„Hledáme muže na těžkou práci.“ Inzerát, který může vyjít firmu draho

Ptal se vás někdo při pohovoru na to, kdy plánujete děti nebo kolik jich máte, na vaši sexuální orientaci či vás hodnotil podle vašeho pohlaví? Pak se vedoucí pohovoru pravděpodobně dopustil diskriminace, která je v Česku ošetřena zákonem.

Zaměstnavatel ale může diskriminovat už inzerátem nabízející práci. Právě tento typ diskriminace bývá nejčastější – pohybuje se ve stovkách případů ročně.

Loni obdržel Státní úřad inspekce práce (SÚIP), který diskriminaci spojenou s prací prošetřuje, 66 podnětů diskriminace během výběrového řízení či v pracovních inzerátech, na jejichž základě provedl 44 kontrol.

Kvůli diskriminaci při pohovorech se lidé obracejí i na veřejného ochránce práv. Bylo tomu tak i v říjnu 2021, kdy se na ombudsmana obrátil muž, jehož identitu se úřad rozhodl nesdílet. Uchazeče o práci se během rozhovoru vedoucí vyptával na velmi osobní otázky, jak v příběhu pro Seznam Zprávy popisuje mluvčí ombudsmana Markéta Bočková.

„Ve druhém kole jej vedoucí upozornil, že jeho životopis neobsahuje fotku a informace o jeho věku a počtu dětí. Po doplnění fotografie pozvali stěžovatele k dalšímu pohovoru, na němž prezentoval zadaný úkol. Následně se diskuze opět stočila na téma nedoplněných údajů do životopisu. Stěžovatel odmítl odpovědět otázky na svůj věk a počet dětí. Po čtyřech dnech pak vedoucí muže telefonicky informoval, že ve vyjednávání o přijetí do pracovního poměru s ním nebude pokračovat,“ vyprávěla Bočková. Nakonec však kvůli nedostatku důkazů ombudsman předal případ právě inspektorátu práce.

S dokazováním porušení zákona mají však mnohdy problém i inspektoři. „I přes veškerou snahu není ve většině takto provedených kontrol na základě podaných podnětů zjištěno porušení týkající se nerovného zacházení nebo diskriminace při výběrovém řízení, zejména z důvodu, že není prokázáno, že by kontrolovaná osoba nějakého uchazeče o zaměstnání diskriminovala,“ uvádí mluvčí úřadu Richard Kolibač.

Inspektoři často narážejí na rozdílné odpovědi. „Prokazování porušení v této oblasti je velmi komplikované, protože se téměř vždy jedná o tvrzení proti tvrzení, kdy uchazeč o zaměstnání, zpravidla podatel podnětu, tvrdí, že mu byly v rámci výběrového řízení pokládány nevhodné otázky či na základě informace o věku nebyl přijat, a kontrolovaná osoba toto zcela popírá,“ říká pro Seznam Zprávy Kolibač.

O problému diskriminace s redakcí mluvil i Lukáš Houdek, manažer projektu Agentury pro sociální začleňování při Úřadu vlády České republiky HateFree Culture. „Zaměstnavatelé si na to dávají pozor. A pokud člověka příslušícího k nějaké marginalizované skupině zaměstnat z toho důvodu nechce, zpravidla to nezmiňuje. Prostě upřednostní někoho jiného.“

Celkem v roce 2022 dokončili inspektoři práce 272 kontrol týkajících se diskriminace před vstupem do zaměstnání. Porušení zákona o zaměstnanosti zjistili ve 183 případech. Kolik z kontrol bylo na základě podnětů uchazečů, inspekce nerozlišuje.

