„Evropské prachy nevyužijí jen oslové.“ Miliardář Dienstl zbrojí na dotace

Česká republika může v příštích letech dostat z Bruselu celkově až 960 miliard korun. Exkluzivní přístup k penězům z fondů spravedlivé transformace, obnovy, modernizace, z kohezních a dalších fondů mají mít regiony, jež se musí vypořádat s ukončením těžby a spalováním uhlí. Týká se to i Ústeckého kraje, kde sídlí energetická skupina Sev.en Energy miliardářů Pavla Tykače a Jana Dienstla.

Jak ale počátkem září upozornila při návštěvě Karlovarska ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, má přístup k obrovským dotacím důležitou podmínku. Musí se sejít dostatek připravených projektů. A to nejpozději do dvou let.

„Já myslím, že se ty peníze neutratí a jsem z toho smutný,“ říká mostecký finančník a spolumajitel těžební skupiny Sev.en Energy Jan Dienstl v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Důvod je podle něj právě v připravenosti investičních projektů. A dále v administrativních překážkách na české straně. Dienstl s Tykačem ale zájem o podíl na dotacích mají. A jejich skupina Sev.en na projektech už pracuje.

Před časem jste sice odešel ze statutárních orgánů skupiny Sev.En, ale pořád v ní máte majetkový podíl, pořád jste tudíž „uhlobaronem“. Nakolik je vaše profese perspektivní v době, kdy sílí tlak na rychlejší útlum uhlí?

Z mého pohledu je naprosto klíčové, co se stalo před měsícem, dvěma. Když se Evropská unie rozhodla dát do útlumu peníze. Já to beru jako obrovskou příležitost. Pro strukturálně postižené kraje v České republice jako Karlovarsko, Ústecko a severní Morava, by mohlo být k dispozici nějakých 180 miliard. Jestli ty prachy nevyužijeme, tak jsme oslové.

Bude o ty peníze mezi investory velká rvačka?

Já myslím, že se ani neutratí. Jsem z toho smutný.

Proč?

Jsou tři základní důvody. Jednak nemáme projekty. Má je jen Sokolovská uhelná, naše skupina Sev.en, ČEZ, respektive jeho Severočeské doly, a pak průmyslové podniky jako Unipetrol. Myslím si, že nemáme lidi na to, abychom to uměli celé udělat. A pak je velký problém v prováděcích zákonech, v předpisech. Jestli vám dnes EIA (posouzení dopadů na životní prostředí, pozn. red.) trvá dva roky, jestli dlouho trvá stavební řízení, tak to ani teoreticky nemůžeme stihnout. Já nemám strach z toho, že bychom si konkurovali, já mám strach z toho, že nemáme čas to vyčerpat.

Ale říkáte, že Sev.en Energy projekty, které by měly nastartovat změnu vašeho uhelného regionu, připravené má. Jaké?

Určitě. Klíčový pro nás je důl ČSA. Tam se těží v podstatě 120 let, je to velikánský prostor, který je pro toto jako dělaný. A to jak přírodou, tak lidmi, tak okolím, vším. Sanace, rekultivace a revitalizace tohoto prostoru je naprosto klíčová. Umožní výrazné čerpání z eurofondů a zároveň úplnou změnu fungování tohoto místa. A to jsme připraveni udělat.

Já si pod sanací představuji návrat krajiny do původního stavu, který tam byl před začátkem těžby. Ale co místo uhlí pak Mostecku zbude, jaké ekonomické aktivity těžbu nahradí?

Jsou tu tři věci - sanace, rekultivace, revitalizace. Sanace znamená, že to místo uklidíte, aby tam nebyly oleje a podobně, vyčistíte ho. Rekultivace znamená, že tam zasadíte trávu, stromy, uděláte tam třeba rybníček. A revitalizace znamená, že tomu vdechnete nový život. Nový, který tam do té doby nebyl.

