Článek
Zhruba 4,5 tisíce obětí v Německu, téměř 4 tisíce ve Španělsku, více než 3,2 tisíce ve Velké Británii, přes tisíc zemřelých v Portugalsku. Toto nejsou statistiky další vlny koronaviru. Jedná se o nejnovější data evropské WHO, jež mapovala počet lidí, kteří přišli o život kvůli vlnám veder. Jen za letošní rok.
Podle WHO vysoké teploty letos za tři letní měsíce zabily minimálně 15 tisíc Evropanů. Pro srovnání – za období 1961 až 2021 si horko vyžádalo něco přes 148 tisíc životů. To jsou necelé tři tisíce za rok. Pokud by následujících 50 let vlny veder zabily stejný počet lidí jako letos, padesátiletý účet by v roce 2075 činil 750 tisíc mrtvých.
Počasí a vzduch ročně zabijí miliony lidí
Extrémní vedra jsou jedním z prokazatelných dopadů změny klimatu. Například podle zprávy IPCC (Mezivládní panel pro změny klimatu při OSN) z loňského roku vyplývá, že vlna veder, která by se v předindustriálním období vyskytla jednou za dekádu, má nyní pravděpodobnost výskytu 2,8 události za deset let – a navíc bude teplejší. Pokud by došlo ke globálnímu oteplení o 2 °C, pravděpodobnost vzroste na 5,6 výskytu za deset let.
Vedra, která by dříve nastala průměrně jednou za padesát let, nyní za stejné období přijdou 4,8krát a budou teplejší. Při oteplení o 2 °C nastanou dokonce téměř 14krát a budou teplejší o necelé 3 °C.
Fosilní paliva zabíjejí
Téměř 100 odborníků z celého světa popsalo, jak změna klimatu ohrožuje lidské životy.
Počty obětí porostou, již nyní jsou přitom vysoké. Podle loňské studie, zveřejněné společností Bloomberg, způsobily extrémy počasí bezmála 10 procent všech úmrtí v období 2000 až 2019. Výzkumníci spočítali, že extrémní horka či naopak zima si ročně vyžádají okolo 5 milionů životů.
Vybrané státy jsou započítané do kontinentů, na kterých leží. Vzhledem k jejich vysokým hodnotám jsou ale v grafu uvedeny i samostatně.
Otázkou, jak klimatickým změnám čelit, se právě v egyptském Šarm aš-Šajch zabývají zástupci více než 90 zemí na klimatické konferenci COP27. Situace se od loňského zasedání COP26 ještě zkomplikovala: kvůli ruské invazi na Ukrajinu a energetické krizi například některé státy avizovaly prodloužení provozu uhelných elektráren. Původním plánem přitom bylo jejich využívání postupně omezovat.
Hnědouhelné elektrárny jsou přitom v porovnání s jinými elektrárnami největším zabijákem. Podle dat Our World in Data připadne na jednu terawatthodinu (roční spotřeba elektrické energie zhruba 150 tisíc Evropanů) vyrobenou v hnědouhelné elektrárně 32,72 úmrtí.
Následují elektrárny černouhelné a ropné, naopak nejméně životů si hypoteticky připíše výroba energie z větru, jádra a slunce. Jinak řečeno – pokud by pomyslné město o 150 tisících Evropanů zásobovalo energií jádro, zemřel by následkem toho statisticky jeden člověk za 33 let. U solárů je to ještě déle – jeden člověk připadá na půl století.
Velmi podobné pořadí je i v případě skleníkových plynů, které elektrárny vyprodukují na jednu gigawatthodinu. Jen bioamasa a plyn si prohodí pořadí. Uhlí na jednu gigawatthodinu vypustí 273krát více skleníkových plynů než jádro – konkrétně 820 tun v porovnání se třemi tunami.
Uhelné elektrárny mají na svědomí více životů i v porovnání s jinými nebezpečnými jevy. Takzvané pevné částice, které jsou přímo zodpovědné za úmrtí z důvodu znečištěného vzduchu, zabijí podle výzkumů násobně více lidí, než zemře například při autonehodách nebo válkách (studie vznikaly před ruskou invazí na Ukrajinu).
Důvod pro opatrný optimismus
V Evropské unii ale počet let, o které zdejší populaci pevné částice připraví, dlouhodobě klesá. K roku 2019 to podle Eurostatu vycházelo na 762 let na 100 tisíc lidí. O pět let dříve přitom tato hodnota představovala více než 900 let. Například Česká republika je ale nad unijním průměrem – za rok 2019 přišla o téměř 900 let života na 100 tisíc lidí.
Výzkum Červeného kříže z roku 2019 navíc uvádí, že „do roku 2050 by mohlo 200 milionů lidí ročně potřebovat mezinárodní humanitární pomoc v důsledku kruté kombinace katastrof souvisejících s klimatem a socioekonomických dopadů změny klimatu. To je téměř dvojnásobek oproti odhadovaným 108 milionům lidí, kteří dnes potřebují pomoc mezinárodního humanitárního systému kvůli povodním, bouřím, suchu a lesním požárům“.
Jakkoliv se mohou tyto zprávy zdát apokalyptické, prostor pro mírný optimismus tady je. Díky technologickému vývoji se daří změnu klimatu mírnit – navzdory pomalu přijímaným opatřením. Technologie se navíc zlevňují, a jsou proto dostupnější, než tomu bylo dříve. Například emise CO2 bohatých zemí se daří snižovat bez zásadních ekonomických problémů těchto regionů.
Co si o změně klimatu myslí Češi
Změna klimatu probíhá a měli bychom s ní něco dělat. Pomoci by k tomu mohl Green Deal, i když v blízké budoucnosti přinese zhoršení ekonomické situace.
V loňském roce byly světové emise na druhé nejnižší hodnotě od roku 2017, o rok dříve šlo dokonce o nejnižší hodnotu od roku 2011. Technologie vyvíjené a využívané v bohatších oblastech navíc umožňují zelenější cestu k prosperitě chudším regionům.
Svou zvláštní úlohu by navíc mohla sehrát i současná válka. „Z hlediska klimatu můžeme válku proti Ukrajině vnímat jako požehnání,“ řekl v říjnu šéf Světové meteorologické organizace (WMO) Petteri Taalas. V krátkodobém horizontu sice podle něj konflikt způsobí již zmíněné větší vytížení uhelných elektráren, dlouhodobě ale povede k úsporám energií a k odklonu od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům, které státům umožní nezávislost na dovozu surovin.
