Článek
Česko je na tom podle oficiálních statistik nejlépe z evropské sedmadvacítky, pokud jde o ohrožení chudobou a sociálním vyloučením. Žádná jiná země ale není zatížena obrovským množstvím exekucí a mírou nesplatitelných dluhů. Nesplatitelných exekucí je v Česku podle odhadů zhruba 1-1,5 milionu, tedy cca každá třetí až čtvrtá.
Obyvatelé Česka byli celé roky zvyklí slýchat, že se jich chudoba téměř netýká; v žebříčcích sociálního vyloučení a příjmové chudoby, které každý rok vydává Eurostat, země patří mezi nejúspěšnější.
V posledním srovnání za rok 2021 bylo Česko v čele, a to s viditelným náskokem před Slovinskem a Finskem. Podle statistik trápí nízké příjmy a sociální strádání pouze necelých 11 procent populace, zatímco v celé Evropské unii byl průměr necelých 22 procent.
Česká republika je premiantem statistik, které poměřují chudobu v zemích Evropské unie, dlouhodobě. Jenže pravidelná šetření Eurostatu vůbec neberou do úvahy exekuce a insolvence, kterých je v tuzemsku zhruba tři čtvrtě milionu a týkají se zhruba pětiny populace. Statistika je tak výrazně zkreslená – Česko by ve skutečnosti v tomto srovnání dopadlo o poznání hůře.
Jako jediná země totiž zavedlo systém exekučního vymáhání dluhů takovým způsobem, že to postihlo celou desetinu populace, navíc v mnoha případech jsou dluhy nesplatitelné – jak ukážeme níže.
Snížené příjmy lidí zasažených exekucemi se v těchto statistikách neprojevují vůbec, jak upozorňují odborníci.
V čem přesně české statistiky klamou
Český statistický úřad provádí pravidelná šetření zhruba v osmi tisících domácnostech. Jenže tato šetření vůbec nesledují výdajovou stránku domácností.
„Šetření Životní podmínky sleduje pouze příjmovou stránku domácností. Příjmy se uvádějí jako čistý příjem osoby před exekučními srážkami. Pokud má tedy dotazovaná osoba exekuci, insolvenci nebo jiné povinné srážky ze mzdy, tuto informaci v našem dotazníku nezjišťujeme a ptáme se pouze na příjem od zaměstnavatele,“ potvrdila již dříve Simona Měřinská z odboru šetření v domácnostech ČSÚ.
Jinými slovy: na sedmi listech formuláře, který tazatelé ČSÚ se členy domácností vyplňují, úplně chybí zmínka o exekucích, insolvenci a srážkách. Právě z těchto dat přitom Eurostat vychází. V kolonce Příjmy za zaměstnání je jen hrubá a čistá mzda, ještě před jakýmikoli – tedy i exekučními – srážkami.
Počty exekucí v ČR
V loňském roce bylo zahájeno 445 618 nových exekučních řízení, což je o 28 317 více než v roce 2020.
Největší nárůst byl zaznamenán ve východních Čechách. Vyplývá to z dat Ministerstva spravedlnosti ČR, která zveřejnil Institut prevence a řešení předlužení.
Celkový počet exekučních řízení se z 4,33 milionu vyšplhal na 4,58 milionu, což znamená, že vzrostl počet exekucí na jednoho dlužníka ze šesti na 6,4. Také počet osob, které mají deset a více exekucí najednou, se zvýšil ze 157 000 na 168 000.
Šetření navíc probíhá jen v bytových domácnostech a zcela pomíjí azylové domy, ubytovny nebo domovy pro seniory.
„Je to úplně nesmyslný ukazatel. Kdyby započetli exekuční a insolvenční srážky, tak jsme úplně jinde,“ říká Radek Hábl, u Institutu prevence a řešení předlužení, autor Mapy exekucí, která sleduje exekuce až na úroveň jednotlivých obcí Česka, či Mapy osobních bankrotů.
Celou metodiku považuje za nešťastnou, protože poměřuje spíš rovnostářství než skutečné ohrožení chudobou. „Vychází z ní například, že německý důchodce je více ohrožený chudobou než důchodce český, což je zjevný nesmysl,“ dodává Radek Hábl. Paradoxní výsledek vzniká tak, že se německý senior po odchodu do důchodu propadl v příjmu více než český senior, ale to je dáno tím, že Německo má výrazně vyšší mediánové mzdy než Česko.
„Česko z tohoto srovnání Eurostatu vychází, jak by vypadalo, kdyby u nás žádné exekuční srážky neexistovaly,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Daniel Hůle, specialista organizace Člověk v tísni na dluhovou problematiku. „Příjmová chudoba se vypočítává z čistého příjmu, jenže v metodice Eurostatu vůbec není otázka, zda člověk má exekuci, případně kolik se mu strhává na exekučních či insolvenčních srážkách. Šetření pak vypovídá o stavu, jako by tu nebyla provedena jediná exekuce.“
Daniel Hůle upozorňuje, že tato metodika je jednotná pro všechny země. Srovnatelný systém exekucí jako v Česku však ani v jedné z nich neexistuje a žádná speciální metodika jen pro Českou republiku neexistuje. A Eurostat to měnit neplánuje, s ohledem na celkovou složitost procesu.
Dluhy se mají platit - ale kolikrát?