Sanace a rekultivace je na nás, na těžařích. Máme na to peníze, jsme na to připravení. Revitalizace musí probíhat ve spojení s obcemi, s kraji, se státem. Sem by měly ty peníze přijít. To, co tam bude, do jisté míry musí určovat velké firmy, jako jsme my, jako je Unipetrol. Ale stát si musí říct, jak by to chtěl. Od zadržování vody v krajině, přes přečerpávací elektrárny, přes plovoucí větrné elektrárny… Až po naučení těch lidí, kteří u nás pracovali, na něco jiného. Projekty, na kterých dlouhodobě pracujeme, by vydaly na celý pořad. Nečekal jsem, že na to dostaneme tolik peněz, ale věřil jsem, že se to dá nějak dohromady.

Co přesně byste z peněz, po kterých si chcete sáhnout, chtěli udělat?

My bychom chtěli najít důstojné uplatnění pro naše horníky a zaměstnance, s kterými pracujeme. A druhá věc, abychom pomohli subjektům, které tam jsou, nastartovat nové podnikání.

Může novým podnikáním být třeba pěstování a výroba vína, případně provozování restaurací a penzionů, jak jste s tím vy sám začal v Třebívlici?

Tato investice je zajímavá v tom, že vytvořila mnoho pracovních příležitostí. Nejen ve vinařství, ale i okolo. Lidi tam dodávají kytky, perou, žehlí a podobně. Totéž by mělo být i jinde. My ale máme možnosti, máme peníze na to, aby se vytvářely takové věci. Ne, že budeme sami provozovat třeba hotel. To neumíme. Ale umíme tomu, kdo má hotel, sehnat finance, zagarantovat mu úvěry, pomoci mu. A zároveň u vlády dohodnout, aby v regionu byly hotely, vedly tam cesty, jezdil tam rychlovlak. Tam já cítím naši povinnost. Na řízení hotelů jsou experti.

Kromě turistického průmyslu, jaký další potenciál podle vás Mostecko má?

Krušné hory jsou pojmenované od slova „krušit“ (ve staré češtině „těžit“ – pozn. red.). Pořád je tam pod zemí spousta rud, ať se bavíme o lithiu nebo dalších kovech. To je jedna věc. Pak jsou tam místa cenná pro energetiku - jedno jakou, jestli plynovou, větrnou, solární. Lidé jsou tam na energetiku zvyklí.

Zkuste dneska ve středních Čechách postavit novou elektrárnu. To nejde, to neprosadíte. Ale tam ano, tam to funguje. To znamená, pojďme využít pozemky průmyslových firem, řekněme třeba Unipetrolu, kde se bude modernizovat výroba, a v těch průmyslových zónách vytvářet nové věci. Třeba továrny na baterie. Nebo tam pokračovat ve výrobě elektrické energie, jen ne z uhlí, ale jiným způsobem. Naučit se spojit průmysl, který tam byl vždycky, s turismem dohromady.

Když mluvíme o průmyslových areálech: skupina Sev.en Energy má od ČEZu převzít Elektrárnu Počerady. Ještě před pár měsíci mi analytici Sev.en Energy tvrdili, že je pořád ve hře varianta, že by se tam postavila nová uhelná elektrárna, jak se s tím původně počítalo. Ale po všem, co se v Evropě poslední rok děje, je ten projekt definitivně mrtvý, nemyslíte?

Nechci mluvit o Počeradech, to je spíš na mého kolegu Pavla Tykače. Ale myslím, že se nepostaví. Banky vám to už nezafinancují, jsou tu drahé emisní povolenky, prostě myslím, že uhelná elektrárna tam nebude. Nicméně si myslím, že stojí za to, aby tam zůstalo energetické centrum.

Chystáte se tam investovat do plynové elektrárny?

To neumím říct. Fakt by to bylo na kolegu, já řeším spíš věci kolem restrukturalizace. Ale myslím si, že určitě tu věc chce nějak využít, nějak s tím pracovat. Jak přesně, to bych mluvil za něj.

