Česko má problém. Školy chrlí právníky, opravdu potřebné profese ale vymírají

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vysokoškoláků v Česku průběžně přibývá, ale na technických oborech jich je stále méně. Technicky zaměření vysokoškoláci přitom na trhu práce chybí už nyní.

„Aktuální informace z ČSÚ a také naše data potvrzují, že firmy akutně shánějí technicky vzdělané odborníky jak se středoškolským, tak i s vysokoškolským vzděláním,“ řekl Seznam Zprávám manažer pro vzdělávání Svazu průmyslu a dopravy ČR Miloš Rathouský. „Nemáme podrobnější údaje, ale jde v podstatě o všechny technické obory a pozice.“

„Nedostatek dobře a dostatečně vzdělaných lidí je problém, přinejmenším v tom ekonomickém smyslu,“ potvrzuje ekonom a pedagog Daniel Münich.

Problémy však vidí ve všech stupních a oborech vzdělávání. „Pro českou ekonomiku je rozhodně problém vysoká sociálně-ekonomická selektivita celého vzdělávacího systému, zastaralý systém způsobu a obsahu výuky na druhých stupních základních škol, stále velmi úzce pojaté obory na školách středních a velmi dlouhá doba, kterou mladí lidé ve školách všech stupňů tráví.“

V loňském roce studovalo některou z vysokých škol v České republice více než 304 tisíc lidí. Prim drží tradičně Univerzita Karlova v Praze s 50 tisíci studenty, druhá je Masarykova univerzita v Brně a třetí olomoucká Univerzita Palackého, s 32 a 23 tisíci. Vyplývá to z analýzy Českého statistického úřadu.

Nejoblíbenější skupinou oborů stále zůstává „obchod, administrativa a právo“, naopak obory v technice, výrobě a stavebnictví se dále propadly. V roce 2021 se dostaly v oblíbenosti mezi českými studenty až na třetí místo za vzdělávání a výchovu.

Jednotlivé obory lze přidávat a odebírat kliknutím na jejich popisek v legendě pod grafem.

Rathouský upozorňuje, že budoucí rozvoj českého průmyslu je na kvalitě tuzemského školství existenčně závislý. „Proto si myslíme, že by se měl vzdělávací systém více zaměřit na správné směrování žáků podle jejich talentu a předpokladů. V Česku na všech vyšších stupních vzdělávacího systému dlouhodobě nesouhlasí struktura oborů s potřebami trhu práce,“ říká manažer pro vzdělávání.

Stát by podle něj měl například navýšit normativy konkrétních nedostatkových oborů, jako to udělal u lékařských vysokých škol.

Cestu vidí také ve větším propojení studia a praxe nebo v umožnění většího zapojení zaměstnavatelů do výuky. „Obecně by měl být kladen větší důraz na spolupráci škol a firem. Pokud mohou studenti pracovat na reálných projektech, daleko více přilnou k oboru,“ vysvětluje Rathouský. „Na vysoké škole by pak studenti měli mít možnost se podílet třeba na společném aplikovaném výzkumu s firmami.“

Rathouskému také v České republice chybí propagace technického a přírodovědného vzdělávání mezi veřejností a podpora zájmového vzdělávání v technice a přírodovědě. „Myslíme si, že s technikou a fungováním reálného světa by se děti měly začít seznamovat co nejdříve, tedy už od mateřské školy a prvního stupně základní školy,“ dodává.

Ministerstvo školství pro Seznam Zprávy uvedlo, že jedním z možných důvodů poklesu ve statistikách je jiná metodika řazení studijních programů, která je platná od 1. září 2016. Jen celkovým poklesem počtu studujících to být nemůže: meziroční úbytky totiž nekorelují s rozdílnými počty studentů. Zatímco celkově budoucích akademiků v posledních letech meziročně přibývá, zájem o technické obory dlouhodobě každým rokem klesá.

