Článek
Hudeček se s prací nazvanou Řízení a správa města: obecná teorie a případová studie Prahy loni habilitoval v oboru Městské stavitelství a inženýrství na Vysoké školy báňské-Technické univerzitě Ostrava.
„Jejím prostřednictvím chci zvýšit povědomí o práci odpovědného správce města, poukázat na klíčové problémy,“ uvedl Hudeček. Dodal, že v práci se zabývá obecnou problematikou správy měst a také shrnuje reformu politiky rozvoje území, kterou v čele magistrátu v letech 2012 až 2014 provedl, nebo popisuje krizové řízení na základě zkušeností z povodní z roku 2013.
První část publikace se zabývá obecně otázkou měst v kontextu vývoje. Druhá část je zaměřena na popis lidských rozhodnutí. Třetí díl popisuje případ Prahy a upozorňuje na „faktickou nemožnost řízení města“, která je podle autora dána obecnými trendy i špatně nastavenou legislativou.
Exprimátor před soudem
Hudeček byl mezi lety 2010 a 2018 pražským zastupitelem, od roku 2011 do 2013 prvním náměstkem primátora a v letech 2013 a 2014 primátorem. Do roku 2014 byl členem TOP 09, poté byl nezávislým zastupitelem a ve volbách v roce 2018 nekandidoval. Ve funkci primátora například zahájil transformaci dosavadního Útvaru rozvoje hlavního města na dnešní Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Kromě politiky se věnuje akademické činnosti.
Vydání knihy před časem ohlásila i bývalá primátorka Krnáčová. Román Hybris bude kriminálním příběhem z pražské komunální politiky, jehož hrdinou je podle zveřejněné anotace knihy nesmlouvavý primátor. Kniha vyjde na konci dubna.
Ukázka z knihy - O chaosu při nástupu povodně v roce 2013
V 8:00 jsem zahájil jednání krizového štábu, nechal si popsat jako potom ještě mnohokráte meteorologickou situaci od ČHMÚ a od Povodí Vltavy a pozeptal se na průtoky, stav Orlíku, Berounky a další hydrometeorologické informace. Zastupujícího ředitele magistrátního odboru bezpečnosti a krizového řízení jsem se zeptal po čtvrté na protipovodňové bariéry ve Zbraslavi. Dostal jsem stále stejnou „ne-odpověď“. Tentokrát jsem se však již nenechal odbýt a ptal se zvýšeným hlasem přede všemi přítomnými dále: „Kolik máte lidí? Kolik je už venku zábran?“ Odpovědí mi bylo takové neurčité mumlání a věta, že zábrany ještě venku asi nejsou. Lidé se prý shánějí. Je víkend, je potřeba lidi stáhnout z dovolených či domovů.
V tu chvíli se mi to všechno spojilo a došlo mi, že nepřijde nikdo. Že evidentně není žádná u strojů nachystaná organizovaná velká skupina lidí, která už od dvou ráno staví zábrany.
Praha se teprve probouzí, je víkend, neděle a skoro léto. Zvýšeným hlasem jsem se tedy ptal dále: „Jak ty zábrany, až je vytáhnete ze skladu, dovezete na místo?“ Jsou prý potřeba kamiony.
„Kde a kolik má město kamionů?“ Nemá prý žádný. „Jak je namontujete? Kolik je na to školených pracovníků?“ Odpověď:
„Jsou na to dvě montážní sady.“
Přerušil jsem krizový štáb, neboť nemělo smysl dále pokračovat. Nebyla cesta dál, nebylo na něm o čem rozhodovat. Bylo však třeba začít opravdu jednat. Napřed bylo třeba zařídit fungující a rychlé rozhodování. Vyhlásil jsem po poradě s ředitelkou kanceláře primátora stav nebezpečí (začal platit od 9:45), aby začaly všechny složky města i všichni zaměstnanci města podléhat jednotnému velení a bylo možné vykonávat jednotlivá opatření rychleji, přikazovat činnosti a urychleně řešit problémy.
