Třetina Čechů neumí žádný jazyk, v angličtině patříme k nejhorším v Evropě

Statistiky jsou vůči obyvatelům Česka a jejich znalostem cizích jazyků –⁠ zejména angličtiny – nelichotivé: V Evropě patříme mezi nejhorší. Anglicky se lépe domluví například Rumuni, Bulhaři nebo Chorvati, ukázal průzkum Education First.

Data z Českého statistického úřadu uvádějí, že 30 procent Čechů neovládá žádný cizí jazyk, zbytek se podle průzkumu nějakou cizí řečí alespoň na základní úrovni domluví. Uvedenou znalost však ČSÚ neprověřoval, závisela především na zhodnocení vlastních znalostí dotazovaných.

Mezi těmi, kteří žádný cizí jazyk neumějí, převažovali lidé starší padesáti let a ti, kteří dosáhli nejvýše středního vzdělání bez maturitní zkoušky.

Anglicky se v České republice domluví 45 procent obyvatel, ovšem desetina ji umí pouze minimálně a 14 procent na základní úrovni. Středně pokročilou znalostí angličtiny – která již vyžaduje znalost jazyka na běžné komunikační úrovni – se může chlubit přibližně 15 procent populace, velmi pokročilou pak sedm procent.

Nejčastěji mají alespoň základní znalost angličtiny studenti, nejhůře jsou na tom naopak důchodci, ať starobní či invalidní. Obě skupiny dosáhly shodně na devět procent.

Jak ukazuje průzkum největší soukromé vzdělávací organizace na světě Education First, mezi evropskými státy v úrovni znalosti angličtiny se Česko pohybuje na posledních příčkách pelotonu. V celosvětovém srovnání si oproti loňsku dokonce pohoršilo a spadlo z 19. na 27. příčku. Znamenalo to největší propad napříč Evropou. Ve zbytku kontinentu včetně Ruska či Ukrajiny se průměrná úroveň angličtiny oproti minulým rokům zvýšila.

Srovnávacího testu se zúčastnilo 2,2 milionu lidí ze 112 zemí světa, ve kterých angličtina není rodným jazykem.

„Těžko hodnotit, proč se Češi v angličtině tak výrazně zhoršili. Možná za to může lockdown kvůli covidu, kdy se plošně rušily prezenční jazykové kurzy,“ komentoval výzkum pro Seznam Zprávy prezident Pedagogické komory Radek Sárközi.

Byť celkově patří Česká republika navzdory zhoršení mezi země s vysokou úrovní znalosti angličtiny, od průměrné znalosti ji dělí jen nepatrná hranice. Test je vyhodnocován pomocí bodové škály, jejíž výsledek je u Čechů jeden z nejhorší v Evropě. Do testu se navíc lidé přihlašují dobrovolně, lze tedy očekávat, že jej podstupují lidé s alespoň minimální znalostí angličtiny.

Velmi vysoká úroveň angličtiny znamená, že člověk dokáže bez problému porozumět složitějším textům včetně smluv a umí používat a rozeznávat drobné rozdíly mezi angličtinou obchodní, formální a přátelsky uvolněnou. Vysoká úroveň znalosti jazyka by pro mluvčího neměla znamenat problém připravit pracovní prezentaci, dívat se v originálu na film či si přečíst noviny. Průměrná znalost pak vystačí při přípravě e-mailů nebo účasti na jednoduchých pracovních schůzkách.

Výbornou jazykovou vybavenost prokázali ve výzkumných testech častěji muži. „V roce 2020 poprvé překonala znalost angličtiny u mužů o velmi malý rozdíl znalost žen. Loni se však tento rozdíl zdvojnásobil. Schopnosti angličtiny u mužů v České republice, Dánsku a Španělsku v průměru výrazně převyšovaly schopnosti žen,“ popisují autoři studie.

„Schopnost dorozumět se anglicky poskytuje lidem přístup k širší škále informací, rozmanitější síti kontaktů a samozřejmě také vede k pestřejší nabídce pracovních příležitostí,“ dodávají autoři studie.

To potvrzují také data ze statistik personální agentury Grafton Recruitment. Dle nich je angličtina vyžadována u čtyř z 10 pracovních nabídek a celkově je 5× žádanější než všechny ostatní cizí jazyky dohromady. Podmínku jakékoli znalosti cizího jazyka pak v roce 2021 zmiňovalo 55 procent pracovních nabídek.

„V znalostech cizích jazyků na profesionální úrovni patří Češi spolu s Francouzi, Poláky, Rumuny a Italy mezi nejhorší v Evropské unii. Horší než Češi jsou pouze Italové,“ doplňuje agentura.

