Exprezident Kiska: Žbirka byl vzácný člověk, odešel kus mého mládí

Za mimořádné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky v oblasti populární hudby obdržel Miroslav Žbirka Pribinův kříž I. třídy.

Pro slovenský Denník N pak vzpomínal, jak ho jednou při společném rozhovoru u kávy Kiska překvapil znalostí jeho repertoáru - hrál jeho písně na kytaru, a nejen to. „Dokonce vím, že pan prezident někde veřejně zpíval V slepých uličkách.“ Kisky si ale vážil především za to, že stejně jako on ctí principy demokracie.

„S Mekym odešla část mého mládí, část mojí osobnosti… Odešel vzácný člověk a je mi to nesmírně líto,“ uvedl Kiska.

Jak byly vaše první myšlenky, když jste se včera dozvěděl o úmrtí Miroslava Žbirky?

Bylo to obrovské překvapení a šok, nikdo neměl žádné informace, nebo alespoň já je neměl, že by měl nějaké zdravotní problémy. Vždy jsem ho vnímal jako aktivního zpěváka, který koncertuje, tvoří písničky a je součástí slovenské i české hudební scény. Byl to šok.

První, na co jsem pomyslel, bylo - a nic jiného mě v té chvíli nenapadlo - že od dětství hraji na kytaru, a od dětství mě doprovázely jeho písničky, které jsem zpíval a hrál: Najkrajšia si, keď si češeš vlasy, Biely kvet, Atlantída, Mám čierny deň… Tak jsem vytáhl kytaru a začal jsem dětem hrát písničku Mám čierny deň. Vysvětlil jsem jim, že je to jeho písnička a já jsem ji zpíval na ‚stužkové‘. S Mekym odešla část mého mládí, část mojí osobnosti… Odešel vzácný člověk a je mi to nesmírně líto.

Nebyli jste si ale extra blízcí, že? Protože v rozhovoru pro Denník N, který jste i vy sdílel na Facebooku, Žbirka říkal, že jste se viděli jen jednou.

Víte co, nebyli jsme přátelé, to určitě ne. Žbirka žil ve svém hudebním světě a já v Popradě. Potkali jsme se v Praze i s jeho manželkou, potkali jsme se samozřejmě při udělování vyznamenání, pak ještě na jeho koncertě tady v Popradě. Poznali jsme se, respektovali jsme se, sdíleli jsme mnoho stejných hodnot, jak to i on říkal v tomto rozhovoru, ale nebyli jsme přátelé.

Proč jste se mu rozhodl udělit nejvyšší státní vyznamenaní? Čeho jste si na něm cenil nejvíce?

Byl to právě obrovský přínos v oblasti kultury a hudby. Byl to velikán slovenské hudební scény a dělal nám obrovskou reklamu i v Česku. Bylo to ocenění jeho celoživotního díla.

Když se podíváte zpátky, neměl dostat vyznamenání již dřív? Přece jenom v roce 2019 už nebyl až tolik aktivní, vědělo se, že není ani stoprocentně zdráv, takže příliš nekoncertoval a netvořil.

Do udělování vyznamenání vstupují různé komise, které navrhují prezidentovi různá jména na ocenění. Není to jen prezidentovo rozhodnutí. Je to dlouhý proces navrhování, existují také různé instituce, které mohou navrhovat osobnosti. Pak zasedá komise, která vyhodnocuje, kdo a jaké vyznamenání může dostat. Prezident má na závěr právo veta. Nicméně je pravdou, že při některých nominacích, a tohle byl jeden z těch případů, jsem jeho jméno přivítal a byl jsem nesmírně rád, že jsem mu mohl vyznamenání udělit.

Když se ještě vrátím k rozhovoru, který poskytl Žbirka pro Denník N po udělení vyznamenání. Říkal tam, že jste ho překvapil znalostmi jeho repertoáru, „Říkal například i o skladbě Starý muž z osamelého domu, kterou lidé příliš neznají, ani já sám ji běžně nehrávám. Je to taková zašitá věc z mého prvního alba,“ uvedl. Když shrnu vaše i jeho slova, byl jste jeho celoživotní fanda, je to tak?

Určitě ano. On i Marika Gombitová, i když ona se pak na určitou dobu odmlčela od tvoření, on stále tvořil. Nejenom včera večer, i dnes jsem si otevřel jeho repertoár a zpěvník a zazpíval rodině deset nebo dvanáct jeho nejlepších písní. Mezi nimi byl i Starý muž z osamelého domu. Jednoduše, Meky byl součástí mého života, píseň Najkrajšia si, keď si češeš vlasy jsem zpíval jako první vždy u táboráků nebo v partě kamarádů. Každou jeho desku, kterou vydával, jsem se okamžitě učil hrát.

A teď opačná otázka. Žbirka se sice často k politice nevyjadřoval, ale několikrát to udělal. Třeba vystoupil na protestu Za slušné Slovensko v Praze, který byl reakcí na vraždu investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Myslíte, že byl i on váš fanoušek coby prezidenta Slovenské republiky?

Z toho, jak se o mně vyjadřoval v těch rozhovorech, jsem nabyl přesvědčení, že sdílíme stejné hodnoty a že máme na mnoho věcí stejný názor.

Víte, nejdůležitější, co my jako lidé máme, a čeho bychom se měli držet, jsou hodnoty. Hodnoty nám říkají, jak se zachováme, i když ještě nevíme, jaká situace nastane - pokud za svými hodnotami stojíme. Porozumění, odpouštění, láska… Tyhle jsme určitě spolu sdíleli, a to nás s Mekym spojovalo.