Češi se bojí války. Hromadně si pořizují zbraně

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Srbsko se vzpamatovává z dvou masových střeleb, při kterých útočníci před dvěma týdny způsobili smrt 18 lidí a zranění 20 dalších. V prvním případě šlo o střelbu na škole, proto byly mezi oběťmi i děti. Srbská vláda následně vyhlásila zbraňovou amnestii, po jejím uplynutí bude za nelegální držení zbraně hrozit vězení.

Ve Spojených státech evidují jen za letošní rok přes 50 masových střeleb, při kterých útočníci připravili o život 254 lidí a více než 700 zranili. To je v přepočtu 1,8 obětí a 5,1 zraněných za den.

Počet zbraní a zbrojních průkazů roste i v Česku. Z mezinárodního srovnání vyplývá, že získat přístup například k pistoli je v České republice dokonce snazší než jinde.

Mohou tedy podobné masakry hrozit i u nás? Odpověď zní – je to málo pravděpodobné. Legislativní nastavení sice Českou republiku dostalo v žebříčku nejlepších zemí pro držitele zbraní magazínu Guns and Ammo (Zbraně a munice, pozn. red.) na druhé místo za Spojené státy, přesto se k smrtícímu nástroji nedostane každý.

„Incidenty, jaké známe například z USA, případně i kriminalita legálně drženou palnou zbraní, v Česku téměř neexistují, nebo se vyskytují opravdu velice vzácně,“ řekl Seznam Zprávám expert na bezpečnost Josef Kraus z katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

„Osobně si myslím, že systémové nastavení pro přístup osob k legálnímu ozbrojování palnými zbraněmi je v České republice velice dobře nastaven. Nevytváří žádné silné restrikce pro zákona dbalé občany, aby se ozbrojili, ale zároveň účinně eliminuje lidi s kriminální minulostí, psychickými poruchami či jinak bezpečnostně rizikové.“

Ostatně v tom, jak nastavit funkční zbraňovou legislativu, máme hezkých pár set let zkušeností. „Na území Česka je přístup ke zbraním nějakým způsobem regulován již stovky let. Bez nadsázky – první regulace držení zbraní pochází ze 16. století,“ vysvětluje mluvčí Ministerstva vnitra Ondřej Krátoška. „V posledních 30 letech se regulace nakládání se zbraněmi zaměřuje primárně na to, aby přístup ke zbraním neměly osoby, které by mohly být nějakým způsobem potenciálně nebezpečné sobě nebo svému okolí.“

Jak Krátoška dodává, každý držitel zbrojního průkazu musí být „bezúhonný, spolehlivý, zdravotně způsobilý a musí složit zkoušku, ve které prokáže jak své teoretické znalosti, ale i praktickou dovednost při manipulaci se zbraněmi“.

Bezúhonnost a spolehlivost navíc nejsou tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát. Řeší se nejen trestní minulost, závažnost činů nebo i přestupků, ale i to, jestli třeba nehrozí, že by člověk mohl být nebezpečný sobě a svému okolí.

V posledním případě, pokud člověk již průkaz a zbraně má, může policie arzenál bezodkladně preventivně zadržet a poslat dotyčného na lékařskou prohlídku, která určí jeho další osud jako držitele „zbrojáku“. „Požadavky kladené na držitele zbraní vůbec nejsou mírné,“ upozorňuje Krátoška.

Dalším z důvodů, proč domácí zpravodajství v Česku neplní zprávy o zabití střelnou zbraní, je podle odborníků i česká povaha. „Je to také záležitostí národního naturelu. V Česku prostě není běžné jít se mstít zaměstnavateli či spolužákům za použití palné zbraně, ať už je jakkoli dostupná,“ doplňuje Kraus.

O zbrojní průkazy se ovšem hlásí čím dál více lidí. Největší nárůst žadatelů přišel okolo roku 2016. Odborníci to vysvětlují tím, že roli hrála i uprchlická krize, kdy si lidé nebyli jistí, jestli je stát dostatečně ochrání.

