Klimatickou změnu pomohou ustát cílené genetické modifikace, říká šéfka AV ČR

Eva Zažímalová, která od roku 2017 vede Akademii věd České republiky, se v květnu 2021 stane součástí sedmičlenné skupiny vědeckých poradců Evropské komise (GCSA), a to jako vůbec první český zástupce. Úkolem sboru je poskytovat vědecký vhled do široké škály záležitostí, které představují legislativní výzvu pro Evropskou komisi. V úterý 7. prosince ji zároveň členové Akademického sněmu zvolili pro druhé funkční období ve funkci předsedkyně AV ČR. Než se funkce ujme, musí ji ale ještě schválit vláda a jmenovat prezident.

V první části rozhovoru publikované minulý týden se Zažímalová věnuje vědecké výzvě číslo jedna, kterou je nepochybně pandemie koronaviru. V druhé části hovoří mimo jiné o tom, jakým způsobem se její rady budou k Evropské komisi dostávat a jaké jsou podle ní další velké výzvy.

Na evropských stránkách je fungování sboru GCSA vysvětleno pomocí grafiky, kde na začátku je poptávka Evropské komise o radu na základě takzvané legislativní výzvy. Ta je podána poradnímu sboru, který se tím následně zabývá ve spolupráci s dalšími orgány. Výsledkem je konkrétní stanovisko, názor nebo doporučení. Evropská komise je pak zohlední při návrhu nové legislativy, kterou dál předkládá parlamentu. Mohla byste tohle rozvést? Jak přesně GCSA funguje?

Možná to vypadá jako složitý mechanismus… ten orgán, se kterým sbor spolupracuje, je SAPEA (Science Advice for Policy by European Academies), která sdružuje zhruba sto evropských akademií věd, což jsou většinou učené společnosti. Na západ od nás je totiž akademií věd míněná učená společnost. SAPEA sama vydává různá stanoviska k nejrůznějším věcem, jako je třeba klimatická změna nebo geneticky modifikované organismy (GMO) a další. Tohle je jedna stránka věci.

Druhá stránka věci je těch sedm poradců, kteří jsou tam sami za sebe jako nezávislé osobnosti. Jsou to lidé, kteří mají na základě své takzvané vědecké integrity předkládat svůj názor na konkrétní společensko-vědní problémy. A to k těm, co si vyžádá Evropská komise, když má řešit nějakou problematiku jako třeba zemědělství na 20 let dopředu. Současně ale i pokud poradci sami dospějí k tomu, že existuje nějaká velká výzva nebo velký průlom ve vědecké oblasti, který by se měl promítnout do evropských norem a tvorby politik, tak samozřejmě mohou i navrhovat a nabízet konkrétní témata. Je to v něčem obdobné jako funkce naší Akademie věd tady v České republice nebo třeba univerzit, které jestliže přijdou na něco, co by měla vědět vláda, mají povinnost ji informovat. Skupina vědeckých poradců ale samozřejmě nemá žádnou výkonnou moc. Je to skutečně čistě a jenom poradní orgán, takže to, jak poté s jeho stanoviskem Evropská komise naloží, už je jen její věc a poradci už se k tomu pak nevyjadřují.

Jak tahle vlastní iniciativa může vypadat v praxi? Napadne vás nějaká taková výzva, kterou by se podle vás EK teď kromě pandemie měla zabývat?

Může vypadat například tak, že sbor přijde s tím, že Evropa je pozadu, protože má velice konzervativní až fundamentalistické normy, pokud jde o geneticky modifikované organismy, konkrétně v tomto případě rostliny. Důsledkem je, že není soběstačná ve výrobě krmiv pro hospodářská zvířata, musí je dovážet, což potažmo může mít daleko horší důsledky, protože se neví, jak jsou krmiva pěstována, čím jsou stříkána a tak dále. Evropa to není schopna zajistit sama, protože orná půda tady má poměrně omezenou výměru. Současné odrůdy, které jsou k dispozici a vznikly klasickým šlechtěním, tak i vzhledem ke klimatickým změnám nejsou schopny dávat takovou produkci jako ty geneticky modifikované.

Takže tohle byl třeba jeden z příkladů, kde si myslím, že by Evropská komise měla naslouchat vědecké komunitě v tom, jaké jsou možné cesty a případně i jaké jsou příčiny současné špatné situace. Ale to, co Evropská komise udělá, už je samozřejmě otázka jejího rozhodnutí a její zodpovědnosti. Čili poradní vědecký hlas a výkon rozhodnutí jsou dvě oddělené věci a tak to má také být. Samozřejmě Evropská komise stejně jako jakákoliv jiná vláda je vystavená velkému tlaku různých průmyslových podniků i jiných nátlakových skupin, či prostě ekonomickému tlaku.

Když se vrátím k příkladu geneticky modifikovaných organismů, tak tam je těch nátlakových skupin spousta a většina jejich proklamací nemá vědecký obsah, anebo si z vědy berou jen maličký kousek. A to je právě to, co zase vědečtí poradci mohou korigovat, protože oni by skutečně měli reflektovat ty nejnovější znalosti, které jsou v tom kterém oboru. Tohle byl jen jeden příklad, dalším je třeba otázka různých způsobů produkce energie a hlavně jejího skladování, to je do budoucna obrovský problém, který je potřeba řešit, a k tomu má být vědecký hlas slyšet.

Máte konkrétní představu, jak to bude v praxi probíhat? Jak se třeba vaše rada či upozornění dostane k předsedkyni EK Ursule von der Leyenové?

Moje jmenování je od 16. května příštího roku, pak uvidím, jak to přesně funguje. Předpokládám, že pokud bude Evropská komise potřebovat znát stanovisko na nějakou konkrétní věc, tak to půjde přes předsedkyni sboru GCSA a ta osloví konkrétní členy. Každý z nich se na to připraví a pak proběhne diskuze, na jejímž základě se vypracuje stanovisko. To je tzv. „top down přístup“. Pak je přístup „bottom up“, tedy když jednotlivý člen skupiny přijde na něco, o čem si myslí, že by Evropská komise měla vědět, zpracuje základní teze, seznámí s nimi předsedkyni sboru a ta pak bude komunikovat přímo s Evropskou komisí.

Je z toho cítit kromě té vědy i dost politiky. Myslíte, že jí vás čeká víc než třeba teď v rámci funkce předsedkyně Akademie věd ČR?

Mně to právě přijde naopak. Podstatná část práce předsedkyně AV ČR je jednání s politickou reprezentací, a to už jsme u té politiky velmi blízko. V případě GCSA se po nás budou chtít jen a pouze vědecká stanoviska, takže já té vědy vidím v práci poradkyně docela dost.

Jak se vlastně těch sedm vědeckých poradců může na něčem shodnout, když je každý z jiného oboru? Když vyjmenujeme současné složení, tak je tam německá chemička a odbornice na nanomateriály, švédská politoložka, maďarská bioložka, estonská biorobotička, italský religionista, černohorsko-rakouský odborník na energetiku a anglický genetik.

Ve vědě neexistuje žádný obor, který by si vystačil sám o sobě. Vždycky vám do toho vstupují další obory a čím víc pochopíte, jak vám další obory mohou přispět, tak tím líp pro vás. Multidisciplinární přístup je proto nejplodnější a vlastně i jediný možný, ale také nejobtížnější.

Jak podle vás může vypadat taková multidisciplinární diskuze třeba na téma, jako je zemědělství, energetika, migrace…

Když vezmeme příklad migrace (potažmo migrační krizi před pěti lety), to je primárně socioekonomický a politický, možná i religionistický a etnický problém, a nesmíme opomenout ani přírodní vlivy, ale když to domyslíte do úplného konce, je to například i zdravotní problém. Od té doby, co se Česká republika otevřela světu, za což jsme samozřejmě rádi, se na druhou stranu zde objevily nemoci způsobené exotickými patogeny, které se u nás desítky let předtím nevyskytovaly. Takže na světě prostě neexistuje problém, který by byl izolovaný a týkal se jen jediného oboru. Kupříkladu politolog si hned neuvědomí, že to má všechny tyto konsekvence, to si uvědomí třeba přírodovědci, kteří zase ale mají tendenci přehlížet socioekonomické a politické problémy, takže vzájemná kooperace je moc užitečná.

Kromě pandemie jste jako velké vědecké téma Evropy zmínila geneticky modifikované potraviny, o kterých jsme už mluvili, zbývá ale ještě klimatická změna. Jak se na ni díváte, jste v tomhle spíš optimistka, nebo pesimistka?

