Článek
Česká republika se řadí mezi země s relativně nízkou příjmovou nerovností, ovšem zmapovat nerovnost majetkovou je o dost těžší kvůli nedostatku přímých dat o rozdělení majetku.
I z nepřímých dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj nebo České národní banky, která vypočítává celkové hodnoty majetku, už se však dá rozložení majetku poměrně spolehlivě zmapovat. Užitečné jsou také odhady hodnot majetku nejbohatších osob, které publikuje časopis Forbes. Zkuste si tedy na úvod tipnout:
V porovnání s dalšími vyspělými zeměmi vykazuje Česko jednu z nejvyšších koncentrací majetku mezi úzkou skupinou lidí. Zjednodušeně řečeno, nejbohatších 20 procent lidí v Česku vlastní více než 80 procent veškerého bohatství (graf níže vlevo), zatímco nejchudších 20 procent obyvatel má k dispozici pouhých 0,2 procenta celkového majetku, což je v pravém grafu níže zachyceno téměř neznatelným červeným dílem z celého koláče.
Česko se v nerovném rozdělení majetku umisťuje na předních pozicích; „předběhlo“ Německo, Velkou Británii i USA. A dlužno dodat, že toto postavení Česka je atypické i ve srovnání s ostatními zeměmi Visegrádské skupiny, jako jsou Polsko, Maďarsko a zejména Slovensko, kde je rozdíl mezi chudými a bohatými méně markantní.
Experti upozorňují, že nejbohatší jedno procento obyvatel Česka vlastní přibližně 36 procent celkového majetku země – a přesně tohle způsobuje, že se ČR v žebříčku nerovnosti řadí tak vysoko.
Podíl majetku ve vlastnictví 1 procenta nejbohatších lidí
Jak lidé vnímají rozdělení bohatství ve společnosti, zkoumal na sklonku roku 2023 Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (RILSA), jehož zřizovatelem je Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Smyslem výzkumu bylo jednak zachytit, jaké představy o realitě má celá společnost, ale také předat tyto informace lidem v klíčových rozhodovacích pozicích.
„Ukázalo se, že lidé mají hodně zkreslenou představu o rozdělení majetku,“ říká pro Seznam Zprávy Robin Maialeh, ředitel RILSA. „Od jejich představ se totiž odvíjí další rozhodování o podstatných, nejen ekonomických záležitostech, jež ovlivňují životy lidí.“
Metoda výzkumu spočívala v tom, že si respondenti představili rozdělení společnosti na pět stejně velkých skupin a odhadovali, jak je bohatství rozděleno mezi tyto skupiny. Poté měli rozhodnout, jaké rozdělení by oni sami považovali za ideální.
Lidé chtějí mnohem rovnější rozdělení majetku
Výsledky jsou zaznamenané v grafu, kde každá barva představuje jednu pětinu obyvatelstva a jejich podíl na celkovém majetku. První řádek grafu ukazuje skutečná data, zatímco další řádek ukazuje, jak si lidé myslí, že vypadá skutečnost. Na třetím řádku je zachyceno, co by považovali za ideální.
Odhady se od skutečnosti hodně liší. Zatímco 80 procent majetku vlastní nejbohatší pětina lidí, respondenti si mysleli, že tito movití lidé vlastní necelou polovinu veškerého bohatství. Ideální stav by podle nich byl, kdyby nejbohatších 20 procent lidí vlastnilo zhruba třetinu všeho bohatství.
Druhá nejmovitější skupina lidí v ČR vlastní už jen deset procent majetku, ale respondenti si mysleli, že to je zhruba čtvrtina, co zároveň považují i za ideální stav.
Co způsobuje vysoká majetková nerovnost
Vysoká majetková nerovnost je problém zejména ve chvíli, kdy je majetek nabýván převážně dědictvím, a ne vlastní prací a pílí. V tomto případě silně narušuje mezigenerační sociální mobilitu.
Vysoká koncentrace majetku představuje také společenskou moc a může se skrze ovlivňování politiků a veřejných politik promítat do demokratických procesů. Proto se právě v dnešní době zděděný majetek dostává do popředí.
Pomalejší nástup technologických inovací, stárnoucí populace a přeshraniční toky kapitálu umožňují větší návratnost kapitálu v porovnání s příjmem z práce a dále prohlubují majetkovou nerovnost.
zdroj: Piketty, Kapitál v 21. století
Výzkumu majetkových nerovností se před dvěma lety věnoval také ekonom Jakub Komárek z agentury PAQ Research. Stejně jako nyní výzkumníci z RILSA si i on všímal toho, že ČR dlouhodobě problematiku distribuce majetku nijak nesleduje.
Na rozdíl od jiných evropských států Česká republika nevede detailní statistiky týkající se osobního nebo rodinného majetku uloženého v nemovitostech nebo cenných papírech.
„Jedná se o prezentaci odhadů třetí strany a primárním záměrem této studie je iniciovat debatu, proč nemáme přesnější data mapující takto klíčový fenomén,“ píše ve své studii Jakub Komárek.
Veškeré navazující výzkumy jsou nyní odkázány na institut Credit Suisse Research, který pro pravidelná mezinárodní srovnání využívá nepřímá data, jako jsou celkové hodnoty majetku vypočítané Českou národní bankou a odhady hodnoty majetku nejbohatších osob, které publikuje časopis Forbes.
Experti se samozřejmě také zabývali otázkou, jak jsou srovnání Credit Suisse Research Institute přesná, ale i co z nich vlastně plyne.
„Máme údaje o celkové hodnotě jmění českých domácností pocházející z národních účtů. Data jsou tedy poměrně spolehlivá, i když údaje o nejbohatší skupině mohou být zkreslené. Úplně nám ale chybí důležité informace o tom, jak je bohatství ve společnosti distribuováno,“ řekla již dříve pro iRozhlas Kamila Fialová, ekonomka Sociologického ústavu Akademie věd.
„Na rozdíl od Skandinávie nebo Švýcarska, které podléhají daňovým záznamům majetku, nebo zemí eurozóny, kde probíhá majetkové šetření, skutečně taková data nesbíráme. Do majetku nezahrnujeme jen nemovitosti, ale všechna aktiva, která mohou vytvářet příjem – akcie, dluhopisy,“ dodává k aktuální situaci Jakub Komárek.