Přestože ne všichni žadatelé o zbrojní průkaz uspějí (požadavky jsou přece jen vyšší než třeba pro získání řidičského oprávnění), dlouhodobě stoupá také počet držitelů osvědčení. Největší meziroční nárůsty připadají na období, kdy lidé mají pocit, že se zhoršuje bezpečnostní situace. Kromě již zmíněného roku 2016 to bylo v roce 2022.

„Nárůst počtu držitelů zbrojních průkazů i registrovaných zbraní nepochybně ovlivňuje současná bezpečnostní situace a zejména probíhající válka na Ukrajině,“ dokládá Krátoška. „Po začátku ruské agrese došlo k výraznému nárůstu zájmu o vydání zbrojního průkazu. Zejména v první polovině roku 2022 byl počet žadatelů takřka dvojnásobný oproti běžnému stavu. Později se situace stabilizovala.“

Josef Kraus jeho slova potvrzuje. „Zejména v počátcích války, kdy nebylo zcela jasné, jak moc dojde k eskalaci a zda nedojde k přelití konfliktu dále na západ, pocítila řada lidí potřebu se ozbrojit a vybavit takříkajíc pro všechny případy,“ vysvětluje. „Podobně hlásí nárůst zájmu prodejci zbraní, výrobci nábojů a střelnice.“

Podle Krause nejde o nic neobvyklého. „V čase bezpečnostních krizí nebo proměny bezpečnostního prostředí se lidé přirozeně chtějí chránit a posílit vlastní fyzickou bezpečnost.“ A k tomu patří i vlastnictví a schopnost ovládat střelné zbraně.

„Zejména ze začátku války se v médiích opakovaně objevovaly informace o způsobu a míře zapojení ukrajinských civilistů do obrany svých domovů, což mohlo být pro řadu nových žadatelů o vydání zbrojního průkazu inspirující,“ zamýšlí se mluvčí Krátoška. „Dále můžeme spekulovat i o tom, zda a jaký vliv na rozhodování žadatelů a žadatelek měly i zprávy o brutálním zacházení s civilisty ze strany ruské armády.“

S tím pak pravděpodobně souvisí ještě jedna zajímavost: „Z nárůstu v roce 2022 bylo zhruba 23 procent žen, což je výkyv v dlouhodobém trendu. Stabilně je v Česku mezi držiteli zbrojního průkazu zhruba deset procent žen,“ poukazuje mluvčí.

„Jak v roce 2014, tak minulý rok zaznamenaly doslova boom nejrůznější spolky a virtuální skupiny zaměřující se na prepperství (systematickou přípravu na stav nouze nebo mimořádnou událost, pozn. red.),“ vysvětluje Kraus. Podle něj ale lidé zbraně nekupují jen k ochraně sebe a svého majetku. „Obecný zájem lidí o zbraně lze přičíst celé řadě důvodů – sportovnímu vyžití, relaxačnímu koníčku, sběratelství. Stačí si jít jednou zastřílet na veřejnou střelnici a řada lidí musí přiznat, že to je zábava a že by rádi přišli znovu.“

Kromě legálně držených je však mezi lidmi v Česku i množství neregistrovaných zbraní. O jejich počtu napovídají čísla zveřejněná Policií ČR po posledních zbraňových amnestiích. V roce 2014 lidé odevzdali bezmála 6 tisíc zbraní a téměř 484 tisíc kusů střeliva. O sedm let později pak na policii donesli 3700 zbraní a 133 tisíc kusů střeliva.

Mezi regiony byly předloni velké rozdíly. Zatímco v Karlovarském kraji lidé legálně odevzdali 77 zbraní, ve Středočeském to bylo 550 kusů. Kuriozitu pak zažili v Královéhradeckém kraji, kde muž odevzdal tank a samohybné dělo. Oboje sice držel legálně, nebyl si ale jistý, jestli je technika dostatečně znehodnocená.

V Česku by navíc mohlo arzenálu zase přibýt. Někteří bezpečnostní experti se totiž už nyní obávají, že na černém trhu se zbraněmi se negativně projeví konec ruské invaze na Ukrajinu. Reálně hrozí, že by mohlo dojít k pašování munice i zbraní, které po válce zbydou.

