Válka s plasty, kterou Evropa prohrává

Necelých 36 kilogramů odpadu jen z plastových obalů. Tolik za rok vytvoří průměrný Evropan. Za posledních deset let toto množství vzrostlo o více než čtvrtinu.

„Dlouhodobě objem tohoto druhu odpadu roste, byť nikoli lineárně. Produkce odpadů z obalů je spojená s růstem životní úrovně, a tak je propojená s ekonomickými cykly, takže některé roky dochází k mírnému poklesu,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy mluvčí Ministerstva životního prostředí Lucie Ješátková.

Zatímco však množství plastového odpadu roste, podíl toho recyklovaného zůstává dlouhodobě podobný. V praxi to znamená, že mimo recyklaci ho skončí v Evropské unii více než polovina.

Zároveň je ale třeba dodat, že do čísel zasáhla úprava parametrů. „V posledních letech se u plastů zpřesnilo, co je materiálová recyklace a co není,“ upozorňuje Milan Havel, odborník na odpadovou tematiku spolku Arnika. Jinak řečeno: například využití plastů na alternativní paliva bylo dříve považováno za recyklaci, což už dnes neplatí.

Plastového odpadu přibývá i v České republice. Mezi roky 2003 a 2021 stoupla spotřeba plastových obalů o 60 procent na necelých 285 tisíc tun za rok. „I tak je tato produkce pořád významně nižší, než je průměr EU,“ připomíná Havel. A jeho slova potvrzují i data. Předloni vygeneroval průměrný obyvatel Česka o necelých devět kilogramů tohoto typu odpadu méně, než je evropský průměr.

A Češi také nadprůměrně recyklují. Až do pandemických let 2020 a 2021 se v Česku dočkala recyklace více než polovina všech vyhozených plastů.

I díky tomu Česká republika v roce 2021 skončila na sedmém místě z 19 zemí, co se podílu recyklovaných plastů týče. Na prvním místě je Slovinsko s přesnou polovinou, naopak na Maltě recyklují mírně přes pětinu plastových obalů.

Rostoucí množství plastů není úplně dobrá zpráva. „Znamená to, že více odpadu spalujeme. Vypouštíme do ovzduší nejen emise CO2, ale také různé toxické látky, které plasty obsahují,“ vypočítává dopady na životní prostředí Havel a připomíná ropný základ materiálu. „Prakticky pálíme další ropu nebo tradiční paliva, protože zhruba 50–60 procent emisí ze spaloven komunálního odpadu je fosilního původu.“

Možná ještě větší problém mohou znamenat mikroplasty. „Pokusy prokázaly, že se mohou dostat do těla a narušit naše fungování. Mluví se například o tom, že to může být jedna z příčin demence,“ vysvětluje Havel.

I proto se zavádějí opatření, která mají dostat produkci plastů pod kontrolu. „Už jsou zakázané například vybrané výrobky na jedno použití, nově mají výrobci PET lahví povinnost přidávat určité množství recyklátu do nových lahví,“ říká expert. Zároveň ale dodává, že nejde o jednoduchou věc.

40 procent plastů se používá na obaly. Certifikát pro styk s potravinami má z plastů pouze PET (polyethylentereftalát, pozn. red.). Ten sice může být i recyklovaný, v ten moment je ale jeho cena dvojnásobná než u PET vyrobeného přímo z ropy.

„Diskutuje se i o tom, že státy budou mít povinnost snižovat celkovou produkci obalů o 5, 10, 15 %,“ říká Havel. „Důležitý je i požadavek, aby všechny obaly byly do roku 2030 recyklovatelné. Jsme tedy v určitém přechodovém období.“

Některá opatření se na nejnovějších dostupných datech z roku 2021 ještě nemohla projevit. „Zákon o omezení odpadu vybraných plastových výrobků začal platit před rokem. Zahrnuje hned několik typů opatření – od úplného zákazu některých výrobků přes omezení jejich spotřeby až po povinné příspěvky výrobců na úklid obcí a měst,“ upřesňuje mluvčí Ministerstva životního prostředí Ješátková.

„Co se týče zakázaných jednorázových plastových výrobků, tak se může jednat o desítky tisíc tun plastového odpadu,“ dodává. „Podle našich informací prodejci těchto výrobků již přecházejí k udržitelnějším alternativám, například nádobí z recyklovaného papíru nebo příbory ze dřeva.“

Podobně se na různých veřejných akcích stále častěji vyskytují opakovaně použitelné výrobky, jako jsou třeba kelímky, misky nebo příbory. Právě na opakovaně použitelné nádobí ministerstvo poskytuje i dotace.

Pak je tady balíček odpadových zákonů z roku 2021. „Jeho primárním úkolem je snížit množství směsného komunálního odpadu, který končí na skládkách, tedy včetně plastů,“ přibližuje jeho účel Ješátková. „Po roce 2030 by se měl na skládky dostat pouze odpad, který již není možno dále využívat, nelze jej recyklovat ani energeticky využít.“

A ve hře jsou také zálohy na PET lahve a plechovky. Vracet tyto obaly za peníze ale bude možné nejdříve v polovině přespříštího roku. „Evropská komise také připravila návrh revize nařízení o obalech a obalových odpadech. Hlavním cílem je snížení obalových odpadů na obyvatele o 15 procent v roce 2040 ve srovnání s rokem 2018,“ dodává mluvčí.

Plastová lavina roste dlouhodobě. Podle Havla je výhoda plastů - nízká cena a dobrá tvárnost - pro životní prostředí velkou nevýhodou. „V tržním prostředí je to ideální materiál, který přináší zisk. Bohužel to vede k nadužívání plastů i tam, kde by to nemuselo být.“ Ostatně statistiky mluví jasně - zatímco v roce 1950 byla světová produkce plastů 1,5 milionu tun, předloni to bylo 390,7 milionu tun.

Podle staršího výzkumu se mezi lety 2000 a 2015 vyrobilo 44 procent veškerého plastu, který kdy byl vyprodukován. A vzhledem k tomu, že jeho výroba stále roste, se dá předpokládat, že od roku 2000 vznikla více než polovina celkového množství v historii výroby plastu.