Článek
Nová vlna eboly propukla v Demokratické republice Kongo v srpnu loňského roku. Od té doby se virem nakazilo více než 640 lidí, z toho zemřelo na 370 nakažených. Z potvrzeného počtu nakažených je 59 % žen a 30 % dětí mladších 18 let. Co do celkového počtu nakažených se jedná o druhou největší epidemii eboly v historii.
Horečka ebola je virové onemocnění, které se přenáší tělesným stykem, zejména při kontaktu porušené kůže nebo sliznice s kontaminovanou krví a sérem nebo v případě použití nesterilizovaných lékařských nástrojů. Nakazit se mohu lidé i od infikovaných zvířat. Prvotní příznaky nemoci jsou horečka, zimnice a bolesti svalstva. Mezi další příznaky poté patří nechutenství, bolesti břicha, průjem, dýchací potíže, cévní problémy jako zarudnutí spojivek a otoky, nebo neurologické problémy jako jsou bolesti hlavy a porucha vědomí. V pozdních stadiích nemoci dochází k šoku a křečím. Pacienti s fatálním průběhem choroby umírají přibližně do dvou týdnů na selhání orgánů.
V Kongu jsou zasaženy především provincie Ituri a Severní Kivu, zejména pak město Beni, ve kterém žije více než 200 tisíc lidí. Případy onemocnění se však začínají objevovat i v sousedních provinciích. Účinný boj proti nemoci komplikují povstalecké skupiny, které v oblasti nákazy operují. Špatná bezpečnostní situace zdravotníkům v některých místech znemožňuje práci. Kvůli násilí a konfliktům mezi povstaleckými skupinami z provincie utekl už více než milion lidí, kteří mohou nemoc přenášet. Světová zdravotnická organizace (WHO) proto monitoruje další provincie Konga i sousední země, jako je Uganda, Rwanda a Jižní Súdán.
„V Kongu je hlavní problém, že jde o první epidemii eboly, kterou je potřeba vyřešit na území, které sužují dlouhodobé boje. Když chcete zastavit epidemii eboly, je třeba dodržet celý soubor opatření. Třeba ebolová centra jsou jen jedním z nich. Důležité je i získat důvěru místní komunity, sledovat kontakty a na území, kde se dlouhodobě bojuje, civilisté jsou tím velmi vyčerpaní a jejich důvěra je malá, je to strašně těžké,“ řekl v Televizi Seznam Pavel Gruber, ředitel české pobočky humanitární organizace Lékaři bez hranic.
Zdravotníkům komplikují činnost i prezidentské volby, které se v Kongu měly původně konat v roce 2016. Volby, které nakonec proběhly až koncem loňského prosince, doprovázela násilná kampaň. Vláda se na poslední chvíli rozhodla v epidemií zasažených oblastech volby posunout až na měsíc březen, to se nelíbilo opozici a během následujících protestů došlo k násilným střetům mezi vojenskými jednotkami a demonstranty. Následkem střetů došlo ke zničení velkého počtu zdravotních center. Kvůli tomu jsou teď zbývající nepoškozená střediska přeplněná. K dalším nákazám ebolou tak dochází i v lékařských zařízeních.
V provincii Severní Kivu pomáhají již od vyhlášení epidemie eboly i týmy Lékařů bez hranic. Podle WHO se kromě eboly potýká Kongo i s cholerou, obrnou a malárií.
Nejhorší epidemie eboly nastala v západní Africe v letech 2013 až 2016. Zaznamenáno bylo více než 28 tisíc případů nakažení ebolou. Na horečku zemřelo více než 11 tisíc lidí.
Podle Pavla Grubera není pravděpodobné, že současná epidemie počtem nakažených a mrtvých bude větší než ta z let 2013 až 2016, a to z několika důvodů. „V západní Africe se tenkrát sešlo několik neblahých faktorů, kdy ta epidemie vypukla na pomezí tří států. To znamená, že se relativně rychle šířila ve třech zdravotních systémech, které se ne úplně dobře koordinovaly. V západní Africe také ebola není endemická, to znamená, že místní zdravotníci zpočátku vůbec nevěděli, čemu čelí. V Kongu už jde asi o devátou nebo desátou epidemii,“ řekl ředitel českých Lékařů bez hranic.
