Důchodci se bojí chudoby, většina z nich ale bezdůvodně

Základní ekonomický postoj většiny tuzemských seniorů zjišťoval průzkum mezi celkem 1270 penzisty. S platformou Výzkumník Seznam na šetření spolupracoval sociolog Oldřich Čepelka z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Letošní valorizace důchodů dosáhne dvanácti procent, tedy o málo víc než očekávaná desetiprocentní inflace. Přesto se 73,4 procenta penzistů obává toho, že navýšení penzí nebude dostatečné, aby vyrovnalo rostoucí drahotu. Přitom sami senioři připouštějí, že je díky valorizacím příliš citelně nezasáhl ani loňský rekord ve zdražování. Pouze necelá čtvrtina – 22,6 procenta – z nich podle průzkumu musela „hodně omezit běžné výdaje, například za potraviny“.

Obavy z toho, co přijde, potvrzují také odpovědi na další otázku, podle níž jen 37,6 procenta penzistů očekává, že se jejich ekonomická situace v příštích pěti letech zlepší, anebo aspoň zůstane na současné úrovni. „Pesimisticky je tradičně nastavena celá česká společnost. U důchodců to je víc vidět,“ hodnotí přístup seniorů k ekonomickým otázkám hlavní psycholog Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) Marek Preiss.

Další výsledky průzkumu ukazují, že obavy z rozšíření chudoby nejsou na místě, i kdyby inflace úroveň důchodů přece jen znehodnotila. Udržet životní úroveň při výpadku příjmů mohou 62,8 procenta dotázaných penzistů pomoci jejich úspory. Celkem 52,4 procenta z nich navíc spoléhá na podporu širší rodiny.

„Narážíme na vliv tzv. sociálního kapitálu: lépe se v životě mají lidé, kteří mají široký okruh příbuzných, ale i známých, s nimiž mají pozitivní vztahy a mezi nimiž se najdou lidé, kteří pomohou, když je to zapotřebí,“ vysvětluje zásadní vliv společenských kontaktů sociolog Oldřich Čepelka.

Pokud se započtou i důchodci, kteří mají možnost si přivydělat či požádat o sociální dávky třeba na bydlení, zbývá jenom devět procent dotázaných penzistů, kteří by na výpadek příjmů z důchodu neuměli zareagovat.

Silnější skepsi seniorů vysvětluje psycholog Preiss tím, že obyvatelé Česka příliš spoléhají na stát. Ten je podle většinového názoru povinen každému nejen vyplácet důchod, ale také zajistit, aby se jeho životní úroveň ve stáří příliš nesnížila. Výše důchodu ovšem často neodpovídá očekávání, zároveň je v tuzemském prostředí neobvyklá představa, že by se také senior měl o sebe postarat. Konkrétně pouze 30 procent dotazovaných připustilo, že by mohlo k důchodu ještě vydělávat.

„Připadá mi zajímavé, že se nehledají možnosti přivýdělku, i když samozřejmě rozumím neochotě starších lidí zvláště po předchozím období plného důchodu bez přivýdělku se znovu do práce vracet nebo tvořivě hledat nové příležitosti. Ale právě v této oblasti by to myslím chtělo změnu myšlení,“ vysvětluje psycholog Preiss a dodává: „Průzkum ukazuje, že odvykáme od toho být iniciativní.“

Šetření panelu Seznam Výzkumník ukázalo, že důchodci tvoří jednotnou sociální vrstvu, která se přinejmenším v ekonomickém postoji nedělí na různé skupiny. Stejný pesimismus s výhledem na nadcházející rok či pětiletku sdílí penzisté bez ohledu na věk, velikost místa bydliště, případně na velikost domácnosti.

Přitom velikost domácnosti sehrála v časech inflace důležitou roli. Například běžné výdaje muselo výrazně omezit 19 procent domácností se dvěma členy, v případě osamělých důchodců to byla plná čtvrtina. Přesto je pohled do budoucnosti u obou typů domácností stejně skeptický a neliší se od průměru.

Hlubší než průměrnou skepsi prokazují pouze menší skupiny, u kterých lze horší ekonomickou pozici zachytit přesnými čísly. Zhruba 38 procent důchodců se neobává, že se jejich situace během příštích pěti let zhorší, u domácností s důchody do 19 tisíc korun však jde pouze o 28 procent. Z těch, kdo nemají úspory, neztrácí optimismus jen pětina. Ještě hůře na tom jsou ti, kteří nemají úspory a nemohou spoléhat na širší rodinu. Vyhlídce, že jejich finanční situace bude za pět let stejná, věří jen desetina z nich.

Potvrzuje se tím postřeh sociologa Čepelky, jak velký význam má pro důchodce sociální kapitál. Právě jeho úroveň může být nakonec dělicí čárou mezi úspěšnými a strádajícími důchodci.

„Větší sociální kapitál mají shodou okolností lidé s vyššími než průměrnými důchody. Současně to bývají lidé s vyšším vzděláním, tedy i s celoživotně lépe placeným zaměstnáním a s větší schopností vytvářet si tyto pozitivní vazby,“ potvrzuje sociolog, že se nevyplácí orientovat se výhradně na vlastní domácnost a rodinu a vedle toho nanejvýš spoléhat na státní pomoc.

Přesto roli sociálního kapitálu není možné přeceňovat. Ani s jeho pomocí dosud nevznikla přesně ohraničená skupina, která by například prokazovala výrazně vyšší míru optimismu než průměr.