Článek
Spotřební chování Čechů v roce 2022 podrobně prozkoumala unikátní studie Českého statistického úřadu (ČSÚ). A došla k zajímavým závěrům.
Lidé málo utrácejí, zlobí se analytik společnosti Generali Investments Radomír Jáč. „Nízká spotřeba domácností je hlavním tahounem poklesu HDP,“ vysvětlil pro ČTK, kdo může za stagnaci ekonomiky.
Lidé utrácejí zbytečně moc, oponovala v rozhovoru pro Seznam Zprávy ekonomka Jana Matesová. „Existuje poměrně hodně domácností, které nakupují, ať už jsou ceny jakékoli,“ postěžovala si. Spotřebitelé svým nezodpovědným chováním způsobili, že tuzemská inflace patří v Evropě k nejvyšším.
Paradox se dočkal vysvětlení minulý týden, když ČSÚ publikoval výsledky šetření, jak lidé utráceli v minulém roce.
Víc než nastupující drahota ovlivnila spotřební chování obyvatel Česka předchozí pandemická krize. Po rozšíření covidu byly omezeny možnosti nakupování, proto se v letech 2020 a 2021 rodiny spokojily s pořízením nezbytného zboží, tedy hlavně potravin. Víc zaplatily také za energie a obecně provoz domácnosti, kde jejich členové trávili víc času. Během éry covidu utratila průměrná rodina podle ČSÚ za bydlení a potraviny 45 procent ze všech peněz rezervovaných na spotřebu, přitom před pandemií to nebylo ani 40 procent. Jedno procento spotřebních výdajů u průměrné rodiny odpovídá částce pěti tisíc korun ročně.
Během pandemie byl omezen přístup ke službám, jejichž provozovny podléhaly karanténě. Šlo především o restaurace, hotely, kulturní a sportovní zařízení, nemluvě o dovolené u moře. Výdaje v této oblasti poklesly ze 17 na 14 procent celkové útraty.
Nejdůležitější spotřebitelskou událostí loňské sezony se proto stal fakt, že se karty obrátily. Lidé omezili nákup potravin i spotřebu energií na předcovidovou úroveň, mimo jiné i z toho důvodu, že se obávali vysokých cen. U energií zafungovala už samotná hrozba, že se zdraží. Tím dalo šetření ČSÚ za pravdu stížnosti ekonoma Jáče. Potraviny a bydlení jsou hlavními položkami spotřebního koše. Jejich výpadek způsobil pokles maloobchodu a právě tento pokles se stal hlavním důvodem hospodářské stagnace.
Naopak lidé opustili domovy, opět chodili do restaurací, jezdili na dovolenou a začali využívat i dalších služeb, které byly dříve hůře dostupné. K chuti utrácet mohla u řady domácností přispět úvaha, že v inflačních časech ztrácejí peníze na hodnotě.
Vývoj v sektoru zábavy a konzumu potvrzuje zase alternativní výklad Jany Matesové. Pokud se ze spotřebního koše odečtou náklady na energie a domácnost, pak tuzemské ceny rostly v minulém roce nejvíc v celé Evropě, skoro třikrát víc, než byl průměr EU. Teprve nyní bylo Česko ve zdražování méně důležitého konzumu předstiženo maďarskými rodinami. V oblasti zboží a služeb, které jsme si museli dlouho odpírat, na ceny skutečně nehledíme.
Úspory u energií a potravin na jedné straně a vyšší útraty u dovolených nebo konzumního zboží nepřekvapují Kláru Kalíškovou z institutu CERGE-EI. „Po covidu byli lidé rádi, že mohou cestovat a vůbec si něco dovolit,“ potvrzuje.
O škrty v položkách základní spotřeby se loni snažily všechny sociální skupiny bez rozdílu příjmů, stejně tak všichni znovu objevili radost z nezávazného utrácení u „nedůležitých“ věcí. Dílčí výjimkou se stala nejchudší pětina domácností. Vinou inflace nemohla omezit náklady na potraviny a bydlení na úroveň před pandemií, proto také jejich výdaje za dovolené a restaurace loni rostly o něco pomaleji než u jiných rodin.
Ze scénáře o vyšších výdajích za předměty základní spotřeby během covidu a jejich poklesu v minulém roce se vymykají náklady na dopravu, které jsou nezbytností na cestu do práce. Bez ohledu na pandemii i inflaci tvoří průběžně desetinu spotřebních výdajů většiny českých rodin, opět s výjimkou pětiny nejchudších, kteří v časech zdražování nejvíc šetří právě na dopravě.
Druhou zvláštností jsou výdaje na vybavení domácnosti. Za nový nábytek či za opravy začali lidé utrácet poté, co je covid dočasně zavřel mezi čtyři stěny jejich bytu. Nadšení z rekonstrukcí ovšem nepřešlo ani v minulém roce, kdy už žádná omezení neplatila.