Angličtina patří v zemích Evropské unie na středních školách k nejčastěji vyučovanému cizímu jazyku, po ní následuje španělština a francouzština. Němčina, která se podle ČSÚ v českých školách těší mezi druhými jazyky největší popularitě, je celkově až na čtvrtém místě. Pětici vyučovaných jazyků uzavírá italština, ta je však spíše raritou.

Podle dat Eurostatu patří Česká republika do první pětice unijních zemí s největším počtem středoškolských studentů, kteří se učí dva či více cizích jazyků. Tomuto žebříčku kraluje Lucembursko. Země vyjma lucemburštiny počítá mezi oficiální jazyky i němčinu a francouzštinu, ty však Eurostat řadí do kategorie cizích.

V České republice se učí dva a více cizích jazyků 98,8 procenta středoškoláků, unijní průměr je 59,3 procenta studentů.

Stejná situace je na českých základních školách, kde je výuka dvou cizích jazyků povinná ze zákona. Reforma, kterou chystá Ministerstvo školství, by měla výuku druhého cizího jazyka na základních školách zachovat, žák si však bude moci místo něj zvolit jiný předmět.

V průzkumu Pedagogické komory uvedlo pouze 15 procent respondentů z řad učitelů základních škol, že by měl druhý cizí jazyk zůstat povinný. Naopak 21 procent učitelů chce, aby byl druhý cizí jazyk nepovinný, a škola jej tedy nebude muset žákům nabízet vůbec. Zbylých 63 procent preferuje předkládanou vládní reformu, která navrhuje ponechat jazyku volitelnost.

Hlavním argumentem pro zrušení povinné výuky druhého cizího jazyka je podle Sárköziho to, že někteří žáci mají potíž už s češtinou a prvním cizím jazykem. „Žáci se speciálními potřebami či mentálním postižením dva cizí jazyky nezvládají a vyučovací hodiny prosedí. Dříve měli namísto toho například pracovní vyučování,“ vysvětluje.

Se zrušením povinného druhého cizího jazyku naopak nesouhlasí předsedkyně Asociace jazykových škol Marcela Hergesselová. „Dle našeho názoru je jeho zrušení zásadní chybou, protože i když z dat Eurostatu vyplývá, že se u nás dva a více jazyků učí častěji než v ostatních zemích EU, je výstupní úroveň žáků špatná. Pracujete-li v mezinárodní firmě, v konkurenci zaměstnanců z jiných zemí, kteří mluví dvěma či třemi jazyky plynule, není vaše školní znalost vhodná ani k přátelské konverzaci po práci v restauraci,“ tvrdí Hergesselová.

Velkým problémem, který české školství musí v souvislosti s výukou cizích jazyků řešit, je nedostatek kvalifikovaných učitelů. „Ve školství je obecně méně peněz, než kolik nabízí soukromé firmy,“ připomíná Sárközi. Do budoucna by doporučil školám mimo jiné plošně pracovat s integrovanou výukou některého z předmětů a cizího jazyka, často též označovanou anglickou zkratkou CLIL.

„Metodika CLIL není o tom, že bych děti nutila, aby si pamatovaly gramatiku nebo jak se které slovo hláskuje. Já jen vedu výklad v angličtině a děti se pak skladbu vět samy naučí, ani neví jak. Máme zkušenosti, že když pak nastoupí do třetí třídy, kdy už mají normální výuku angličtiny, tak mnohem lépe chápu, jak daný jazyk funguje, a snáz se orientují,“ popisuje učitelka Helena Whelan, jak integrovaná výuka předmětu a cizího jazyka funguje v praxi. Pomocí této metodiky vyučuje výtvarnou výchovu na prvním stupni pražské veřejné základní školy.

Učitelé a lektoři se shodují, že pro osvojení si angličtiny na nejvyšších jazykových úrovních je nutné zařadit angličtinu do každodenního života. Integrovat cizí jazyk do běžných činností však doporučují i starším zájemcům, kteří se snaží o zlepšení své jazykové úrovně.

Ke zlepšení výuky jazyků by podle učitelů prospělo, kdyby i běžný mediální prostor vytvářel pro výuku cizího jazyka příležitost. „Existují země, kde se filmy a seriály nedabují, běží pouze s titulky. Již malé děti tak mají obrovské možnosti kontaktu s cizím jazykem, převážně s angličtinou. Jejich náskok oproti nám, kde jsme si hezky pohodlně zvykli na profesionální český dabing, je nesrovnatelný,“ připomíná Natálie Jaššová, ředitelka základní školy v Budišově nad Budišovkou.