Evropa začíná panikařit z nové migrační vlny. Jde ale víc o politický boj

„EU podpoří sousední státy Afghánistánu ve zvládání šíření negativních jevů, které lze očekávat od sílícího proudu uprchlíků a migrantů,“ řekl mimo jiné šéf unijní diplomacie Josep Borrell po úterním mimořádném jednání ministrů zahraničí EU.

„Azyl musí být poskytnut těm, kteří jsou v nebezpečí nebo čelí perzekuci,“ tweetoval zase předseda Evropského parlamentu David Sassoli.

Oba tím předeslali hlavní téma pro středeční jednání unijních ministrů vnitra, které svolalo slovinské předsednictví ještě před návratem Tálibánu do Afghánistánu, a to kvůli migrační vlně na bělorusko-litevských a bělorusko-lotyšských hranicích. Aktuálně se k tomu připojil afghánský problém a do středobodu EU se opět po nějaké době dostává téma společné migrační politiky.

Co se týče Afghánistánu, situace je prozatím spíše v „horké fázi“. Evropské státy se snaží zajistit bezpečnost svých spolupracovníků a jejich rodin. Ty mají poté azyl v Evropské unii relativně jasně daný. V další fázi tu ale jsou Afghánci, kteří před Tálibánem utekli přes pozemní hranice. Nebo ještě plánují opustit zemi na vlastní pěst. Ti, kteří zvolí pozemní cestu, se na unijní území dostanou pravděpodobně po vzoru migrační cesty z roku 2015 přes Turecko až do Řecka.

Přestože se obecný unijní pohled na migraci spíše zpřísnil a evropští politici se stále více shodnou na přísnější ochraně vnějších hranic, k čemuž dopomáhá i unijní agentura Frontex, jasnou jednotnou politiku EU stále nemá. Kvóty jsou aktuálně mimo hru a trvá tak, že každá členská země má jiná pravidla pro přijímání či nepřijímání uprchlíků.

„Kdyby přišla naléhavá situace, Evropská unie ale příliv migrantů zvládne,“ myslí si Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci. Pro Seznam Zprávy říká, že však fakt, že členské státy příliš nepostoupily v jednání o migračním balíčku, který představila Evropská komise v minulém roce, situaci komplikuje. „Případní uprchlíci budou přicházet do států, které už teď mají problémy – jako je Řecko, Španělsko nebo Itálie,“ varuje Faltová.

Magda Faltová si myslí, že je aktuální obava lídrů EU trochu přehnaná. „Evropští politici panikaří“ dodává s tím, že se sice nedá predikovat, jak velká migrační vlna z Afghánistánu bude, přesto bude velmi pravděpodobně řádově nižší než v roce 2015. Záleží především na politické situaci v zemi. Zda Tálibán dostojí svých slibů o tom, že například nechá ženy pracovat a nebude stíhat lidi, kteří spolupracovali se Západem. Nikdo si ale není jistý, zda opravdu nedojde až k čistkám lidí, kteří režimu nevyhovují.

Jedním z těch, kteří nejhlasitěji varují před další migrační vlnou v důsledku tálibánského převzetí moci v Afghánistánu, je francouzský prezident Emmanuel Macron. Ten zdůraznil, že je nutné Evropu „ochránit“ před ilegální migrací a společně s německou kancléřkou Angelou Merkelovou volají především po úzké spolupráci s tranzitními zeměmi nebo přímo se státy, ze kterých uprchlíci pocházejí.

Takovou politiku uvedla EU do praxe s případem nelegální migrace na hranicích Běloruska s Litvou a Lotyšskem. Brusel viní Lukašenkův režim z toho, že migraci zneužívá jako „zbraň“ k destabilizaci evropských států – přibylo totiž přímých letů z Iráku nebo Turecka přímo do Minsku, odkud převážely běloruské bezpečnostní složky uprchlíky přímo k hranicím Litvy a Lotyšska, jak dokázaly i záběry unijní agentury Frontex. EU ale zatlačila přímo na irácké politické představitele a povedlo se jí omezit přímé lety do Běloruska.

„Myslím, že jednat s Irákem je jediná zbylá možná cesta. Irák je ale stále velká otázka. Je to určitě jednání něco za něco. EU tam musí nabídnout investice, programy nebo podporu,“ vysvětluje kontext Magda Faltová.

V neposlední řadě bude migrační politiku EU ovlivňovat předvolební boj v mnoha členských zemích. Francii čekají příští rok prezidentské volby, Německo i Česko na podzim parlamentní volby.

„Rozumím tomu chování. Je tu cítit i únava z migrace, respektive únava z diskuse o migraci. Je to velmi citlivé téma. Celá řada politiků se k tomu staví velmi razantně, aby nebyli nařčeni, že ‚chtějí nějaké uprchlíky‘,“ dodává Faltová.

Česká republika prozatím vypravila z Kábulu tři evakuační lety. V prvních dvou letech to bylo 133 lidí, ve třetím dalších 62. Jedná se nejen o afghánské tlumočníky, kteří pomáhali české armádě, ale primárně o české pracovníky ambasády, diplomaty a jejich rodiny. Na palubě byli například i dva Poláci nebo čtyři Afghánci, o jejichž přepravu požádalo Slovensko.