Článek
V posledním roce dárci nejčastěji posílali peníze nemocným dětem a na pomoc Ukrajině. Dětští pacienti mají nejvyšší prioritu i v současné době.
Významný díl lidí přispívá také na pomoc při přírodních katastrofách a angažuje se v pomoci na ochranu přírody a zvířat.
Psychologie a psychiatrie volají o pomoc
Nejméně podporovaná je oblast týkající se psychologie a psychiatrie, do které přispívá naprosté minimum lidí (cca 2 %). Duševní onemocnění přitom Češi (59 %) považují za akutní problém dnešní společnosti. Víc než polovina lidí v Česku se v posledním roce setkala s nějakou formou psychické nepohody, ať už u sebe, nebo u svých blízkých.
„Dětská psychiatrie a psychiatrie obecně jsou stále obory, které doprovází určité stigma. Dětská psychiatrie patří v Česku dlouhodobě mezi nejméně finančně podporované obory v medicíně, a proto se jí od roku 2018 intenzivně věnujeme,“ vysvětluje ředitelka Nadačního fondu Kapka naděje Dita Loudilová.
Pomoc Ukrajině už je menší
V posledním roce dárci nejčastěji posílali peníze nemocným dětem a na pomoc Ukrajině. Dětští pacienti mají nejvyšší prioritu i teď.
Rozdíly mezi muži a ženami jsou zanedbatelné, jediný viditelnější je v pomoci při ochraně přírody, kdy pomáhá 24 procent žen a 18 procent mužů.
Pomoc Ukrajině se v říjnu, v době sběru dat, propadla na dno žebříčku důležitosti ke sbírkám mířícím do zemí třetího světa.
Mírný rozdíl mezi pohlavími je u pomoci Ukrajině, pokud jde o vybavení armády či finanční podporu určenou na zbraně (podporuje ji 10 % mužů a 6 % žen).
Ženy mírně častěji než muži pomáhají onkologicky nemocným, seniorům, sociálně slabým lidem. Na konci žebříčku priorit pak je shodně u mužů i žen pomoc zemím třetího světa.
Atlas Čechů
Kvantitativní výzkum probíhal v říjnu 2022 na reprezentativním vzorku 1200 respondentů z české online populace a probíhal ve spolupráci s nadací Kapka naděje.
Data sbírala výzkumná agentura Behavio, která rovněž vytvořila rozsáhlý Atlas Čechů, kde porovnává různé demografické a další charakteristiky Čechů.
V kombinaci s daty z Atlasu Čechů a výzkumem týkajícím se ochoty pomáhat nyní víme více o charakteristikách lidí, kteří pomáhají a kteří nikoli.
Pomáhají chudší i bohatí
„Neplatí, jak by se dalo očekávat, že by zámožnější sahali do peněženek ochotněji, všechny příjmové vrstvy jsou mezi dárci zastoupeny podobně, byť výše konkrétních příspěvků se může lišit. Stejně tak se nedá říct, že by štědřejší byli muži, nebo ženy,“ říkají autoři studie z agentury Behavio.
Podle jejich zjištění je pro dárce typické, že jsou to spíš aktivní a spokojení lidé. Jsou toho názoru, že se v Česku žije dobře, lépe než před rokem 1989, a jsou rádi za členství v EU. Mají pocit, že mohou věci kolem sebe měnit k lepšímu, a také o to usilují, s čímž souvisí i jejich zvyk chodit k volbám. Je už ale jedno, která strana to u nich vyhraje. Neukazuje se, že by příznivci nějakého politického směru byli soucitnější než jiní.
Více o životě ukrajinských uprchlíků v Česku
Mnohdy bez části rodiny, kterou museli nechat na Ukrajině. Váleční uprchlíci letos zažili první Vánoce v Česku. Tady jsou příběhy některých z nich.
Hodně chudí si nemohou dovolit pomáhat ostatním
Co je typické pro „nedárce“? Víc než třetina lidí, kteří charitám dlouhodobě říkají ne, přežívá od výplaty k výplatě.
Kdyby měli „nedárci“ zhodnotit svůj život a vybrat si mezi smůlou a štěstím, řekli by, že je víc definuje smůla. Nejsou spokojeni se životem, prací ani vztahy.
Nemají ve svém okolí lidi, kteří by jim s něčím pomohli nebo aspoň poradili v odborných záležitostech. Možná proto se nehrnou do pomoci druhým – mají pocit, že také nedostanou od nikoho nic zadarmo. Uprchlíci by se podle nich také přijímat neměli.
Cítí, že nemohou svět kolem sebe ovlivnit, a nijak zvlášť o to ani neusilují. 46 procent z nich se vzdalo možnosti rozhodnout o výsledku posledních voleb do Poslanecké sněmovny. Velmi málo sledují aktuální dění, nejčastěji si jako zdroj informací vybírají televizi a sociální sítě.
Lákají konkrétní příběhy lidí
Většina lidí upřednostňuje konkrétní příběhy lidí v nouzi před obecnějšími tématy. Možná i proto dárci přispívají převážně jednorázově, když se jich nějaké téma osobně dotkne. Jen pětina obyvatel Česka posílá ze svého účtu peníze pravidelně. Nejsou zvyklí podporovat neziskové organizace jako takové. Stejně tak není vůbec běžné pomáhat s financováním výzkumu (měřeno v oblasti onkologie), přestože ho obecně považujeme za důležitý.