Pedagog Daniel Münich upozorňuje, že problém nemusí být jen u technických oborů. „V principu chybí kvalitní absolventi všech vysokoškolských oborů, zdaleka ne jen těch technických. (…) V této debatě jde také o to, jakých absolventů. Zda profesních bakalářů, kterých je použitelných stále opravdu málo. A nemnohý má sílu a kuráž dotáhnout to za pět až sedm let na magistra,“ připomíná odborník na ekonomii trhu práce a školství.

„V tržní ekonomice v principu nic nechybí. Rozdíly v nabídce a poptávce se totiž vyrovnávají cenou, v daném případě cenou práce v jednotlivých oborech vzdělání. Čím větší bude převis poptávky nad nabídkou v technických profesích, tím vyšší budou platy. O tom, jaké mzdy mají absolventi konkrétních oborů, ale máme jen kusé informace.“

Počty studentů navíc podle něj ukazují jen část informace. Z této statistiky totiž není možné určit, jaký typ studentů na technické obory jde. Jak dopadli u maturity či z jakých středních škol přicházejí. To, že obor studují, navíc nemusí znamenat, že nakonec na titul dosáhnou. „Technické vysoké školy vyhazují z bakalářských programů kolem 75 procent studentů,“ připomíná statistiku Münich. „Stát se tomu fenoménu dvě dekády nevěnuje a mnohde na vysokých školách se tím dokonce pyšní a uvádějí to jako důkaz kvality jejich programu.“

Data potvrzují, že procento studentů, kteří po prvním roce školu ukončili neúspěšně a do dvou let nenastoupili na jinou, stoupá. Mezi lety 2001 a 2018 vzrostl tento podíl o více než polovinu.

Münich to však nevidí jako důkaz kvality, naopak. „Je dost zvrácené, jak bezstarostně jsou školy ochotné studenty přijímat, nechat je mařit drahocenné mládí roky studia, které nakonec k ničemu nevede. Není divu, že do tak riskantního podniku, jako je studium na technice, se moc lidem nechce,“ vysvětluje. „Obsah a forma studia navíc často málo reflektují potřeby doby, mnohde jde stále i na bakalářské úrovni obsahově o přípravku na navazující studium magisterské, takže bakalář sám o sobě se na trhu práce v technickém oboru nechytá.“

Studentů vysokých škol donedávna ubývalo, mezi lety 2011 a 2018 poklesl podíl vysokoškoláků ve věkové skupině 20 až 29 let o tři procentní body. V současné době toto číslo opět roste.

Do roku 2003 také platilo, že většina vysokoškoláků jsou muži. V roce 2004 se však tento poměr změnil a žen nyní studuje o pětinu více oproti mužům. Ve věkové skupině 20 až 29 let pak ženy dosahují druhého nejvyššího procenta od začátku milénia.

Ženy na vysokých školách převládají nad muži až do magisterského studia. Doktorské již studuje více mužů. „Zde je třeba vzít v úvahu, že obvyklý věk, ve kterém se studenti vzdělávají v doktorském programu, spadá u žen do obvyklého věkového rozmezí pro zakládání rodiny,“ připomíná zpráva Českého statistického úřadu.

Vzhledem k tomu, že pro ženy – až na výjimky – na rozdíl od mužů představuje založení rodiny minimálně půl roku soustavné péče o dítě na mateřské dovolené, musejí řešit dilema. Pokračovat ve studiu, založit rodinu, případně si najít stálé zaměstnání a s ním finanční zabezpečení před založením rodiny.

„Častější inklinace žen pro studium v magisterském nenavazujícím programu je dále dána především tím, že takový program studia je zahrnut v oborech, které jsou atraktivnější pro ženy,“ dodávají statistici. Jedná se zejména o skupiny oborů „vzdělávání a výchova“ a „zdravotní a sociální péče či péče o příznivé životní podmínky“.

