Fakta: Co se odehrálo během Palachova týdne v lednu 1989

Lednový týden 1989 byl klíčový pro další vývoj republiky a nepochybně předznamenal sametovou revoluci. Pojďte si připomenout, co přesně se tehdy odehrálo během takzvaného Palachova týdne neboli palachiády.

O akci, připomínající smrt Jana Palacha, se minimálně v jistých kruzích předem vědělo. Šířily se letáčky, zprávy o plánovaném pochodu se objevily i v zahraničním rozhlasu. Příslušníci Lidových milicí a policie tak mohli už v předstihu – o den dříve, tedy v sobotu – uzavírat ulice lemující Václavské náměstí. Účelem bylo znemožnit příchod na Václavák a zamezit pietní akci v samotném zárodku.

Původní plán demonstrujících zněl: Ve 14:00 položit květiny na Václavské náměstí. Následovat měl projev disidentky Vlasty Chramostové.

I přesto se v sobotu několik akcí v okolí Václavského náměstí odehrálo. Státní bezpečnost je brutálně rozehnala. Novinkou na scéně byla vodní děla, která měla zabránit většímu uskupení, do lidí se ovšem dokonce najíždělo auty, došlo i na slzný plyn.

V ulicích bylo nasazeno přes tři tisíce příslušníků StB, kteří brutálně napadali demonstranty. Rozháněli všechny, kteří se chtěli pietní akce účastnit. Mnozí skončili našlapaní v antonech, které je odvážely daleko za hranice hlavního města. Třeba na Příbramsko, kde se v lednových teplotách ocitli uprostřed ničeho. A bez dokladů.

„To, k čemu došlo v období palachiády, bylo něco, co přerostlo mé chápání a vnímání,“ popsal před lety v Českém rozhlase jeden z účastníků demonstrace Přemysl Vachalovský. „Byl to velmi drastický a sadistický týden, kdy represivní složky, ať to byli příslušníci policie – Veřejné bezpečnosti, Státní bezpečnosti, Lidových milicí a dokonce armády – začaly devastovat společnost. Na ten týden mám jednu velice nepříjemnou vzpomínku, protože jsem byl 15. ledna před 14. hodinou zadržen jako vůbec první na Václavském náměstí, byl jsem převezen do Školské ulice, a tehdy to pro mě znamenalo ztrátu zaměstnání.“

V den, který připadal na dvacáté výročí upálení Jana Palacha, se lidé odpoledne sešli na Václavském náměstí na protest proti postupu bezpečnostních sil předchozí den.

Demonstrace trvala přes tři hodiny.

Pak, po výzvách k rozchodu, opět zakročila bezpečnost. A zákrok byl opět velmi surový.

Takto na něj před lety vzpomínal někdejší šéfredaktor Radia Praha Miroslav Krupička: „Vzpomínám si na pondělí 16. ledna 1989. Vraceli jsme se z nějakého školení. Autobus nás vyhodil na magistrále v horní části Václavského náměstí. Ocitli jsme se na okraji demonstrujícího davu. Slyšeli jsme výzvy k rozchodu. Najednou zazněly výstřely, začalo stříkat vodní dělo a celý ten dav se začal valit přes nás, přes magistrálu, nahoru k Národnímu muzeu. Nastala strašná řež, lidé utíkali, my jsme utíkali, za námi policajti se psy, kdo upadl, byl nemilosrdně zmlácen a odvlečen. My jsme se s většinou prchajících lidí zachránili v blízkých ulicích, ale vzpomínám si, že ta policejní brutalita, kdy šlo téměř o život, nebo určitě o zdraví, mne naprosto šokovala.“

Mimochodem, v ten den se stovky lidí sešly na protest i v Brně. A rovněž začalo zasedání Konference o evropské bezpečnosti a spolupráci (KBSE), na níž byla československá delegace obviněna z porušování helsinské dohody o lidských právech.

Na Václavském náměstí se začaly shromažďovat davy už během dopoledne.

Demonstrace trvala několik hodin a provázely ji znovu razantní zásahy policie. Navzdory tomu policisté náměstí vyklidili až po 19. hodině.

