Článek
Jak moc je komunita milovníků fantasy, sci-fi a počítačových her v Česku velká? Nakolik je to oblíbené hobby?
Na to je velmi těžké odpovědět. Záleží, co vše chceme zařadit do slova „komunita“. Celou popkulturu? Jednu konkrétní větev? Žánr? Ale za mě do pasivní komunity spadáme skoro všichni. Všichni máme přeci rádi fantasy, komiksové nebo sci-fi filmy, seriály, knihy… Minimálně každý se s tím setkal a věřím, že videohry hraje 99 procent uživatelů chytrého telefonu třeba právě cestou do školy nebo práce.
Jaká ta komunita vlastně je, dokážeš ji charakterizovat?
Z mojí zkušenosti je česká komunita velmi loajální. Pokud jste fanoušek, znáte vše do perfektního detailu a rádi se o tom pobavíte s někým, kdo ty detaily zná také. Vymýšlíte spolu potenciální dějové linky, backstory postavám a nebo konspirační teorie. Možná nakreslíte i nějaký fan art. Pokud je naopak někdo nezná, máte radost, že se můžete podělit o nějaký fun fact. A pokud se fandomu něco líbí, líbí se mu to skrz naskrz. Přijde mi, že se fanoušci nebojí dávat najevo své pozitivní emoce a společně je ve svém kruhu oslavovat. To se na internetu dost často nevidí.
My, ve fantazii. Nový díl publicistického pořadu Šárky KabátovéVideo: Seznam Zprávy
Dokážeš českou komunitu srovnat s velikostí komunity v Japonsku, kterou tak dobře znáte?
Videoherní komunita je v Japonsku větší. A to nejen z důvodu, že Japonců je prostě víc. Tam se na hry nekouká jako na špatnou věc. Videohry v Japonsku nejsou zatěžkané negativní konotací jako tady. Hrát hry může kluk i holka. Dítě i dospělý. Na mobilu, počítači nebo konzoli. Gamecentra jsou na každém rohu a i gamblerské pachinko není považováno jako za nebezpečný hazard.
Co lidi nejčastěji na takové zálibě láká, ať už jde o čtení komiksů, hraní her, sledování sci-fi a fantasy filmů? Je to touha po relaxu nebo třeba i chuť fungovat na chvíli mimo realitu?
Často dostávám podobnou otázku, která zní: „Co vás baví na sledování her na youtube?“ Přeci to samé, jako baví někoho koukat třeba na fotbal. Baví mě si jít zakopat na bránu, ale taky občas chci lenošit a užívat si, jak to někdo hraje a hraje to třeba i líp! Všechny zmíněné média – komiks, hry, filmy jsou pro mě určitě formou relaxu. Komiks považuji za geniální spojení výtvarného umění a textu. Prací se zkratkou, grafikou a humorem. Hry vám zase dovolují aktivně prožívat příběh a být součástí. Dělat rozhodnutí a skrz ně opravdu cítit emoci jako skutečnou. Stejně jako u filmů. Jen u filmu nedochází k reálné interakci.
Záběr z akce Comic Con.
Co je aktuálně nejvíc trendy, pokud jde o svět fantasy/ počítačových her?
Na tuto otázku jsem se pro jistotu optala svého kamaráda, kolegy a odborníka na hry Jaromíra Möwalda. Za mě to stále jsou open worldy, tedy otevřené světy ve hrách, které vám dávají naprostou svobodu a vy se můžete donekonečna potulovat nebo plnit hlavní úkol. Já osobně se moc ráda ztrácím ve virtuálním světě! Pak také virtuální nebo rozšířená realita. Není to úplně trend jako takový, ale je trendy tento „nový“ směr zkoumat. Jarda mě ale opravil, že za něj frčí full product hry, na které i několik let vycházejí aktualizace a to i aktualizace herního obsahu.
Jaký byl letošní Comic – Con? Splňoval vaše očekávání?
Na pražském Comic-Conu jsem bohužel byla jen pracovně a na chvilku, ale byla jsem mile překvapena počtem návštěvníků a hlavně cosplayerů. Rozmanitost hostů byla také velmi příznivá a jsem ráda, že se akce takové velikosti u nás konají. Ačkoli já se vždycky zaseknu u stánku s Nintendem a hraji hry, které mám i doma.
V čem jsou Češi specifičtí, pokud jde o hraní počítačových her? Které hry mají Češi nejraději?
Češi mají rádi realistické hry. Ale pozor! Tím nemyslím reálné. Český hráč si přeje, aby fyzika vypadala skutečně. Aby pohyb vody, mraků nebo větru byl uvěřitelný. Aby grafika nevypadala jako za dob špičatých prsou Lary Croft. Japoncům je to jedno. Pokud manga postavička běhá v růžovém, naivním světě, nevadí jim to. Dokáží i přesto hře uvěřit, jako by byla skutečná. Také mi přijde, že Češi rádi hrají online multiplayerové hry. Tedy každý doma, ale spolu. Japonci to mají jinak. Hrají v gamecentrech, tedy ve velké skupině, ale každý sám, tiše, svou hru. Ale důležité za mě je, aby se člověk bavil. A jako u všeho znal správný balanc.