Potvrzuje to i rozložení preferencí studentů podle pohlaví. Obě mají vysoký zájem o „obchod, administrativu a práva“, poté se ovšem preference rozdělí. Muži volí spíše technické a informační a komunikační (ICT) obory, ženy studují zejména zdravotnictví a vzdělávání.

S rostoucím počtem žen studujících vysoké školy také souvisí průměrný věk matek při narození prvního dítěte. „Mezi roky 2000 a 2010 se zvýšil z 24,9 na 27,6 let věku a do roku 2020 stoupl na 28,5 roku,“ říká zpráva. „Zdá se, že zejména v první dekádě tohoto století se zvyšovala ochota žen odkládat mateřství kvůli vyhlídce zajímavějšího či lépe placeného zaměstnání, které často vyžaduje vysokoškolské vzdělání,“ zjistili statistici.

Velký genderový rozdíl trvá u oboru informačních a komunikačních studií. Z 22,4 tisíce studujících ICT bylo jen 3 887 žen. Na jednu studentku informatiky tedy připadá zhruba pět mužských kolegů. Pro zajímavost: jde o stejný poměr, jaký na zdejších vysokých školách zastupují cizinci. Podíl žen mezi studenty ICT však roste. V roce 2010 tvořily jen mírně přes desetinu posluchačů oboru.

Rozdíly jsou patrné i v tom, jaký obor vzdělání volí studenti pocházející z jednotlivých krajů. Nejvíce jich je z Prahy a Středočeského kraje, největší podíl vysokoškolských studentů vůči populaci ve věku 20 až 29 let má však Zlínský kraj.

Praha skončila až na druhém místě, ovšem má jiný primát. V hlavním městě je nejvyšší podíl studentů přesahujících běžný věk studujících, tedy 29 let. Konkrétně šlo o zhruba 28 procent, přibližně každého čtvrtého studenta.

Studenti z Prahy také vévodí v zastoupení hned ve třech oborech. Jde o „obchod, administrativu a právo“ (24,1 %), „společenské vědy, žurnalistiku a informační vědy“ (13,4 %) a „umění a humanitní vědy“ (13,1 %).

Téměř by se dalo říci, že studenti podporují stereotypy o svých domovských krajích. Jihočeši totiž vidí budoucnost v oboru „zemědělství, rybářství, lesnictví a veterinářství“, občan Karlovarského kraje bude s největší pravděpodobností studovat obor „služby“ a „technika, výroba a stavebnictví“ lákají obyvatele Zlínska.

Cizinců na tuzemských vysokých školách dlouhodobě přibývá. Zatímco v roce 2001 tvořili studenti ze zahraničí 4,3 procenta všech vysokoškoláků, loni byl tento podíl o téměř 13 procentních bodů vyšší a zastupují zhruba šestinu studentů (17,1 %).

Největší zájem mají zahraniční studenti o informační a komunikační technologie. V loňském roce z ciziny pocházel dokonce téměř každý třetí student tohoto oboru.

„Mezi cizinci studujícími v Česku na vysokých školách ICT obory dlouhodobě dominují občané Slovenska, jejich zastoupení se však postupně snižuje a přibývají studenti například z Ruska, Ukrajiny či Kazachstánu,“ říká Eva Myšková Skarlandtová z odboru statistik rozvoje společnosti ČSÚ. „V roce 2021 bylo mezi zahraničními studenty ICT oborů 46 procent Slováků, 19 procent Rusů či 10 procent Ukrajinců.“

Slováci vedou i v celkových statistikách zahraničních studentů, z 52 tisíc vysokoškoláků je jich téměř 21 tisíc. Na druhém místě jsou Rusové (8 116) a na třetím Ukrajinci (4 419). Přes tisíc studentů je v Česku také z Kazachstánu, Indie nebo Běloruska. Celkem zde studovali občané ze 165 různých zemí.

Analýzy Seznam Zpráv: