Jaderný útok? Hodiny posledního soudu jsou 100 vteřin od zkázy

Minulý týden ruský ministr obrany Sergej Šojgu volal svým protějškům ze Spojených států, Francie, Británie a Turecka. Důvod byl prostý – chtěl prý vyjádřit obavy z toho, že Ukrajina by mohla použít v rámci konfliktu, který Rusko vyvolalo, takzvané špinavé bomby.

Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba označil ruské tvrzení za absurdní a nebezpečnou lež. Pro agresora by to naopak mohla být záminka k zapojení jaderných zbraní. Takovému konfliktu se svět v minulosti několikrát vyhnul jen těsně.

Rusko pro svá tvrzení nepředložilo žádné důkazy. „Takový krok je ze strany Ukrajiny zcela vyloučený. Spíše naznačuje myšlenkové pochody představitelů Ruska, jehož jednání už delší dobu vykazuje charakteristiky teroristického státu,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Petr Suchý, politolog a odborník na vývoj nukleárních zbraní, jejich kontrolu a odzbrojení.

„V bezpečnostní komunitě probíhají diskuse o možnosti zneužití radiologických zbraní již dlouhá léta. Většinou byl takový postup ovšem předpokládán spíše u nestátních aktérů – různých teroristických skupin. Že tak bude jednat Rusko, země s největším jaderným arzenálem, je pro mnohé hořkou pilulkou.“

Vyvstává proto otázka – je možné, že by Rusko použilo špinavou bombu samo a následně se ji snažilo připsat Ukrajině? A mohla by Moskva v této souvislosti zkusit obhájit použití jaderných zbraní?

„Obava, že by se Rusko mohlo pokusit o takzvaný útok pod falešnou vlajkou a využít ho jako záminku k jaderné eskalaci, zde skutečně existuje od počátku konfliktu,“ řekl Seznam Zprávám Michal Smetana, bezpečnostní analytik z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy. „Obdobným způsobem byl Západ velmi pozorný v březnu letošního roku, kdy ruští představitelé opakovaně zmiňovali existenci údajných laboratoří na výrobu biologických zbraní na Ukrajině.“

Podle Smetany se také nabízí velmi pravděpodobná varianta, že se jedná pouze o pokračování psychologického nátlaku směrem na Ukrajinu i na Západ a zpráva o špinavé bombě nakonec zapadne. Stejně jako u domnělých laboratoří.

Smetana navíc připomíná, že zapojení jaderných zbraní je stále hypotetické: „Pořád považuji za nepravděpodobné, že k něčemu takovému vůbec dojde, jakkoliv je to riziko bezesporu větší než kdykoliv za mého života.“

Jeho slova potvrzují i proslulé Doomsday Clock, což se dá do češtiny přeložit jako Hodiny posledního soudu. Na začátku roku byly na hodnotě „100 vteřin do půlnoci“, nejmenší v historii tohoto ukazatele.

Politolog Suchý je opatrný i v použití pojmu „jaderný konflikt“. „O jaderném konfliktu bych mluvil spíše v případě, že by jaderné zbraně použila i druhá strana, kdy by došlo k masivnější jaderné výměně. V případě jednostranného nasazení taktických jaderných zbraní Ruskem bych hovořil spíš o omezené jaderné válce či jaderné eskalaci z jeho strany,“ vysvětluje odborník.

„Co si od takového postupu slibují ruští představitelé, kteří Ukrajinu dle svých proklamací chtěli ‚osvobodit‘ a místo toho vyhrožují jadernou kontaminací území, jež chtějí mít pod kontrolou, spíše naznačuje, že se snaží znejistit západní země a odradit je od dalšího zintenzivňování poskytování vojenské pomoci Ukrajině. Vidíme, že jejich jaderné vydírání na některé představitele funguje. Rusko vyhrožuje použitím taktických jaderných zbraní – tedy prostředků, v nichž má vůči USA výraznou početní převahu,“ vysvětluje.

„Taktické zbraně byly vyvíjeny za účelem jejich nasazení přímo na bojišti, v rámci bojových operací. Případné nasazení proti civilním cílům zcela postrádá jakoukoliv logiku, což ale u současného Ruska asi málokoho překvapí.“

Čistě hypoteticky si však můžeme udělat poměrně kvalitní představu o tom, co by se stalo, kdyby došlo na scénář útoku na civilní města. „Pokud by jaderná zbraň o výbušné síle 500 kilotun TNT byla použita například proti velkému městu, jako je Kyjev, můžeme mluvit o několika stovkách tisíc mrtvých během prvních 24 hodin, dvakrát tolik vážně zraněných a budovách z větší části zcela zničených v okruhu několika kilometrů od epicentra,“ vysvětluje Smetana.

Jen pro srovnání: Bomba Little Boy, která vybuchla nad Hirošimou, měla ekvivalent 15 kilotun TNT, Fat Man, známý z Nagasaki, 20 kilotun. „Rozloha území zasažená radiací by z velké části záležela na výšce výbuchu – povrchový výbuch produkuje mnohem více radioaktivního spadu, ale zase je z hlediska rozsahu destrukce méně efektivní,“ dokresluje Smetana hypotetický obrázek.

