BIS varuje vědce před rizikem z Číny. Spolupráce přesto stoupá

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Spolupráce na výzkumu ve střední Evropě je pro Čínu dlouhodobě atraktivní. Pro české vědce je partnerství lákavé například kvůli financím, které lze od Číny získat výrazně jednodušeji než od Evropské unie. Velmoc přitom představuje v oblasti výzkumu bezpečnostní riziko, někteří vědci ho však zlehčují či nevnímají. Podceňují mnohdy důležitost svých výstupů a nemají pocit ohrožení.

Ivana Karásková, analytička pro Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO), je ale přesvědčena, že by se všichni vědci měli zajímat o to, co se s výsledky jejich výzkumu děje. „Tvrdíme, že není možné, aby univerzity zavíraly oči před tím, kterým směrem výzkum jde,“ říká pro Seznam Zprávy odbornice, jež se rizikům čínského výzkumu v Česku, Rakousku a na Slovensku věnovala s kolegy ve své analýze.

Čína může poznatky z českého výzkumu využít například na posílení armády. Podle Karáskové kupříkladu výzkumníci mapující mořské dno nemusí vidět ve spolupráci s Číňany žádné riziko. „Do okamžiku, než to použije čínské námořnictvo ke zdokonalení svých ponorek,“ připomíná možné zneužití zdánlivě nesouvisejícího výzkumu analytička.

Respondenti v průzkumu AMO zdůrazňovali, že výzkumnou spolupráci iniciovali především Číňané. A počet zkoumaných vědeckých projektů financovaných pouze Čínou stoupá i přes varování Bezpečnostní informační služby (BIS), která dlouhodobě upozorňuje na všechna rizika spojená se spoluprací s čínskými vědci a vědeckými institucemi.

„Čína dlouhodobě usiluje o zcizování duševního vlastnictví po celém světě, o šíření svého vlivu a politických proklamací, o omezování svobodné diskuze o tématech, která jsou této zemi nepříjemná. Na tato rizika je potřeba upozorňovat a mít je neustále na zřeteli,“ uvedl pro Seznam Zprávy mluvčí BIS Ladislav Šticha.

A právě obezřetnost není mnohdy silnou stránkou výzkumů s Čínou. V listopadovém průzkumu AMO, který se zaměřil pouze na výzkumné pracovníky spolupracující s čínskými partnery v patnácti klíčových oblastech, 65 procent účastníků uvedlo, že jim spolupráce s Čínou nepřijde pro jejich výzkum riziková.

Čína se přitom snaží získat patenty i know-how. „Paleta zájmu není nijak ohraničena. Zájem je de facto o vše, z čeho by Čína a její ekonomika nebo ozbrojené síly mohly profitovat. Na druhé straně je snaha získat i vliv politický,“ přibližuje další rizika Šticha.

Asijská velmoc se nejvíce v Česku ze sledovaných oblastí ve studii zajímá o výzkum nových materiálů, podle Web of Science se mezi lety 2006 až 2021 tomuto tématu věnovalo 52 výzkumů. Čína se dále hojně podílí na výzkumu chytré výroby, robotických technologií, inovativních zemědělských strojů a genetiky a biotechnologie.

Podle Karáskové nelze jednoznačně říct, který obor s sebou nese největší bezpečnostní riziko. „Obecně jsou to obory, které mají vojenský potenciál, ale v posledních letech se začal stírat rozdíl mezi vojenským a civilním,“ říká analytička.

Jedním z důvodů rozmachu spolupráce s Čínou ve střední a východní Evropě jsou snadněji získané peníze na výzkum. „V určité fázi byl Horizont (klíčový program EU pro financování výzkumu a inovací, pozn. red.) nastavený tak, aby se více spolupracovalo s mezinárodními partnery včetně Číny. Ten trend ve vztahu k Číně se nyní otáčí,“ sdělila Karásková.

Většina výzkumů, na kterých se finančně podílí Čína, je v rámci mezinárodních projektů. Největší podíl výzkumů financovaných pouze Čínou má Rakousko, v letech 2006 až 2021 bylo u sousedů 685 výzkumů placených Čínou. Ve stejném období se v Česku uskutečnilo 203 výzkumů, které financovala pouze Čína.

Podle analytičky je pro země střední a východní Evropy stále velmi obtížné získat velké a prestižní granty na výzkum z Evropské unie. „To je trochu chyba systému, bylo by třeba víc podpořit ty Středoevropany a Východoevropany, aby se hlásili do projektů,“ říká Karásková s tím, že vyšší finance v EU by mohly snížit potřebu spolupracovat s Čínou.

Problém je také velká administrativní zátěž. „Je to z mého pohledu špatně nastavené. Samozřejmě je velmi lákavé, když přijde někdo z čínské strany a řekne: ‚Tady to podepište a získáte financování‘. Pro vědce, který chce dělat jenom vědu, potřebuje na ni sehnat někde prostředky a nechce vyplňovat milion tabulek, je tohle pro uši krásná píseň,“ uvedla Karásková.

Studie AMO poukazuje také na rozdílný přístup Číny k vědě. „Určitě to ukazuje na nerovnováhu a asymetrii v evropském přístupu, kdy Evropa podporuje otevřenou vědu a maximální spolupráci se zahraničními partnery. Zatímco čínský partner ve fázi, kdy už nemá důvod spolupracovat, nechce poskytovat vlastní data,“ říká odbornice a dodává, že pokud udělá Čína nějaký průlom ve vědě, s nikým ho úplně nesdílí.

