Článek
Ústavní soud v úterý ve veřejném nálezu podržel stávají exekuční systém, i když v odůvodnění využil příležitost a fungování exekutorů slovně pokáral.
„Ústavnímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že v exekučních řízeních dochází nezřídka k excesům, které musí být napravovány obecnými soudy či dokonce až Ústavním soudem,“ stojí v tiskové zprávě k rozhodnutí, kde jsou zmíněné konkrétně tři exekutorské neduhy: takzvané dětské exekuce, vymáhání malých částek, na které se nabalí nepřijatelně vysoké náklady, a praktiky, jejichž cílem je spíš finanční zájem exekutorů než nalézaní spravedlnosti.
Ovšem Ústavní soud má za to, že takovým excesům by se nepodařilo zabránit ani v případě, kdy by soudní senát dal zapravdu zkoumanému návrhu.
Ten podala skupina 25 senátorů a v jádru se argumentuje tím, že soudní exekutoři mají být nezávislí, ovšem fakt, že si navzájem konkurují, způsobuje, že jsou vedeni spíše snahou o ekonomický profit a nelze tak zajistit nezávislé a objektivní rozhodování o právech dlužníka i věřitele, a proto dochází k porušení principu právního státu a Listiny základních práv a svobod.
Senát Ústavního soudu, v čele s předsedou Pavlem Rychetským ovšem návrh zamítl. „Exekuční řád poskytuje dostatečné záruky pro nezávislost a nestrannost výkonu exekuční činnosti soudního exekutora, tak aby byl vázán právem a nikoliv pokyny oprávněného,“ stojí ve zdůvodnění nálezu s dodatkem, že kontrolní mechanismy představují jak exekuční soudy, tak dohled Ministerstva spravedlnosti.
„Nález Ústavního soudu je pro nás velkým zklamáním, protože mohl konečně ukončit obchod s exekucemi. Nezbývá ale než jej respektovat,“ uvedl k verdiktu Radek Hábl, ředitel Institutu prevence a řešení předlužení. Ten se dlouhodobě snaží prosadit pravidlo, aby jeden dlužník měl jednoho exekutora. V současnosti může mít dlužník hned několik exekutorů, čímž se dlužníkovi náklady spojené s vymáháním násobí.