Škála síly jaderných zbraní je velmi široká. „V případě jaderné zbraně má Rusko k dispozici jak ‚malé‘ taktické jaderné hlavice o výbušné síle v jednotkách až desítkách kilotun (kilotuna = tisíc tun, tedy milion kilogramů, pozn. red.) TNT, tak ‚velké‘ strategické hlavice, které mohou mít výbušnou sílu řádově až kolem 800 kilotun TNT,“ vypočítává Smetana.

„Pokud by se nejednalo o ‚pouhý‘ demonstrativní výbuch někde nad mořem, asi jako nejpravděpodobnější se jeví použití skutečně několika málo taktických jaderných zbraní s nižší výbušnou silou – dejme tomu balistické rakety vypálené ze systémů Iskander-M se silou plus minus 10 kilotun TNT – například proti ukrajinské kritické infrastruktuře, s výbuchem kus nad zemí pro maximalizaci destruktivního účinku a minimalizaci jaderného spadu. Ale je to opravdu jen jedna z mnoha variant,“ dodává expert.

I pro následující ukázku proto Seznam Zprávy vybraly zbraň s výbušnou silou ekvivalentu 500 kilotun TNT.

Pokud by taková zbraň úspěšně detonovala nad Prahou, zabila by za 24 hodin necelých 192 tisíc lidí, dalších 307,6 tisíce by zranila a v dosahu slabší tlakové vlny by bylo téměř 980 tisíc lidí.

Vychází to z výpočtů serveru nuclearsecrecy.com, který provozuje historik jaderných zbraní Alex Wellerstein.

„Oblast zasažená radiací“ na mapě představuje plochu, na níž odhadem 15 % z těch, kteří by výbuch přežili, zemře do měsíce na rakovinu. Mapy neukazují pohyb jaderného mraku.

V druhém největším městě republiky by za stejného scénáře do 24 hodin zemřelo zhruba 185,5 tisíce lidí, 108 tisíc by bylo zraněných a tlakovou vlnu by pocítilo přes 401,1 tisíce lidí.

Ostrava by při takovém výbuchu nad svým centrem hlásila téměř 102 tisíc obětí, přes 100 tisíc zraněných a 349 tisíc by pocítilo tlakovou vlnu.

Je však důležité opět připomenout, že situace, že by na civilní zástavbu, zvlášť českou, dopadla jaderná bomba, je velmi nepravděpodobná. Jaderné zbraně totiž mají paradoxně ten efekt, že jejich použití je pro mocnosti nevýhodné.

Popisuje to například princip nazvaný MAD, z anglického Mutual Assured Destruction (záruka vzájemného zničení). Strana, která by plně zapojila svůj jaderný arzenál, by sice mohla zcela vyhladit zemi, na kterou by tuto sílu zaměřila, zároveň by však byla jaderným arzenálem obránce zničena.

Pojem MAD má proto dva významy: Kromě toho, že jde o výše popsaný akronym, výraz mad v angličtině znamená „šílený“. To ukazuje iracionalitu zahájení jaderné války.

Možná i proto se Jihokorejci v průzkumech přiklánějí k tomu, aby země do svého arzenálu zařadila jaderné zbraně. Jejich nevyzpytatelný severní soused se řadí mezi devět států, které jaderné zbraně mají.

Celkový odhadovaný počet jaderných hlavic na světě ale dlouhodobě klesá. Nejvíce by jich mělo mít k dispozici Rusko, které dokonce v roce 1986 disponovalo více než 40 tisíci kusy této munice. Statistici Our World in Data však až do roku 1991 pravděpodobně pracují se Sovětským svazem jako celkem. V něm byla začleněna i Ukrajina, na jejímž území se rovněž skladovaly jaderné zbraně.

„Je nutné připomenout, že Ukrajina se po rozpadu Sovětského svazu rozhodla vzdát svého jaderného statusu, ačkoliv disponovala třetím největším jaderným arzenálem na světě. Přistoupila ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, stejně jako Bělorusko a Kazachstán, jako bezjaderný stát,“ připomíná Suchý.

„Rusko porušilo Budapešťské memorandum, v němž se mimo jiné zavázalo k respektování územní celistvosti Ukrajiny, její politické nezávislosti. Zároveň garantovalo, že vůči Ukrajině nikdy nepoužije síly, s výjimkou sebeobrany v souladu s Chartou OSN,“ dodává.

Podle aktuálních dat disponuje jaderným arzenálem devět zemí, jedna jej zvažuje a jedna o něj aktivně usiluje. Tento stav platí od roku 2008.

Jak velká hrozba jaderné zbraně jsou, dokazuje i to, že v posledních letech výrazně klesá počet jaderných testů, které země dělají. Od začátku 21. století svou teoretickou sílu předvádí výhradně Severní Korea.

Jednotlivé země v grafu je možné (od)označit kliknutím na jejich ikonu v legendě.