Článek
Česko získalo v novém Indexu korupce Transparency International (TI) 56 bodů ze sta, a poskočilo tak o osm příček na 41. místo ze 180 hodnocených zemí. Přesto však toho podle TI vláda, která vede zemi už přes rok, nedělá dost.
„Vláda Petra Fialy (ODS) v tomto ohledu nepředstavuje žádnou výraznou změnu. Vypadá to, že se spokojila s tím, že Andrej Babiš (ANO) už není premiér, a zapomněla, že jím zase může být. Vládní koalice zatím nenašla odvahu na novelu zcela bezzubého zákona o střetu zájmů, její návrh na ochranu oznamovatelů je jen stínem skutečně efektivního řešení a velké naděje nevzbuzují ani slabé plány na regulaci lobbingu,“ vysvětlil Ondřej Kopečný, ředitel Transparency International ČR.
Podle Kopečného se vládní strany při vlastních korupčních kauzách nezachovaly příkladně. „Zklamáním je i přístup vládních stran ke korupčním aférám. Pokud se týkají jejich členů, jsme tak jako v minulosti svědky řady výmluv, zlehčování informací nebo dosazování zapletených politiků do poradních funkcí,“ říká ředitel TI.
Česko v indexu korupce letos předehnalo Polsko a získalo nejvíce bodů ze států V4. Polsko se však poslední roky propadá. Ještě hůře je na tom Maďarsko, které za posledních 10 let přišlo o 13 bodů.
„CPI (index vnímání korupce, pozn. red.) je nutné vnímat v dlouhodobém horizontu. Zachycuje vývoj a trendy v dané společnosti. Je patrné, že Česko patnáct let přešlapuje na místě. Sice se výrazně nepropadá jako například Maďarsko, ale zároveň se celkově ani nezlepšuje,“ vysvětluje Petr Leyer, právník a člen správní rady TI ČR, proč mírné zlepšení nemůže Česká republika slavit.
I přes dvoubodové meziroční zlepšení a posun v rámci zemí V4 tak Česko zůstává osm bodů za průměrem Evropské unie. V rámci členských států poskočila Česká republika z 19. místa na místo 16., které sdílí s Itálií a Slovinskem. Zcela nejhůře je na tom je na tom v EU Maďarsko (42 bodů), které oproti loňsku ztratilo bod, Bulharsko (43 bodů) a Rumunsko (46 bodů).
Transparency International považuje vliv Evropské unie v boji proti korupci za velmi významný. Podle neziskové organizace za posledních deset let většinu protikorupčních zákonů čeští zákonodárci schválili díky evropské legislativě. Pozitivní efekt měl také tlak mezinárodních organizací, jako Skupiny států proti korupci (GRECO) či Moneyval, komise při Radě Evropy, která kontroluje dodržování standardů v oblasti financování terorismu a praní špinavých peněz.
Česko bez strategie
V Česku však podle Transparency International kromě legislativy z EU dlouhodobě chybí protikorupční strategie. V posledních letech tady zlepšení střídá propad a naopak.
„Ačkoliv politici o korupci rádi hovoří a zapojují boj proti ní do svého politického marketingu, naplnění předvolebních slibů značně pokulhává. V Transparency pak musíme znovu a stále dokola aktivně lobbovat za přijetí funkční a kvalitní protikorupční legislativy, která po volbách opět kamsi zapadla mezi sněmovní lavice,“ říká David Kotora, vedoucí komunikace TI ČR.
Nezisková organizace zabývající se korupcí se proto domnívá, že v Česku chybí systémová změna a nedostatečný důraz na boj s korupcí je i ve strategických materiálech. V České republice chybí správně nastavené regulace o lobbingu či transparentní data o dotacích a práci úřadů.
„Měli bychom si uvědomit, že nečinnost v oblasti boje s korupcí může mít z dlouhodobého hlediska dopad na ekonomiku dané země, protože korupční prostředí negativně narušuje mimo jiné prostředí konkurenční. Ať už střet zájmů, neregulované prostředí lobbingu nebo netransparentní veřejné zakázky mohou vést k protežování některých firem a zvyšování jejich podílu na trhu, což výrazně narušuje konkurenceschopnost v daném odvětví,“ uvedla Eva Kotlánová, členka Dozorčí rady TI ČR a ekonomka působící na Katedře ekonomie a veřejné správy Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné.
Alternativní měření korupce
Měření korupce je obtížné ze samotné podstaty. Má totiž zachytit něco, co probíhá v utajení a pokud možno beze stop. Ještě těžší pak je porovnávat korupci mezi zeměmi navzájem. Organizace Transparency International proto ve svém žebříčku Corruption Perceptions Index (CPI, publikovaném od roku 1995) používá data z anonymních dotazníků i z dat nasbíraných 13 různými institucemi z celého světa, například od Světové banky. Poté výzkumníci „standardizují“ výsledky na škále od 0 do 100, aby byly různé hodnoty porovnatelné v jedné tabulce.
Výhodou je globální dosah takovéto metriky i její dlouhodobý charakter, takže je možné sledovat změny v rámci pořadí zemí v čase. Tato metoda má ale i své kritiky. Měří totiž „dojem korupce“, nikoli skutečnou korupci. Pokud by například v zemi X panovalo podezření, že došlo k významné korupční události, novináři se podívají, jak si země X stojí v žebříčku korupce. Tyto zprávy nadále prohloubí pověst země X jako zkorumpované.