Do loňského roku navíc nebylo možné určit, kterou část dluhu dlužníci splácí. Dluhoví poradci například často doporučovali, že pokud se dlužník snaží splatit svůj dluh co nejrychleji, měl by u každé splátky uvést, že je určena na tzv. jistinu, tedy původní dluh, ze kterého se pak vypočítává další příslušenství dluhu, například poplatky z prodlení, smluvní pokuty apod.
Jenže to prakticky neplatilo. Advokát Tomáš Cimbota popsal na případu svého klienta, že toto ustanovení obchodního zákoníku se nevztahuje na dluhy vymáhané exekučně (pokud k jedné nebo více splátkám nedošlo ještě před zahájením exekuce).
Co se tedy fakticky s dluhem stane, spadne-li do exekuce, popisujeme na modelovém příkladu dlužného nájemného: klient onemocněl a kvůli výpadku příjmů nebyl schopen platit nájem po dobu sedmi měsíců. Majitel nepřistoupil na jeho splátkový kalendář, protože mu vadila nízká navržená měsíční splátka, a věc předal exekutorovi. (Pro zjednodušení jsou částky zaokrouhleny na tisíce.)
| Výchozí situace | |||
| dluh | 100 000 Kč | ||
| náklady řízení + odměna advokáta | 50 000 Kč | ||
| úrok z prodlení | 91 % ročně | ||
Jak se vyvíjelo splácení dluhu do letošního roku, ukazuje následující graf. Dlužník již splatil 780 tisíc korun a stále mu zbývá uhradit více než 600 tisíc korun. Dluh se stal prakticky nesplatitelným. Z propočtů pak vychází, že dlužník musí splácet dalších 10 let až do roku 2032.
Je to způsobené především úrokem z prodlení, který soud dle zákona stanovil na 0,25 % denně, tedy 91 % ročně. Přitom v letech 2012-2022 se roční zákonný úrok z prodlení pohyboval mezi 7 až 11 procenty.
Roční úrok 90 %
Dluhy a opožděné platby bývají v obchodních vztazích obvykle postihovány úrokem z prodlení, jehož výše se stanoví v závislosti na aktuální úrokové (REPO) sazbě ČNB.
U nájemních smluv byl ovšem v letech 1994–2013 využíván jako zvláštní sankce poplatek z prodlení, který měl zákonem určenou pevnou sazbu ve výši 0,25 % za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Přepočteme-li tuto denní sazbu na roční úrok, dostaneme 91,25 % p. a.
S novým občanským zákoníkem, který nabyl účinnosti v lednu 2014, se uplatnitelnost poplatku z prodlení omezila a snížila se i jeho výše – konkrétně na 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však 10 Kč za každý započatý měsíc prodlení.
To je ekvivalent ročního úroku 36,5 % p. a. I po tomto snížení však zůstala sazba přibližně čtyřikrát vyšší než sazba zákonného úroku z prodlení.
Novela zákona č. 67/2013, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty s účinností od 1. ledna 2016, vypustila poplatek z prodlení z českého právního řádu úplně. Nárok na zaplacení poplatku z prodlení, který vznikl do 31. prosince 2015, však není od 1. ledna 2016 nijak dotčen.
Jak by splácení dluhu probíhalo, kdyby u exekucí platil úrok z prodlení ve výši 10 procent? Dlužník by při zachování tehdejší exekutorské praxe zaplatil zhruba dvojnásobek původního dluhu, a to během čtyř let.
| Výchozí situace | |||
| dluh | 100 000 Kč | ||
| náklady řízení + odměna advokáta | 50 000 Kč | ||
| úrok z prodlení | 10 % ročně | ||
Přestože obce mají pravomoc dluhy odpouštět, v praxi je toto řešení omezené tím, že často závisí na sociálních pracovnících, kteří by dohodu o prominutí zprostředkovali, a zároveň na ochotě politických zástupců obce k tomuto řešení přistoupit. V některých obcích se tedy lze setkat s lokálními řešeními, nicméně plošné systémové řešení problému historických dluhů chybí.
Novela zákona č. 67/2013, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty s účinností od 1. ledna 2016, vypustila poplatek z prodlení z českého právního řádu úplně.
Pohledávky vzniklé na jeho základě do konce roku 2015 nicméně nadále zůstávají.
Nástroje k řešení situace, kdy dluh buď narostl do nesplatitelné výše, nebo se znásobil v důsledku neadekvátně vysokých poplatků, jsou v současnosti poměrně omezené. Obce mají možnost dluh nebo jeho příslušenství odpustit, v praxi to ale příliš nevyužívají, a to především proto, aby se nedostaly do rozporu s principem péče řádného hospodáře. Možnost pochybení u této povinnosti vede politické zástupce obcí k opatrnosti.
Více než milion nesplatitelných exekucí
Podle odhadů Radka Hábla je ze stávajících 4,5 milionu exekucí zhruba 1-1,5 milionu, u nichž příslušenství přebujelo do nesplatitelných rozměrů. „Může se jednat o pár set tisíc, dejme to mu dvě stě tisíc lidí,“ dodává k tomu Daniel Hůle vlastní odhad počtu lidí, jichž se to může týkat. Nesplatitelných dluhů jenom na nájemném je pak zhruba půl milionu.
Aktualizace 12. 10. 2022: zpřesnili jsme odhady počtů nesplatitelných exekucí.
Autorka prožila osobní zkušenost s exekucí.