Jak ale upozorňuje psycholog Tomáš Vašák, vedoucí pohovoru si ani nemusí uvědomovat, že se diskriminace dopouští. Takzvaně skrytá diskriminace se může projevit až při rozhodování, zda uchazeče přijmout. „Uchazeč, který je diskriminován, bývá popisován obecnými termíny, které kopírují myšlenkové stereotypy. Například: ‚Myslím, že je málo flexibilní.‘ – rozuměj starý. ‚Nebude mít dostatečnou autoritu.‘ – mladý. ‚Nevím, jestli má na programování dost technické myšlení.‘ – žena,“ vysvětlil psycholog Seznam Zprávám.

Důležité podle Vašáka je, že se tyto závěry neopírají o žádné měřitelné projevy chování uchazečů či zaměstnanců. Zároveň může nastat při pohovorech pozitivní diskriminace. „Mám technické myšlení a jsem konzervativní? Pak mi uchazeč s podobnými charakteristikami přijde zajímavější a lepší. Bohužel ho budu preferovat bez ohledu na to, že se hlásí na pozici, kde je naopak důležitá emoční inteligence a kreativita,“ popisuje Vašák.

I přes náročnost dokazování diskriminace rozdala inspekce práce v roce 2022 za diskriminaci při získávání zaměstnání či kvůli diskriminačním inzerátům o práci 117 pokut v celkové výši 388 tisíc korun.

Iniciativa HateFree Culture, která usiluje o život všech lidí bez násilí a nenávisti a sdílí na svých stránkách osudy mnohých lidí, se o diskriminaci menšin dozvídá. „V HateFree Culture se na nás čas od času někdo kvůli diskriminaci při hledání nebo výkonu práce obrátí, případně s námi svůj příběh sdílí. Nejčastěji se jedná o Romy, opakovaně jsme se setkali také s diskriminací kvůli provalení zdravotního stavu – jedinec žil s virem HIV,“ uvádí Houdek.

„S diskriminací se setkávají ale také trans a nebinární osoby. Ze svého okolí znám několik lidí, kteří říkají, že pokud při hledání práce ve svém CV a přiložených dokumentech zmíní, že jsou trans, zaměstnavatelé se jim už neozvou. Pokud to neuvedou, je situace jiná,“ dokresluje manažer projektu.

Diskriminaci trans lidí pro redakci popsala i Lenka Králová, moderátorka pořadu V Tranzu a členka výboru spolku Trans*parent. „Bohužel strašně záleží na vzhledu – takhle předsudečně je většina společnosti nastavená. Pokud člověk vypadá tak, že to na něm není poznat, zpravidla se s diskriminací nesetkává. Problémy mají z valné většiny lidé, na kterých to poznat je,“ vysvětlila. Situaci komplikuje i fakt, že si trans lidé nemohou změnit úředně jméno, dokud nepodstoupí kastraci.

„To, že je člověk trans, se bohužel v Česku dá poznat i z pouhého jména. Lidé, kteří se rozhodnou nepodstoupit kastrační zákrok, nebo na něj čekají, si nemohou svobodně změnit jméno, ale můžou si vzít pouze jméno tzv. rodově neutrální. Jsme jedna z posledních zemí v Evropě, která vyžaduje kastrace, tedy odřezání živé a zdravé části těla, kvůli úřednímu aktu,“ připomíná Králová.

Transgender osoby podle Králové tento problém často řeší uvedením neutrálního jména v životopise, jako například Alex Nováků. Králová však od této praktiky odrazuje. Neutrální jméno totiž výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že CV skončí ihned v koši. „Pravé jméno ať sdělí až v okamžiku, kdy by mělo dojít na podepsání smlouvy – tedy v situaci, kdy už o daného člověka mají zájem,“ doporučuje Králová.

K diskriminaci však může dojít ještě před tím, než začnou pohovory s kandidáty. Zaměstnavatel může diskriminovat už inzerátem nabízejícím práci. A právě tento typ rozdílného přístupu bývá nejčastějším odhaleným porušením zákona.