Je velmi naivní si myslet, že svět, jaký máme teď, tady byl pořád. Svět se neustále mění a mění se i klima. Základní otázkou je, čím nebo jak k tomu přispívá člověk. Zda jde především o produkci kysličníku uhličitého a třeba i metanu a dalších skleníkových plynů. Není sice pochyb, že jejich nárůst je signifikantní a je nejrychlejší od doby, kdy ho umíme měřit, ale jsou to zatím nepatrná čísla (v atmosféře v řádech ppm). Dají se udělat nějaké predikce, ale ty lze dělat jen na základě současných znalostí a současného stavu. Já jsem přesvědčená, že tak, jak se člověk vyrovnal s mnoha jinými věcmi, naučil se třeba díky chlazení či vytápění svých obydlí žít tam, kde dříve nemohl, tak se vyrovná i s tímto. Vědci pracují na vývoji nových materiálů a nových technologií, takže jsem přesvědčená, že věda má kapacitu se popasovat se výzvami, které před námi stojí. Samozřejmě to s sebou ale nese obrovské problémy.

Jedním z nich je například výše zmíněná migrace. Je jasné, že lidé budou migrovat do oblastí, které budou bohatší a na život příjemnější. Člověk se ale zároveň bude muset naučit žít i v těch oblastech, kde to tak jednoduché nebude. A to už jsme trochu nakousli u produkce potravin. Já jsem hluboce přesvědčená, že klasickým způsobem šlechtěné odrůdy tomu tempu prostě stačit nemůžou. Jednou z možností jsou cílené genetické modifikace. Máme k tomu i úžasný nástroj, za který byla letos udělena Nobelova cena za chemii, tzv. genetické nůžky CRISPR-Cas9. Tady si myslím Evropa zaspala a že je potřeba těmto technologiím – a zde zdůrazňuji a dvakrát podtrhuji, že samozřejmě na základě jasných pravidel a s předběžnou opatrností – prostě dát zelenou. Ale tu opatrnost nevidím tak, že bych si myslela, že když budete mít například geneticky modifikovanou pšenici, která má třeba menší množství lepku nebo líp odolává suchu, tak že je to pro vás nebezpečné, když z ní budete jíst chleba.

Přesto si to někteří lidé myslí…

Ale tak to prostě není. Člověk je postavený ze stejných stavebních kamínků jako jakákoliv rostlina, všude máte proteiny, nukleové kyseliny, lipidy, cukry a tak dále. Celou historii se člověk přímo či nepřímo živí především rostlinami. Takže to, že to sníte, vám rozhodně ublížit nemůže.

Jinou věcí je, že to může případně ublížit životnímu prostředí, protože vy té rostlině dáváte nějakou výhodu před okolím, čili potenciální nebezpečí je, aby se z těchto geneticky modifikovaných rostlin nestal invazivní druh. To by pak mohl být problém. Takže předběžná opatrnost je určitě namístě, to ještě neznamená, že zastavíme veškerý výzkum. A zvlášť když teď už můžeme zpětně kontrolovat, že jsme v laboratoři skutečně udělali to, co jsme zamýšleli. Pšenice a další základní plodiny jako například rýže už byly osekvenované a vy přesně víte, jak vypadá jejich genom, a můžete tedy provádět cílené změny a pak zkontrolovat, jestli jste je udělal přesně v tom správném místě. A Evropa tohle prostě zakazuje.

Jak se vlastně díváte na vaši nominaci do evropského poradního sboru, co to znamená pro českou vědu?

Je to samozřejmě také otázka prestiže. Když odhlédnu od „polechtání mého ega“, tak je to velký úspěch, který beru kolektivně, protože mě nominovala Akademie věd. Navíc jsem musela získat také politickou podporu, jak tady v České republice, tak i na úrovni EU. Pokud vím, tak na ty posty bylo 163 navržených kandidátů, což znamená několik uchazečů na jednu zemi. Na pohovory bylo pak pozváno 27 kandidátů, z těch byli vybráni dva, kteří ten sbor doplní za odcházející členy. Následně jsem obdržela jmenovací dopis.

Ale já bych řekla, že jde především o důsledek toho, že se celá naše vědecká komunita dokázala nějak shodnout a že i naše politická reprezentace a naši zastupitelé k tomu zaujali velmi pozitivní stanovisko a všichni se napřeli k tomuto cíli. A umím si představit, že kdybych byla členkou té výběrové komise, tak by na mě asi taková soustředěná podpora jednoho člověka působila, že bych ho určitě brala za vážného kandidáta. Takže si myslím, že to byla hezká ukázka toho, že se u nás umíme shodnout a jít za stejným cílem. Že jsem zrovna já byla na špičce toho cíle, to je jiná věc. Zdá se, že jsem to nepokazila, ale myslím si, že to byla velmi dobrá spolupráce a že to je velké poučení a hlavně velká výzva do budoucna.