Článek
„Situace byla složitější dříve, kdy bylo nutné veškeré záležitosti vyřizovat v Karlových Varech, které jsou od nás vzdálené přes 40 kilometrů,“ vzpomíná starostka obce Valeč Michaela Holubcová. „Obzvlášť pro seniory nebo občany, kteří nevlastní auto, to bylo náročné.“
Právě Valeč patří mezi obce, jejichž obyvatelé to mají s dostupností úřadů nejsložitější. Do Karlových Varů musí přestupovat a cesta autobusem zabere bezmála půldruhé hodiny.
„Od té doby, kdy některé záležitosti mohou vyřizovat i úřady nacházející se v jiném kraji, než do kterého spadáme, je to dostupnější,“ popisuje starostka. „Naši občané využívají úřad v Podbořanech v Ústeckém kraji, který je vzdálený od naší obce 18 kilometrů a s dobrým autobusovým spojením.“
Všechno ale mimo kraj vyřídit nelze. Například občanské průkazy si sice Valečští vyřídí v Podbořanech, existují však úkony, které je potřeba řešit v kraji. Ať už jde o domlouvání s pojišťovnou, nebo řešení datových schránek a dalších záležitostí. Tamní senioři se ale podle Holubcové mohou obrátit s žádostí o pomoc na obec, která zajistí odvoz a pomůže i jinak.
Spousta obcí, málo úřadů
Vyřizovat úřední záležitosti v České republice je poměrně náročné. Pokud vynecháme Prahu, žije zde zhruba devět a čtvrt milionu lidí ve více než 6200 obcí. Mnoho lidí tedy řeší administrativu na jednom z 205 úřadů obcí s rozšířenou působností nebo z 273 kontaktních pracovišť Úřadu práce.
Například ve Středočeském kraji je 1145 obcí, ve kterých žije 1,4 milionu obyvatel. K dispozici mají 51 úřadů a kontaktních pracovišť. Pokud bychom počítali, že všichni obyvatelé potřebují služby využívat, vychází to na více než 27 tisíc lidí na jednu pobočku. Nejlépe tento přepočet vychází pro Vysočinu, kde jde o „pouhých“ 13,6 tisíce lidí.
Společnost Bank iD zjišťovala, které obce jsou na tom v rámci jednotlivých krajů nejhůře. Z jejích dat vyplývá, že některé jsou od úřadu a kontaktního pracoviště v kraji vzdálené i více než 40 kilometrů.
Například obyvatelé města Úterý v Plzeňském kraji – a je jich téměř pět set – stráví cestou se dvěma přestupy ve veřejné dopravě přes dvě hodiny, konkrétně dvě hodiny 12 minut. Ještě o minutu více pak rovněž s dvěma přestupy cestují za úřadem obyvatelé obce Kožlí v Jihočeském kraji, která má 54 obyvatel.
Mapa níže ukazuje obci v každém kraji, která má nejhůře dostupné úřady. Pro bližší informace klikněte na ikonu.
Na úřady přitom často není třeba jezdit osobně. „Do portálů státní správy a soukromých firem se lze bezpečně přihlašovat pomocí bankovní identity,“ připomíná možnost vyřízení formalit z domova výkonný ředitel Bank iD Marek Růžička.
„Bankovní identita je nejvyužívanějším nástrojem na ověřování totožnosti občanů při využívání online služeb státu. Lidé si své úřední záležitosti vyřídí kdykoli a odkudkoli a nemusí si kvůli návštěvě úřadu brát dovolenou,“ říká Růžička. „Bohužel se často setkávám s tím, že lidé vůbec netuší, co všechno si mohou na dálku vyřídit.“
K čemu slouží bankovní identita a jak ji zařídit?
Pomocí bankovní identity se lidé v rámci komunikace se státní správou mohou přihlašovat například do Portálu občana, portálu Moje daně, datové schránky nebo k ePortálu České správy sociálního zabezpečení. Online tak vyřídí třeba žádosti o vybrané sociální dávky, podají daňové přiznání nebo si stáhnou výpis rejstříku trestů a bodové konto řidičů.
„Alespoň jednou použily bankovní identitu tři miliony uživatelů, tedy víc než třetina Čechů starších 18 let,“ říká Růžička a dodává, že jde o bezpečný nástroj. „Při jejím využití probíhá ověření totožnosti uživatele přes banku a v prostředí banky. Poskytovatelé služeb, pro které uživatel ověřuje svoji totožnost, nikdy nevidí přihlašovací údaje klienta ani informace jeho o financích.“
Systém je podle něj zabezpečený proti zneužití například v podobě krádeže identity. „Využitím bankovní identity nedochází k propojení s jeho účtem. Pro banky je ochrana bezpečí klientů maximální prioritou a odpovídají za bezpečnost ověření. Bankovní systémy jsou jedny z nejvíce zabezpečených vůbec,“ doplňuje manažer.
I v tomto případě ovšem platí často opakovaná poučka, že nejslabší článkem řetězu je uživatel a jeho případné osobní selhání.
