Článek
Daň by se měla dotknout internetových firem s globálním obratem nad 750 milionů eur (19,2 miliardy Kč), které budou mít na území Česka roční obrat za uskutečněné zdanitelné služby minimálně 50 milionů korun. „Bude se vztahovat na nejvýznamnější globální hráče a reaguje na dosavadní neúspěch jednání o řešení na úrovni EU a pomalý postup v případě globálního řešení v OECD,“ uvedla na jaře ministryně financí Alena Schillerová (za ANO).
Zákon o dani z vybraných internetových služeb zavádí sedmiprocentní daň na umísťování cílené reklamy. Podle ministerstva financí jde o tzv. DST model digitální daně, který kromě zdanění cílené reklamy počítá také mimo jiné se zdaněním prodeje dat shromážděných o uživatelích.
Nevyhne se ani Uberu
Dani budou podléhat také některé platformy digitální ekonomiky, které uživatelům umožňují vzájemně si mezi sebou poskytovat za úplatu služby a zboží. Mezi ně patří například Airbnb nebo Uber.
Aby návrh nedopadl na podnikání menších firem, zakotvuje u jednotlivých zdanitelných služeb minimální prahy pro zdanění. V případě provedení cílené reklamní kampaně a poskytnutí dat o uživatelích jde o úplaty připadající na Českou republiku ve výši nejméně pět milionů korun a v případě využití mnohostranného digitálního rozhraní musí toto rozhraní mít více než 200 000 uživatelských účtů.
Navrhovaná daň se bude týkat tržeb internetových firem, a nepůjde tak o daň ze zisku. Základ daně budou tvořit tržby za služby poskytnuté během zdaňovacího období, ale jen ta část vztahující se k českým uživatelům. Zdaňovacím obdobím by měl být kalendářní rok a daň by měla být placena v měsíčních zálohách.
Expert: praxe může být problematická
Komora daňových poradců návrh považuje za problematický kvůli mezinárodním závazkům ČR ohledně dvojího zdanění zahraničních společností. Výhrady má i k jednoměsíční lhůtě mezi tím, kdy zákon začne platit a kdy začne být účinný.
Expert na daně z poradenské společnosti Moore Stephens Martin Tuček upozornil, že fungování zákona o digitální dani může být v praxi problematické. „Nadnárodní společnosti mohou rozporovat základ daně, který bude obtížně stanovitelný, a mohou dokonce odmítat tuto daň zaplatit, protože pro ně nebude dostatečně srozumitelná. Hrozí tedy, že hned od počátku účinnosti zákona nebude panovat shoda v tom, jak vidí daňový základ nadnárodní firmy a jak finanční úřad,“ uvedl.
O digitální dani se vyjednávalo i na úrovni Evropské unie, model se ale nepodařilo prosadit. Některé státy už proto přistoupily k zavedení vlastní digitální daně.
Francie už daň zavedla
Zavedení digitální daně na národní úrovni schválilo už počátkem dubna francouzské Národní shromáždění. Tříprocentní daní zatíží příjmy velkých mezinárodních internetových firem. Ve francouzském modelu se daň dotkne třicítky koncernů, jimž digitální aktivity ročně vynášejí více než 750 milionů eur (19 miliard Kč) globálně a více než 25 milionů eur ve Francii. Tři procenta budou platit mimo jiné z internetových reklamních zisků.
Rovněž rakouská vláda počátkem dubna zvýšila chystané zdanění technologických společností na pět procent jejich příjmů z reklamy z původně plánovaných tří procent. Vídeň předpokládá, že tato opatření přinesou do státní pokladny počínaje rokem 2020 více než 200 milionů eur (přes pět miliard Kč) ročně. Plán zahrnuje pětiprocentní daň z příjmů z online reklamy pro společnosti, jejichž celosvětové roční příjmy činí nejméně 750 milionů eur, z toho minimálně 25 milionů v Rakousku.
Velká Británie loni oznámila, že od dubna 2020 zavede svou vlastní verzi daně z digitálních služeb. Daň bude činit dvě procenta z tržeb, které internetové podniky v Británii vytvoří. Bude se týkat jen ziskových firem s globálními tržbami nejméně 500 milionů liber za rok.