Pokud by se v inzerátu objevilo například „pozice je vhodná pouze pro muže z důvodu vyšší fyzické náročnosti“, může se jednat o diskriminaci. Je samozřejmě logické, že zaměstnavatel hledá na těžkou práci fyzicky silné lidi. Nemůže však automaticky vyřadit z výběrového řízení ženy, přestože potřebnou sílu jich bude mít přirozeně menší množství.

Na druhou stranu inzerát „Hledáme zdravotní sestru“ je v pořádku, přestože se může zdát, že je zaměřený pouze na ženy. Podle příručky ombudsmana je totiž název tohoto povolání zažitý v ženském rodě mnohdy i pro muže. Je však nepřípustné, aby nemocnice na tuto pozici odmítaly přijmout muže.

Téměř 8 z 10 porušení zákona se podle inspekce práce týká diskriminace při uveřejnění nabídky. Je však nutno připomenout, že diskriminace v inzerátu je jasným důkazem, na rozdíl od diskriminace při pohovorech, která se těžko dokazuje.

To se snaží veřejný ochránce práv změnit. V současnosti musí diskriminovaná osoba u soudu dokázat, že s ní někdo zacházel hůře než s jinými a dělal to z neospravedlnitelných důvodů. To dokazování diskriminace výrazně ztěžuje.

V legislativním doporučení, které úřad ombudsmana předložil Poslanecké sněmovně ve Výroční zprávě za rok 2021, ombudsman navrhuje sdílení důkazního břemene u soudu. V praxi by to znamenalo, že pokud by poškozená osoba uvedla před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ji žalovaný diskriminoval, byl by žalovaný povinen dokázat, že neporušil zásadu rovného zacházení.

Výrazně větší problém s diskriminací zažívají lidé ze sociálně vyloučených lokalit, ve kterých žijí desetitisíce obyvatel. Podle průzkumu Agentury pro sociální začleňování (ASZ), kterého se loni v dubnu zúčastnilo 1083 respondentů a zaštítilo ho Ministerstvo pro místní rozvoj, téměř 30 procent lidí ve vyloučených lokalitách vnímalo diskriminaci při hledání práce.

Podle agentury se diskriminace objevuje nejčastěji právě při hledání zaměstnání, kdy ji za posledních 5 let zažila více než třetina respondentů. „Při hledání práce se cítí diskriminováni častěji muži než ženy. Jedná se častěji logicky o osoby v produktivním věku,“ uvádí agentura ve své zprávě.

Za poslední rok pak diskriminaci při pohovorech vnímala více než čtvrtina lidí z vyloučených lokalit. „Během hledání práce bylo diskriminováno za poslední rok 44 % respondentů romského etnika, 45 % respondentů v exekuci, 50 % respondentů s mnohonásobnou exekucí a 46 % respondentů, jejichž místo bydliště bývá označováno jako ubytovna,“ vyplývá z výzkumu.

Autoři průzkumu však upozorňují na to, že někteří respondenti mohli pociťovat diskriminaci během hledání práce, i když je potenciální zaměstnavatel nepřijal z jiného důvodu, a že naopak někteří účastníci šetření mohli být diskriminováni, ale nevěděli o tom.

Diskriminace se objevovala ještě častěji v případě, kdy v okolí respondentova bydliště byli všichni či většina lidí romského původu. Téměř 60 procent romského etnika se v této oblasti s diskriminací setkalo. Stejné procento respondentů zažilo diskriminaci v případě, že čelili exekuci.

Pokud jsou však lidé z vyloučených lokalit nezaměstnaní, mají ještě větší pravděpodobnost, že budou při hledání práce diskriminováni. Lidé, kteří jsou nezaměstnaní méně než rok, se setkali s diskriminací v 57 procentech, v případě nezaměstnaných déle než rok dokonce téměř v 64 procentech případů. „Z toho je patrné, že diskriminace při hledání práce je zažívána více než polovinou nezaměstnaných,“ vysvětluje zpráva ASZ.