Jak vypadá průměrný český pijan: Úplně obyčejný člověk s běžnými starostmi

Jestliže je na začátku předpoklad, že chudoba, velké starosti nebo osamělost vedou k nadměrnému pití alkoholu, průzkumy nic takového nenaznačují. Naopak.

Pokud se pokusíme vytvořit profil průměrného pijana alkoholu, vyjde naprosto průměrný Čech. Má se středně dobře, středně dlouho spí, má středně velké starosti a je ve středním věku.

Jak je vidět z úvodního grafu, častější pití alkoholu (tedy denně nebo několikrát týdně) se zvětšuje s rostoucím věkem, ovšem po padesátém roce už zase začíná klesat. K častému pití alkoholu se lidé ve věku mezi 35 a 55 lety hlásí dvakrát více než mladí do 25 let.

„Přibližně milion tři sta tisíc Čechů je na hranici rizikového nebo problémového pití, což je v porovnání s nealkoholovými drogami nesrovnatelné a alarmující,“ říká adiktolog Aleš Kuda.

Jestli je pití problematické, se pozná nejen podle četnosti pití, ale také míry vypitého alkoholu. Někdo pije denně, ovšem velice malé množství alkoholu, někdo pije jednou nebo dvakrát do měsíce, ale v takové míře, že si nepamatuje předchozí večer. Obojí je problematické a nese to s sebou více či méně viditelné následky.

A důležité je také upozornit, že alkoholik nemusí být nutně člověk na okraji společnosti, na kterém je pití na první pohled poznat.

Podle průzkumu, který nyní zpracovala agentura Behavio pro lékárnu Pilulka, Češi vévodí dalším statistikám jak v dlouhodobém nestřídmém pití, tak v tom nárazovém, kdy vypijí pět a více drinků za sebou.

Globální studie došla k závěru, že alkohol škodí v jakémkoli množství, ochranný vliv na cévy či srdce je zanedbatelný oproti škodám na všech ostatních orgánech. Nebyla to ledajaká studie: trvala 26 let, probíhala ve 195 světových lokalitách a zkoumala úmrtí a invaliditu v důsledku konzumace alkoholu, ale také celkovou souvislost pití se zdravím. V roce 2018 byla publikována v časopisu Lancet pod názvem Spotřeba a zátěž alkoholem pro 195 zemí a území, 1990–2016.

Je to muž v produktivním věku, pije alkohol několikrát za měsíc bez ohledu na velikost obce, ve které žije. Má střední příjem, což mu umožňuje ušetřit si nějaké peníze stranou, a má průměrnou pracovní zátěž bez nutnosti často pracovat přesčas. Jeho společenský život je spíš aktivní, ale pití alkoholu není denním zvykem. Spíše se jedná o častější aktivitu v rámci společenských událostí nebo příležitostného večerního odpočinku. Žije ve vztahu a má jedno nebo dvě děti.

Úvodní předpoklad, že starosti nebo osamělost povedou k častější konzumaci alkoholu, se vůbec nenaplňuje. Naopak - rozvod nebo ovdovění vede k výraznému omezení pití. Dvě třetiny ovdovělých nepijí vůbec, nebo si dají alkohol jen párkrát do roka. V manželství je lidí s tímto přístupem k alkoholu třetina a v partnerství zhruba čtvrtina.

Co se týče rodinného stavu a přítomnosti dětí, typický konzument alkoholu je pravděpodobně svobodný, nebo žije ve společné domácnosti. Rodiče zase konzumují alkohol tím méně, čím více mají dětí.

V této souvislosti je nutno uvést kontext, jak je problematická tzv. normalizace pití alkoholu, kdy třeba zkušenost s alkoholem v Evropě začíná kolem deseti let, ovšem v některých rodinách v Česku už v osmnácti měsících a děti k alkoholu mnohdy přivádějí jejich rodiče. Upozorňuje na to dvojice psychologů Gabriela a Albert Kšiňanovi.

„Rodiče dostali otázku, jestli už jejich dítě ochutnalo alkohol. Není tam kvantifikované kolik, ale počítá se do toho třeba líznutí pěny od piva, drobné zkušenosti, kdy rodiče dali dětem alkohol ochutnat. Ve třech letech to bylo 18 procent rodičů, kteří odpověděli kladně. V pěti letech už to bylo 23 procent. V jedenácti okolo 30 procent. To je myslím docela vypovídající,“ odkazuje Gabriela Kšiňanová na data ze studie Evropské longitudinální studie těhotenství a dětství (ELSPAC).

Jak ze studie vychází Česko? „Vidíme kulturu, která je nasáklá alkoholem a všechno se kolem něj nějakým způsobem točí,“ dodává Albert Kšiňan.

Zapojení velikosti obce do vytváření profilu typického konzumenta alkoholu ukazuje, že neexistuje výrazný rozdíl v četnosti konzumace alkoholu na základě toho, zda jedinci žijí ve velkých městech, či malých obcích. Data naznačují, že nejběžnější frekvence pití alkoholu „několikrát za měsíc“ je přibližně stejná pro všechny velikosti obcí, ačkoli denní konzumace alkoholu je nejnižší ve velkých městech s více než 50 000 obyvateli.

Pokud jde o finanční situaci, data ukazují, že lidé s vážnými finančními problémy nebo s významnými finančními rezervami („mají rezervu půl roku a víc“) mají tendenci pít méně. Na druhé straně ti, kteří mají menší finanční rezervy nebo „vyžijí z měsíce na měsíc“, mají větší pravděpodobnost pravidelné konzumace alkoholu. Tedy, typický konzument alkoholu pravděpodobně spadá do střední finanční kategorie - není ani na finančním dně, ani výrazně finančně zajištěný.

Když měli respondenti průzkumu odpovědět na otázku, jak vnímají pití alkoholu v průběhu pracovní doby, zdaleka nejčastěji padlo označení, že se jedná o závislost. Myslí si to nadpoloviční většina žen (52 %) a téměř polovina mužů (45 %). U obou pohlaví pak ve více než 40 procentech panuje názor, že je to společensky nepřijatelné. Viditelný rozdíl je u názoru, že pití v práci je každého věc: myslí si to zhruba pětina mužů, ale jen desetina žen.

Průzkum se věnoval i porovnávání mezi příslušníky dalších zemí střední Evropy. V grafu níže jsou zachyceny Česko, Slovensko, Rakousko a Maďarsko vždy v tomto pořadí. Zdaleka nejméně se k pití hlásí Maďaři, Češi, Slováci a Rakušané mají velice vyrovnané výsledky.