Existují projekty, které počítají se severními Čechami jako s evropskou energetickou zásobárnou. Jsou tam hory, pod nimi vznikají jezera v zatopených lomech. Mohlo by se to využít na vybudování unikátního systému přečerpávacích elektráren. Máte s Pavlem Tykačem chuť do něčeho takového investovat?

Určitě. To je úžasná věc, protože přírodní podmínky vám to v podstatě samy vytvářejí. Pod Krušnými horami na vytěžených lokalitách máte obrovská jezera a nahoře přírodní jezera. Rozdíl hladin a výška té hladiny je veliká. Když budete přečerpávat, tak při změně hladiny o pět nebo sedm centimetrů budete na obrovských výkonech. To si o to říká.

Obnovitelné zdroje se určitě prosadí, jejich největší nevýhoda je nepredikovatelnost a nemožnost uložit jejich energii do něčeho, co byste mohli později využít. Velké přečerpávačky, navíc s propojením evropského trhu, to je super. Myslím, že právě tady je budoucnost. A vůbec to nevadí rekreaci, průmysl a turismus mohou existovat vedle sebe.

To dokazuje i zkušenost z jediné takové české přečerpávací elektrárny na Dlouhých Stráních v Jeseníkách. Z té je turistická atrakce prvního řádu.

Přesně tak. A stejné to může být tady. Říká si to o to.

Co finanční návratnost takových projektů?

Třeba u přečerpávací elektrárny je složité zaplatit kapitálové náklady. Ale ve chvíli, kdyby se to stavělo s pomocí evropských peněz, tak by to najednou dodalo tomu projektu energii.

Jak daleko jsou takové projekty? Pracuje na nich někdo konkrétně?

Že by je třeba někdo projektoval, to ne. Ale podle mých informací pojede pan premiér někdy v říjnu do Bruselu, aby tam shrnul situaci. A výsledkem po jeho návratu bude zadání těchto projektů. Ať už na úrovni nás jako soukromých finančních skupin, nebo na úrovni státu. Je už asi jedno, kdo to postaví. Podstatné je, aby to bylo.

Pokud ta možnost bude, měli byste vy, vlastníci Sev.en Energy chuť se na tom přímo projekčně, finančně a stavebně podílet?

Určitě.

Snažíte se iniciovat, rozjíždět tyto projekty?

Myslím si, že ano. Neumím říct, jestli bychom měli vůbec dost sil, peněz a energie na stavbu obrovské přečerpávačky. Ale určitě chceme energetické projekty dělat. Je třeba říct ještě jednu věc: ve Fondu obnovy je 180 miliard korun, ale investoři k tomu musí dát dvacet až čtyřicet procent z vlastního. Takže se bavíme o nějakých 60, 70 miliardách korun, které si na to musíte vzít, půjčit v bance. To není jednoduché. Ale určitě se chceme na těchto věcech podílet. Nevím, jestli zrovna na přečerpávačce, ale určitě třeba na části toho projektu. Určitě chceme v tom procesu být aktivní.

Jak se díváte na evropskou i českou klimatickou politiku? Jako uhlobarony vás připravuje o podnikání.

Česká vláda se na to snaží dívat racionálně. Nejhorší, co by mohlo nastat, by bylo, kdyby se to odehrávalo bez jakékoliv debaty. Ale ať si říká kdo chce, co chce, debata probíhá. Ministr Havlíček debatuje jak se Zelenými, tak s námi. Snažíme se to nějak vybalancovat. Myslím, že klimatická politika evropské vlády vedla k tomu, že se uvolnilo gigantické množství peněz na tu změnu a myslím, že ta se povede. Nechci hodnotit, jestli je to správné, nebo ne. Prostě politici se rozhodli, že to udělají, dali do toho spoustu peněz. Covid jim k tomu přihrál, protože politicky načechral tu vlnu, přesvědčení, že to jde, že to změníme. Otázka samozřejmě zní: co to bude znamenat dlouhodobě?

