Článek
Ruskem rozpoutaná válka na Ukrajině a postoje, jež k ní zaujímají ostatní státy, se mohou na první pohled zdát jako souboj mezi demokraciemi a autokraciemi. Bližší prozkoumání však ukazuje, že je to pohled zavádějící.
Dobře se to ukazuje na hlasování jednotlivých zemí na Valném shromáždění OSN, které pozastavilo členství Ruska v Radě pro lidská práva. Hlavním důvodem byla obvinění, že ruští vojáci zabíjejí civilisty. Rusko se následně mandátu vzdalo.
Rezoluce iniciovaná Spojenými státy dosáhla dvoutřetinové většiny hlasujících členů, která je nutná k jejímu přijetí. 93 zemí bylo pro, 24 proti a 58 se zdrželo hlasování – jejich hlasy se do konečného součtu nepočítaly.
Souhra světových demokracií se nekoná
Většina demokratických zemí ruský vpád na Ukrajinu samozřejmě odsuzuje a hlasovala také pro pozastavení jeho členství v Radě pro lidská práva OSN. Ale třeba nejlidnatější demokracie světa, Indie, se hlasování zdržela – stejně jako největší latinskoamerické demokracie Brazílie a Mexiko.
Indie patří k těm, které dávají přednost národním zájmům před idealismem. Ostatně většinu svých moderních zbraní získává právě z Ruska. „Indie je závislá na dovozu zbraní z Ruska a navíc má jako souseda jadernou mocnost, Pákistán,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). „Kromě toho z Ruska dováží ve velkém hnojiva, což je pro obživu miliardy obyvatel naprosto zásadní.“
Podobně Brazílie nebo Jihoafrická republika mají s Ruskem obchodní vztahy, které nejsou rozhodující, ale jsou významné. JAR dokonce označila rozšiřování NATO za důvod, který měl Rusko k válce vyprovokovat.
Jediná fungující demokracie v arabském světě, Irák, se zase zdržela hlasování o rezoluci Valného shromáždění OSN, která ruskou invazi odsuzuje. Stejně tak Rusko neodsoudila druhá největší asijská demokracie – Indonésie.
Detailní pohled na asijské země ukazuje, že vylučování Ruska z mezinárodních společenství je tu vnímané spíše dvojznačně. Z pohledu východní Asie jde – zjednodušeně řečeno – o válku v zemi vzdálené tisíce kilometrů.
Americký politolog indického původu Fareed Zakaria upozorňuje, že „myšlenka velkého ideologického tažení proti autokraciím většinu rozvojových zemí znervózňuje. Mnoho z nich má silné ekonomické vazby na Čínu a je úzce spojeno s dalšími autokratickými režimy ve svém okolí“.
Jak zarámovat dnešní svět?
Současné rozdělení světa lze podle Zakarii chápat jako na země, které věří v mezinárodní řád založený na pravidlech, a na ty, které v něj nevěří. „Rusko se projevilo jako přední světový darebácký stát, který hodlá zaútočit na jádro tohoto řádu: normu, že hranice se nemění silou. Moskva se snaží vrátit do říše čisté mocenské politiky, v níž, slovy Thukydida, silní dělají, co mohou, a slabí strpí, co musí.“
Zakaria odkazuje na bývalého britského ministra zahraničí Davida Milibanda, který viděl rozdělení světa založené na dodržování mezinárodních pravidel jako mnohem rozmanitější než rozdělení demokracie versus autokracie.
Například Singapur není plnohodnotnou liberální demokracií, přesto důsledně podporuje mezinárodní normy a hodnoty. Na začátku ruské invaze se rozhodl – poprvé po více než 40 letech – připojit k mezinárodním sankcím, přestože je Rada bezpečnosti OSN kvůli ruskému vetu neuložila.
Evropská optika ve světě chybí
Prostému dělení světa na demokratický a nedemokratický se brání i Pavel Havlíček z AMO. „Nejen asijské, ale i země Latinské Ameriky vnímají válku na Ukrajině méně principiálně, zato více pragmaticky. V afrických zemích pak jsou cítit i dozvuky antipatií vůči dřívějším koloniálním velmocím. Z pohledu dříve kolonizovaných zemí může být vítané, že se Rusko snaží oslabit jejich vliv.“