„V tuto chvíli je předčasné spekulovat, jaké dopady na bezpečnost v České republice bude mít konec války na Ukrajině,“ nechce předbíhat mluvčí vnitra Krátoška. „Ministerstvo vnitra i policie se však veškerým možným rizikům věnují, monitorují aktuální trendy a jsou připraveny možným budoucím problémům předcházet. Při tom samozřejmě spolupracuje se svými zahraničními partnery.“

Podle Krause je však s přílivem arzenálu třeba počítat. Největší poptávku vidí u organizovaného zločinu. „Paralelu můžeme najít například v dění po skončení války v Jugoslávii. Tamní gangy začaly ve velkém rozprodávat vojenské i policejní zbraně prakticky do celé Evropy,“ dává konkrétní příklad.

„Pistole a pušky z jugoslávského konfliktu dodnes představují hlavní zbraně skupin organizovaného zločinu ve skandinávských zemích. Nedá se tomu zcela zabránit, je potřeba se na tuto situaci maximálně připravit a maximálně omezit jakékoli negativní dopady,“ dodává odborník z brněnské univerzity.

Před možným nebezpečím minulý týden varoval také ředitel Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka. „Protože pak už tam nebudou potřeba. A jsem přesvědčený (a nejenom já, ale celá evropská bezpečnostní komunita), že bude snaha je pašovat dále do světa,“ uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas na dotaz, proč vztahuje sílící vlnu pašování zbraní z válečné oblasti do celé Evropy ke konci konfliktu.

Častým argumentem zbraňových lobby proti omezování prodejů je, že nezabíjejí zbraně, ale lidé, kteří jimi manipulují. A právě Česká republika je v rámci těchto debat často uváděná jako příklad. Do určité míry to i smysl dává. Také například Švýcarsko má legislativu nastavenou tak, že se člověk může ozbrojit poměrně snadno, ale jen zřídka se tam stává, že by spory nebo frustraci řešila kulka.

Pokud však jde o počet zbraní mezi civilisty, s obrovským náskokem před zbytkem světa vedou Spojené státy. Jde o jedinou zemi, kde mají civilisté více zbraní, než kolik čítá celková populace. Druhé v pořadí jsou Falklandy. Ostrovy, kde se ještě na konci 20. století válčilo, mají necelé tři tisíce obyvatel a v rukou běžných občanů je zde 1800 zbraní. Ve Spojených státech, kde žije zhruba 331, 5 milionu obyvatel, je to 393 milionů. A masové střelby jsou tam na denním programu.

Česká republika v tomto měření skončila na 63. místě s 12,5 zbraně na sto civilistů. Pokud bychom pracovali s aktuálními daty policie, pak to není ani každý desátý. To by Česko posunulo níže o zhruba 20 míst.

V tabulce je možné hledat napsáním hodnoty do panelu nahoře. Kliknutím na záhlaví sloupce se tabulka seřadí podle hodnot v něm.

Přesto Spojené státy nemají nejvíce úmrtí způsobených střelnou zbraní vzhledem k populaci. Pokud budeme počítat jen větší země, skončily USA například za Kolumbií nebo Mexikem. Česká republika pak je na 166. místě. Na 100 tisíc lidí zemře v důsledku střelby 0,15 z nich, sebevraždu ve stejném vztahu k populaci střelnou zbraní spáchá 1,32.

V tabulce je možné hledat napsáním hodnoty do panelu nahoře. Kliknutím na záhlaví sloupce se tabulka seřadí podle hodnot v něm.

Vraťme se ale ještě k – v této souvislosti – často skloňovaným Spojeným státům. Je totiž třeba počítat s tím, že v různých státech USA jsou různé zbraňové legislativy. A různý počet obětí. Rozdíl mezi nejlepším (Massachusetts s 3,4 na sto tisíc obyvatel) a nejhorším (Mississippi 33,9 na sto tisíc obyvatel) státem po přepočtu na populace je desetinásobný.

Jak ale připomíná analýza neziskové organizace Giffords Law Center, data jednoznačně ukazují, že čím silnější zbraňovou legislativu země má, tím méně obětí tam zbraně mají. Názorně to ukazuje následující graf. Čím výše stát je, tím více lidí tam při střelbě umírá, čím více je vpravo, tím slabší zbraňová legislativa ve státě je.