A co to bude znamenat dlouhodobě? Nepoškodí to Evropu v konkurenci se zbytkem světa, který není tak protiemisně aktivní?

Z pohledu energetiky a bezpečnosti bych se nebál. Myslím, že energetika bude přestavěna na plyn, uhlí odejde. Otázka je, jaká bude dlouhodobá závislost na plynu. Ale to mě nepřísluší hodnotit, to je sice sféra mého zájmu, ale úplně mimo můj vliv. Takže s tím nic neudělám. Rozhodnou v Evropě.

Má podle vás protiemisní politika pro budoucnost planety smysl?

Pro mě je strašně důležitá protiemisní politika třeba našich elektráren u emisí, které mají dopad tom místě. Oxidy síry, dusíku, prach… Tomu rozumíme a investujeme do všech elektráren i dolů, jak to jde. Moc nerozumím důrazu na snižování emisí CO2. Když se podíváme na výkon elektráren ve světě, tak polovinu nových uhelných elektráren staví Čína, Indie. Takže oxidy uhlíku se budou produkovat dál, ale jinde. Ty molekuly stejně světem proletí. Proto tomu právě moc nerozumím.

Většina Evropanů, soudě alespoň podle politických preferencí, chce, aby Evropa byla ve snižování uhlíkatých emisí světu vzorem.

Pak to neumíme přehlasovat. Nechť tím vzorem jsme, ale nechť nás to nestojí život. Myslím, že Evropa to zlomí. Že skutečně řekne: ano, v roce 2050 budeme CO2-neutrální. Co to přinese, nevím. Jestli to bude znamenat odliv průmyslu? To, že všechno budeme vyrábět v Číně, v Indii? Já nevím. Já bych se na to díval strategičtěji, kdybych byl vládce Evropy. Být lidrem v čistém životním prostředí, ale na druhou stranu se dívat i na průmysl a na životní náklady lidí, které to přinese. Jenomže lídr Evropy samozřejmě nejsem.

Zpřísnění protiemisní politiky pro vás jako pro těžaře mosteckého uhlí znamená snížení zisků. Budete těžit kratší dobu, dostanete z ložisek méně peněz. Řešíte i tohle s Pavlem Tykačem?

My se na to nedíváme takto. My se na to díváme obráceně. Každá změna je buď riziko, nebo příležitost. A já jsem v principu pozitivní člověk, to znamená, že se na to dívám jako na příležitost. Když se Evropa rozhodla, že otočí kormidlo, tak nemá smysl jít proti. To znamená, pojďme zkusit najít v tom příležitost pro nás, pro naše lidi, pro kraj, pro všechno. My se na to díváme velmi pečlivě. Sledujeme to možná víc než Zelení, ale spíš proto, abychom toho využili. Ne, abychom to brali jako riziko. A věřím tomu.

Uvidíme, jak se vám to bude dařit. Poslední otázka: Před rokem jste v rozhovoru pro Seznam Zprávy říkal, že jste si dal podnikatelský timeout. Odešel jste z manažerských pozic v Sev.en Energy, zvolnil v práci a víc se začal věnovat svému zdraví. Naskočil jste od té doby zpátky plně do byznysového života, nebo dál držíte pracovní režim na půl plynu?

Držím. Já jsem teď odpovídal na otázky, na které bych úplně odpovídat neměl. Kolega Pavel Tykač řeší věci kolem uhlí, já spíš řeším to, co se týká revitalizací, rekultivací, rozvoje kraje. V tomto jsem naplno, ale není to pracovně tak intenzivní. Ale žiju si dobře. Cítím se mnohem lépe, mám pocit, že jsem zdravější. Mám víc energie a věřím, že se to povede promítnout i do těch projektů, které děláme v našem kraji.