Epidemie deprese v Česku. Třetině deváťáků by prospěla odborná pomoc

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Více než 50 procent žáků devátých tříd v České republice projevuje známky zhoršeného well-beingu. To je výsledek nového průzkumu v rámci projektu Monitoring a posilování duševního zdraví dětí a adolescentů Národního ústavu pro duševní zdraví (NÚDZ), který na konci loňského školního roku zkoumal duševní zdraví více než šesti tisíc deváťáků.

Well-being, neboli duševní pohoda, je přitom podle odborníků zásadní. „Odráží kvalitu života, kterou v současné chvíli subjektivně prožíváme, a do určité míry nám pomáhá zvládat zátěžové situace, které život přináší,“ vysvětluje jeho důležitost Matěj Kučera z NÚDZ. V praxi to znamená, že více než polovina loňských deváťáků na tom není psychicky úplně dobře.

„Zčásti se může jednat o přechodné stavy a výkyvy, které doprovázejí dospívání v dnešní společnosti. Dospívající se s nimi budou schopni vypořádat svépomocí a s pomocí svých přátel a různých nástrojů, například webu opatruj.se, které mají k dispozici,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy ředitel NÚDZ Petr Winkler. „U nezanedbatelné části ale hrozí rozvoj závažnějších problémů a duševních onemocnění, která mohou mít velmi negativní dopad na celý další život těchto lidí.“

Pokud se do dat ponoříme hlouběji, vynoří se ještě horší obraz. „Třicet procent dotazovaných projevilo znaky, které ukazují na středně těžké až těžké úzkosti,“ upozorňuje Kučera. „Téměř každému třetímu deváťákovi by prospělo vyhledání odborné pomoci.“

Například středně těžké až těžké deprese reportovali čtyři z deseti žáků. „Převedeme-li to na průměrnou třídu o dvaceti žácích, průměrně šest jich vykazuje příznaky úzkosti, osm příznaky středně těžké až těžké deprese, dalších pět vykazuje příznaky deprese mírné,“ dává Kučera konkrétní příklad. U některých se ovšem mohou deprese a úzkost překrývat.

Studie ukázala i další potenciální problém: Ve všech oblastech duševního zdraví jsou více zasaženy dívky. „Podstatnou roli hrají socio-kulturní faktory. Převládající kult těla, tedy velký společensko-kulturní tlak na vnější vzezření, vede u mnoha dívek k nízkému sebevědomí a pocitům méněcennosti,“ vysvětluje Winkler. „U dívek je také větší pravděpodobnost, že mohly být obětmi traumatizujících událostí, zejména sexuálního zneužívání.“

Důležitou roli hraje podle odborníka také rozdílná reakce na stres či hormonální změny.

Mezi jednotlivými kategoriemi je možné přepínat tlačítky v horní části grafiky

Kapacity psychologické pomoci ale nejsou na podobné množství dětí v problémech dimenzované. „Pokud bychom spoléhali čistě na dětské psychology a psychiatry, kapacity rozhodně nejsou dostatečné,“ říká Winkler. „Pokud ale zapojíme všechny relevantní aktéry, počínaje dětmi samotnými, přes školy, střediska výchovné péče i sociální a zdravotní služby, pak můžeme vytvořit systém efektivní péče o duševní zdraví, kde dominantní roli hraje efektivní prevence a včasná detekce a intervence.“

Takový systém by postupně ulevil přetíženým specializovaným psychologickým a psychiatrickým službám a umožnil by efektivně naplňovat potřeby v oblasti duševního zdraví dětí a adolescentů. „Potřebujeme ale zajistit, aby byly podporovány pouze ty programy a služby, které mají ověřenou efektivitu. Jinak riskujeme plýtvání finančním a hlavně lidským kapitálem,“ dodává Winkler.

Důvodů pro nízký well-being dětí je podle něj více. „Rizikové faktory pro nízký well-being jsou podobné jako pro běžná duševní onemocnění. Zahrnují biologické, psychické, rodinné, sociální, ekonomické a kulturní faktory,“ vypočítává. „Duševní onemocnění resp. nízký well-being je zpravidla výsledkem působení více těchto negativních faktorů najednou.“

A svou roli hraje i doba, ve které děti vyrůstají. „Na duševním zdraví populace se negativně projevuje působení současné vysoce individualizované, globalizované, pozdně informační společnosti, kdy je na děti a dospívající kladen ohromný tlak a lidé jsou všeobecně vystaveni enormnímu množství psychosociálních stresorů,“ připomíná Winkler. „Rozhodně bychom ale měli být zvláště obezřetní tam, kde jsou nějaké zvýšené biologické predispozice.“

Pilotní výzkum u žáků zjišťoval, jak se cítili v poslední době. „U všech zmíněných kategorií se ptáme na prožívání v předchozích dvou týdnech. U well-beingu zjišťujeme, jak často daný člověk pociťoval dobrou náladu, radost, klid a uvolněnost a tak dále,“ popisuje výzkum Winkler. „U deprese a úzkosti se ptáme, jak často daný člověk pociťoval nezájem, beznaděj, problémy se spánkem a podobně, u úzkosti na obavy, nervozitu, podrážděnost, potíže s uvolněním a další.“

Jak dodává, definice určují potenciální závažnost problémů. „Tam, kde vyjdou středně závažné a závažné problémy, bychom - po vyloučení, že šlo o výkyvy způsobené objektivně závažnými událostmi jako rozchod, smrt blízkého a podobné – doporučili odbornou konzultaci s psychologem nebo psychiatrem.“