv. renta spíše noční můrou. Renta totiž není to, co si pod ní široká veřejnost představuje po vzoru rent pro bývalé vojáky, policisty nebo hasiče (jim se výsluhová penze vyplácí po odchodu do civilu, pokud odsloužili aspoň 15 let).

Bývalí horníci totiž mají rentu zcela jinou. Ta jejich se vyplácí, pokud v době výkonu své práce utrpěli úraz nebo mají dlouhodobé zdravotní následky.

Renta se vypočítává z půvobní mzdy a je velice snadné o ni přijít. Jak? Třeba že člověk ke svému zranění nebo nemoci z povolání dostane ještě nějakou jinou nemoc. A v tu chvíli horníci snadno přicházejí o náhradu výdělku.

A k tomu všemu musí pravidelně dokazovat svůj nárok na finanční kompenzaci.

To je případ i bývalého horníka, který od 80. let fáral na šachtě Staříč. Kvůli zaprášeným plicím dostal rentu, náhradu za ztrátu výdělku vzniklou nemocí z povolání. Pak mu lékaři diagnostikovali rakovinu prostaty a muž o rentu přišel.

„Tři roky to tady řešíme a hlavní problém spočívá v tom, že to není chápáno jako nějaká úhrada za poškozené zdraví, ale jako náhrada za ztrátu výdělku,“ upozorňuje Klusová, která se problematice rent dlouhodobě věnuje.

Téma se netýká jen horníků, ale třeba i prodavaček a skladnic nebo pracovníků v chemickém průmyslu – celkem jde o více než 15 000 lidí v Česku, většina jich je z Moravskoslezského kraje.

A rentisté jsou ti, kdo viditelně zasahují do statistik nezaměstnanosti.

Systém rent totiž zjednodušeně řečeno trestá ty, kteří si najdou práci. „Asi nejpalčivějším problémem tohoto systému je fakt, že vrátit se do práce nedává pro většinu rentistů smysl,“ říká Lukáš Černohorský, náměstek ministra pro místní rozvoj, který se v minulosti dlouhodobě věnoval problematice horníků a zejména OKD.

„Pokud si i přes svůj zdravotní hendikep v nové práci vydělají více, než je minimální mzda, o jistotu renty v původní výši přijdou. Renta jim bude nenávratně zkrácena, a to přestože by v budoucnu o práci přišli a skončili bez práce. Důvod? Prokázali, že si umí vydělat více, a tak se náhrada za ztrátu výdělku snižuje. Zákon tedy rentisty trestá za to, že si našli práci za vyšší než minimální mzdu. Řada z nich to proto řeší prací na černo. To může například na Karvinsku zvyšovat vykazovanou míru nezaměstnanosti.“

Výrazný problém s nezaměstnaností má i oblast Chomutovska a Jirkovska, které dohromady tvoří souměstí zhruba se 70 tisíci obyvateli. Stejně tak nedaleký Most a Litvínov, ty mají dohromady dalších 90 tisíc lidí.

Velká naleziště hlavně hnědého uhlí v podkrušnohorských pánvích a intenzivní důlní těžba způsobily, že v 60.,70. a 80.letech došlo k rozsáhlé devastaci velkých částí kraje a zničení mnoha obcí, včetně královského města Mostu. Od 90. let byla těžba utlumena a životní prostředí se pomalu obnovuje.

Velká sídla jako Most, Chomutov či Jirkov jsou od té doby dlouhodobě zasažena právě útlumem těžebního průmyslu a také úbytkem zemědělství.

Z dat shromážděných Ministerstvem práce a sociálních věcí je zřejmé, že nejvíce uchazečů o zaměstnání spadá do skupiny obyvatel, kteří dosáhli jen základní úrovně vzdělání nebo jsou zcela bez vzdělání.

Nedostatek práce pro lidi s nízkou kvalifikací s sebou nese i další související sociální problémy, například osobní dluhy, exekuce, ale i špatnou bytovou situaci nebo rodinné či zdravotní komplikace, jako je třeba závažná nemoc, deprese, závislosti na alkoholu nebo drogách, gamblerství.

Další problém jsou odsudky ze strany většinové společnosti. Lidé bez práce nemají peníze. Češi si pak za chudobou představují především lenost. „Propojila se představa chudých, těch, co se nesnaží, s příjemci dávek a ještě s Romy. Takže to pak už nebylo jenom o jazyku zásluhovosti, ale také o starších rasistických stereotypech,“ připomněla nedávno sociální antropoložka Lucie Trlifajová. Dlouhodobě se zabývá chudobou, sociální nejistotou a frustrací lidí, kteří mají nízké příjmy a nejistou práci.

Jiří Hanzelín pracuje jako terénní pracovník v projektu „Společně to dokážeme v Ústeckém kraji“, ve městech Chomutov a Jirkov. Pomáhá lidem z různých sociálních vrstev k návratu do pracovního života. Spolupracuje s externími specialisty na dluhové poradenství, a pomáhá tak řešit i předlužení. A je ukázkou toho, jak funguje, když lidem bez práce pomáhají „nevládky“.

„Neziskový sektor nabízí velmi komplexní a rozmanité služby, které za normálních podmínek Úřad práce ČR nabídnout nemůže. Navíc má terénní pracovník projektu u účastníků mnohem větší důvěru než oficiální úřady. Díky tomu máme informace potřebné k dokonalému zmapování situace a následnému úspěšnému řešení problematiky dlouhodobě nezaměstnaných,“ říká Jiří Hanzelín v rozhovoru pro web Dobrá práce v obci.

Tento projekt vznikl s cílem podporovat a rozvíjet formy zaměstnávání obtížně uplatnitelných osob na úrovni obce.

Mezi skupiny nejvíce ohrožené nezaměstnaností patří – jako všude jinde – absolventi, lidé se zdravotním postižením, ženy s malými dětmi, lidé s nízkým vzděláním a také ti, kdo spadají do věkové kategorie nad 50 let.