O událostech v Praze informovala mnohá západní média včetně Rádia Svobodná Evropa. Americký ministr zahraničí George Shultz na schůzce KBSE kritizoval ČSSR za porušování lidských práv a odsoudil zákroky SNB.

Československá televize informovala: „Centrum Prahy se stalo místem nezodpovědných vystoupení…“ A Rudé právo o den později? „Záměr je jasný: provokovat k neklidu.“

Ve večerních hodinách se na Václavském náměstí sešlo několik tisíc lidí. Znovu více než v předešlých dnech.

Lidé skandovali hesla jako:

Bezpečnost překvapivě nezasáhla, jen žádala účastníky, ať uvolní prostor pro vozidla. Dokonce se odehrála klidná diskuze mezi účastníky a příslušníky SNB v civilu.

Lidé se rozešli poklidně, po zazpívání státní hymny, s heslem: „Zítra zase tady“.

O páté večer bylo Václavské náměstí zaplněné lidmi odshora až zhruba k hotelu Zlatá Husa pod Jindřišskou ulicí. Znovu tedy přišlo více lidí než v předchozích dnech. Na místě se podepisovala rezoluce za propuštění politických vězňů.

Bezpečnostní složky nastoupily s nebývalou brutalitou. Po legitimování demonstranty rozvážely na různá místní oddělení Veřejné bezpečnosti, kde je dlouhé hodiny nechávaly stát na chodbách nebo v místnostech a při sebemenším promluvení je bily a týraly.

Kolem 19. hodiny byla část davu vytlačena z náměstí do Vodičkovy ulice. Při tomto zákroku policisté bili obušky každého, kdo jim přišel do cesty, dokonce násilím vytahovali lidi z tramvají. Zvlášť surově příslušníci SNB zacházeli s mladými lidmi od 14 do 20 let.

Brutalita předešlého dne zafungovala – na Václavském náměstí se sešlo o poznání méně lidí, které Bezpečnost pomalu vytlačila na Národní třídu a demonstranty rozptýlila.

Celkem bylo při Palachově týdnu zadrženo přes 1 400 lidí, řada osob byla zraněna; Václav Havel byl zatčen a v březnu 1989 uvězněn.

Co také vypověděli přímí účastníci palachiády:

• Lidé, kteří byli odváděni do Opletalovy ulice, uváděli, že mezi zaparkovanými vozy ležel asi dvanáctiletý chlapec, do kterého příslušníci Bezpečnosti brutálně kopali.

• Na Můstku byl surově zbit invalidní kamelot, prodávají ve stanici metra deník Večerní Prahu.

• Na jiném místě na Můstku příslušník Bezpečnosti mlátil mladíka tak mocně, až mu tekla z hlavy krev přes celý obličej. Když se ho chtěl jiný mladík zastat, byl zatčen. Teprve v tuto chvíli začali lidé na příslušníky Bezpečnosti volat, že se chovají jako fašisti.

• Policisté se na kolemstojící vrhli a začali je mlátit, chytat a cpát do policejních vozů. Byl mezi nimi i sotva šestnáctiletý chlapec, který od metra mířil do tanečních. Skončil doma ve velmi špatném stavu s rozkopnutými ústy a zády plnými živého masa od bití. Rodiče se ze strachu před následky báli vyhledat lékařskou pomoc.

• Policie se soustředila hlavně na mládež. V jednom z antonů byli pouze čtrnácti až šestnáctiletí chlapci a děvčata. Antony je vyvezly na neznámé místo, kde musely děti proběhnout uličkou policistů, kteří je mlátili obušky. Potom odvedli děvčata zvlášť, následně se chlapci museli svléct, postavit se s nataženýma rukama ke zdi, kde je policisté surově bili po nahých tělech s výkřiky: „Tak vám se v Československu špatně žije? My vám ukážeme gestapo!“

Pozn. red.: Tento text redakce poprvé publikovala v lednu 2019. Dovolili jsme si jej doplnit a znovu nabídnout u příležitosti 35. výročí Palachova týdne.