„Tak může dojít k upevnění dojmu ‚korupcí sužované země X‘ bez ohledu na to, zda k nějaké korupci došlo,“ upozornil v roce 2013 výzkumník Alex Cobham z Centra pro globální rozvoj. „V tomto bludném kruhu chybí nejen důkazy o skutečné korupci v zemi X, ale i jakékoli informace o tom, jak korupce ovlivňuje, nebo neovlivňuje občany této země.“ Cobham připomíná, že zakladatel CPI v roce 2009 z projektu odstoupil a nechce s ním být nadále spojován.
Žebříčky korupce jsou užitečné, zvyšují povědomí o problému korupce. Jsou ale zavádějící. Podceňují míru korupce v bohatých a vyspělých zemích.
Z jiného důvodu kritizuje korupční žebříček CPI výzkumnice Yuen Yuen Angová, která působí na University of Michigan. Podle ní by analytici měli namísto otázky „Která země je nejvíce (nebo nejméně) zkorumpovaná?“ měli zvážit jiný soubor otázek: „Ve které zemi převládá jaký typ korupce? Proč? S jakými důsledky? Jak můžeme bojovat proti různým typům korupce?“
„Každoroční měření korupce na celém světě je nákladné a obtížné. Existující žebříčky poskytují obrovskou veřejnou službu. Pomáhají zvyšovat povědomí o korupci a mobilizovat veřejnost k boji proti ní,“ uznává Angová.
„Existující žebříčky však také klamou, a to ve dvou klíčových ohledech. Za prvé, nerozlišují mezi různými druhy korupce, vše spojují do jednoho hodnocení. Za druhé, nedostatečně měří typ korupce, který se vyskytuje v bohatých kapitalistických ekonomikách. Říkám tomu přístup za peníze (access money). Elity využívají svou moc a bohatství k různým zákulisním výměnám, které mohou být z právního hlediska legální. V důsledku toho bohaté země vždy vypadají v těchto žebříčcích jako bezúhonné. To posiluje dojem, že korupce je něco, co se děje jen lidem v chudých zemích.“
Podle Angové je užitečné rozdělit si korupci do několika kategorií, a to podle toho, zda se týká peněz, a zda se jí účastní vysoce postavené elity:
| běžní lidé | elity | |
| obohacení | drobná krádež | velká krádež |
| (drobný úředník si řekne o poplatky, které pak skončí v jeho kapse) | (politik nebo vysoce postavený úředník tuneluje veřejné finance) | |
| něco za něco | urychlení za peníze | přístup za peníze |
| (úředník přijme úplatek za to, aby urychlil postup žádosti schvalovacím procesem, pacient si neoficiálně připlatí za lepší péči) | (firmy financují vysoce postaveným politikům akce, politik se odvděčí mírnějším dohledem nebo prosazením výhodného zákona) |
„Když někdo podplatí lokálního úředníka, aby se vyhnul byrokratickým prodlevám, říkám tomu urychlení za peníze. Na druhou stranu, když vysoce postavený politik využije svého vlivu a za odměnu dostane od bohatých podnikatelů nějaké výhody, říkám tomu přístup za peníze,“ popisuje Angová. „Když lidé mluví o úplatcích, myslí tím obvykle urychlení za peníze, a na přístup za peníze se zapomíná.“
V takto segmentovaném pohledu na korupci lze poukázat nejen na rozdíly mezi mírou korupce, ale i rozdíly mezi různými typy korupce v různých zemích. Například Čína a Indie jsou na žebříčku Transparency Internetional blízko u sebe, přibližně uprostřed seznamu. Každá země se ale potýká s jiným typem korupce.
„Přestože obě země mají podobnou úroveň korupce při celkovém pohledu, konkrétní způsob korupce se liší. V Číně je nejčastější přístup za peníze, kdy lidé ve vysokém postavení směňují vliv za bohatství, zatímco v Indii převažují případy urychlení za peníze,“ ukazuje Angová. Dalším typickým příkladem jsou podle ní Spojené státy, kde je sice nízká úroveň ostatních druhů korupce, ale přístup za peníze je zde relativně rozšířený, i když ne tolik, jako v Indii nebo Číně.
Korupční kauzy posledních let v Česku ukázaly, že země stále nepřejala praxi Západu. „Přibližování se k politické kultuře obvyklé v západních zemích, tedy že politik při podezření z protiprávního jednání přeruší svoji politickou kariéru do doby, než očistí své jméno, v České republice stále nenastalo,“ sdělil vedoucí analytik TI ČR Marek Chromý.
Somálsko vs. Dánsko
Nejlépe si v Indexu vedlo Dánsko, které za loňský rok dostalo 90 bodů a pokračuje v růstu z minulých let. O druhé, resp. třetí místo se dělí Finsko s Novým Zélandem s 87 body, Následuje Norsko s 84 body. Index naopak uzavírá Somálsko s 12 body, o bod lépe jsou na tom Sýrie s jižním Súdánem, o dva pak Venezuela.
Nejvíce si oproti minulému roku polepšil Afghánistán (osm bodů), který je na vzestupné křivce také dlouhodobě. Botswana měla letos o pět bodů více, po čtyřech bodech navíc si oproti letošku připsal Izrael a Angola. Naopak nejvíce si meziročně pohoršil Omán (-8 bodů), Ázerbájdžán (-7 b.) a Barma (-5 b.)
V tabulce je možné vyhledávat podle názvu země nebo řadit podle hodnot v jednotlivých sloupcích.