Odpovědnost za bezpečnost výzkumu při spolupráci s Čínou v Česku leží hlavně na konkrétních výzkumnících a jejich pracovištích, kteří si musí správně nastavit bezpečnostní mechanismy a musí domýšlet, kde všude mohou být jejich technologie použity.

Podle ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) je důležité se zaměřit i na univerzity. „Musíme sledovat nejenom projekty, které jsou financovány z čínské strany, ale i působení čínských vědců na našich vysokých školách a ústavech Akademie věd, zejména ve výše uvedených citlivých oborech,“ řekla redakci Langšádlová.

Téma na vysokých školách otevírá například Univerzita Karlova (UK), která v polovině ledna uspořádala konferenci na prevenci škodlivého vlivového působení cizí moci na univerzitách. „Vedení Univerzity Karlovy se o protivlivovou bezpečnost a s ní spojené postupy intenzivně zajímá. Chceme být aktivní v otevřené diskuzi na tato citlivá témata, která, jak nás poslední roky vývoje v oblasti učí, nelze ani v nejmenším opomíjet či zlehčovat,“ řekla Seznam Zprávám rektorka UK Milena Králíčková.

Jan Jindra, člen kolegia rektorky pro eGovernment a bezpečnost UK, pro redakci uvedl, že se univerzita snaží nastavit procesy a postupy pro minimalizaci případných rizik souvisejících s přítomností čínských vědců a výzkumníků. „Prostřednictvím aplikace pro elektronickou tvorbu kurzů finišujeme e-learning a plánujeme postupné proškolení všech zaměstnanců, prioritně zaměstnanců zahraničních a vědeckých oddělení a akademiků, kteří podnikají cesty do Číny.“

I přes možná rizika v Česku počet čínských studentů na doktorském studiu stoupá. Nejvíce jich je zapsáno na Univerzitě Karlově (45 studentů), která je zároveň největší univerzitou v České republice. Studenti z Číny jsou také na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava (19 studentů), Univerzitě Palackého v Olomouci (12 studentů) a brněnské Masarykově univerzitě (deset studentů).

Ivana Karásková se domnívá, že nárůst počtu studentů na univerzitách v Česku má hned několik důvodů. Prvním z nich je platforma 14+1, která podporuje spolupráci Číny a zemí střední a východní Evropy a jež umožnila jednodušší navázání spolupráce mezi Českou republikou a Čínou. Platforma byla založena před více než deseti lety, nějakou chvíli však trvalo, než se výzkumy rozběhly, a kvůli tomu zaznamenáváme nárůst studentů až nyní.

Dalším důvodem je priorita Číny být vedoucí zemí v technologiích, na což je země pod vedením Si Ťin-pchinga ochotná vynakládat vysoké finanční prostředky. V Česku je zároveň při výuce na vysoké škole v angličtině školné výrazně nižší než například ve Velké Británii. Analytička se zaměřením na Čínu a Tchaj-wan však upozornila, že tyto důvody vycházejí z její znalosti regionu, nikoliv z dat výzkumu.

Z výzkumu vyplývá, že nejvíce studentů doktorských programů ze tří zkoumaných států má Rakousko a nejméně Slovensko, v Česku však počet čínských studentů nejrychleji roste. Od roku 2013 do roku 2019 se jejich počet zvedl více než čtyřikrát.

I přes nárůst studentů doktorských programů z Číny v posledních letech univerzity nemají v plánu jejich počty omezovat. „K tomuto kroku se nechystáme, Univerzita Karlova je z principu mezinárodní výzkumnou a vzdělávací institucí,“ vysvětluje důvody Jan Jindra z Univerzity Karlovy. „Pochopitelně ale nepodceňujeme a dopředu prověřujeme a monitorujeme případná rizika,“ dodává.

Stejný názor má i Masarykova univerzita. „Neprosazujeme proaktivní náborovou kampaň, která by mířila na čínské studenty, proto nečelíme významnému nárůstu či přítomnosti čínských studentů na Masarykově univerzitě. Stejně tak nemáme zvláštní zájem o čínské financování našeho výzkumu. Soustředíme se na jiné zdroje financování a spolupráci s univerzitami a partnery z jiných zemí,“ uvádí důvody, proč Masarykova univerzita nárůst studentů neřeší, její mluvčí Radim Sajbot.

S tím, že by se veškerá partnerství měla přetrhat, nesouhlasí ani BIS. „Neznamená to, že by ke spolupráci nemělo docházet vůbec, ale namístě je obezřetnost,“ říká mluvčí BIS Ladislav Šticha.

A všechny výzkumníky nehází do stejného pytle ani autorka analýzy AMO. „Úplně nesdílím přístup některých kolegů, kteří se věnují Číně a České republice, kdy oni mají pocit, že každý čínský student je potenciální riziko. Já si myslím, že velká většina přijíždějících studentů jsou to, co skutečně jsou,“ říká Karásková. „Spíš je nutné si nastavit tu spolupráci tak, aby pro nás byla benefitující a aby minimalizovala všechna rizika,“ dodala analytička.

Na výzkumné instituce je tedy vyvíjen tlak z mnoha stran, aby si bezpečnost svých výzkumů pohlídaly. Ministryně pro vědu Helena Langšádlová pro redakci uvedla, že otázkou ochrany bezpečnostních zájmů státu se vláda zabývá v připravovaném zákoně o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí a technologií.

„Jako příklad dobré praxe bych chtěla uvést Karlovu univerzitu, která v roce 2021 přijala formou opatření rektora dokument pro zvýšení institucionální odolnosti. Věřím, že se tento krok stane inspirací i pro ostatní subjekty, tak aby i k novým výzvám, kterým čelíme, přistoupily s vysokou mírou odpovědnosti,“ chválila vysokou školu ministryně.