Jsem sám a hledám druhou práci. Koho nejvíc bolí drahota

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Podrobné studie společnosti RILSA a statistického úřadu (ČSÚ) odhalily, že i při hlubokém propadu rodinného rozpočtu se většina Čechů ostýchá požádat o sociální podporu. Proto nezbývá než hledat druhou práci.

Loni žilo v Česku 566 tisíc rodin s dětmi, které živil pouze jeden z rodičů. Podle průzkumu SILC od ČSÚ to bylo o desetinu víc než v roce 2014. Z větší části šlo o úplné rodiny, přesto průzkum uvádí 206 tisíc rodin samoživitelek či samoživitelů. O třetinu, na úroveň 586 tisíc, vyrostl počet tzv. singles, kteří pracují a žijí sami. Přibývá také osamělých důchodců, kterých loni bylo 810 tisíc, o patnáct procent nad stavem roku 2014.

Nárůst počtu domácností, kterým stačil příjem z jednoho zaměstnání nebo jeden důchod, svědčil ještě nedávno o vzrůstajícím blahobytu. Loni se však poměry změnily, když ceny vyrostly o deset procent rychleji než mzdy. Skoro dva miliony domácností s jedním výdělkem se najednou staly přednostním terčem inflace. Právě mezi nimi lze najít ty, které zdražování donutilo k zásadním změnám ekonomického chování.

Na rodinách s nezaopatřenými dětmi to popsal výzkum společnosti RILSA (rovněž Výzkumný ústav práce a sociálních věcí). „Například podíl výdajů na bydlení včetně energií je výrazně vyšší u domácností s jedním rodičem,“ upozornil ředitel ústavu Robin Maialeh. Proto také samoživitele zasáhly dražší energie nejvíc a mají v jejich rodinách na svědomí 40 procent vyšších nákladů z loňska. „U domácností s oběma rodiči se jednalo o 28 procent,“ doplňuje ředitel. Důvod je jasný – u úplných rodin nebývají náklady na bydlení o mnoho větší než v neúplných rodinách, a přitom je pokrývají dvou platů.

Proto byli také především živitelky a živitelé neúplných rodin nuceni hledat častěji nové strategie, jak uživit rodinu. Průzkum RILSA, kterého se loni v říjnu a listopadu účastnily tři tisíce domácností, mimo jiné zjistil, že sedm z deseti rodin samoživitelek či samoživitelů šetřilo na jídle, přitom z úplných rodin k tomu byla donucena polovina. Nový zdroj příjmů, jako jsou brigády nebo dohody o práci, muselo využít 40 procent samoživitelů a 29 procent rodičů z úplných domácností.

Druhá práce se pro živitele neúplných rodin stává samozřejmým řešením. Z těch, kdo ji loni neměli, připouští jejich potřebnost tři čtvrtiny dotázaných, v případě úplných rodin to platí jen v polovině případů.

Naopak žádat o státní podporu dosud pro většinu dotázaných Čechů znamená překonat psychologický blok. Jak zjistil průzkum RILSA, zhruba tři čtvrtiny rodin si myslí, že na dávky nemají nárok, dalších 12–13 procent je přesvědčeno, že nejsou sociálními případy. „Přitom je zřejmé, že mnohé z těchto rodin by na dávky dosáhly,“ podotýká ředitel Maialeh. Takový široce sdílený ostych považuje „za jeden z výsledků třicetileté stigmatizace těch, kteří využívají nějaké formy sociální podpory“.

Drsnější dopady inflace na domácnosti s jedním živitelem nejsou překvapením. Potvrzují trend uplynulých deseti let, kdy podle šetření SILC jejich příjmy rostly pomaleji než u domácností, kde vydělávají dva členové. Jen to nevadilo, dokud příjmy rostly rychleji než ceny. Vedle rodin s dětmi přitom stejným potížím čelí také bezdětné domácnosti zaměstnanců a penzistů.

Prohlubování rozdílu mezi úplnými a neúplnými rodinami se dosud nevěnovala žádná vědecká studie. Podle odhadu Martiny Mysíkové ze Sociologického ústavu Akademie věd se mohou důvody u různých typů rodin lišit. U kategorie „rodiny s dětmi“ se jako vysvětlení nabízí fakt, že rodiny s jedním živitelem využívají sociální dávky častěji než úplné domácnosti. Z průzkumu SILC přitom jednoznačně vyplývá, že sociální podpora rodinám roste pomaleji než příjmy z práce.

„U penzistů bych hledala vysvětlení v genderových rozdílech,“ doporučuje socioložka. Jak známo, vyšší důchody pobírají muži, přitom právě vyšší důchody rostly v uplynulých letech rychleji. To je výhodou také pro rozpočty úplných rodin penzistů, které táhnou jejich mužští členové. Proti tomu trpí jednočlenné rodiny důchodců, které ve třech čtvrtinách případů tvoří osamělé ženy.

Hůře se už hledají důvody, proč se oproti singles vylepšily příjmy dvoučlenných bezdětných rodin. Teoreticky může i tady hrát roli to, že osamělí lidé jsou častěji odkázáni na využívání sociálních dávek, případně genderové rozdíly jako u důchodců. Nejde vyloučit ani to, že singles mají menší motivaci, aby se snažili o lepší výdělky. V případě bezdětných se ovšem nůžky mezi rodinami s jedním a dvěma příjmy otevírají pomaleji než u penzistů nebo rodin s dětmi.