Článek
Křetínského Energetický a průmyslový holding až dosud rostl agresivními nákupy energetických aktiv, hlavně těch spjatých s uhlím. Křetínský je v Německu druhým největším těžařem uhlí a významným výrobcem elektřiny. Ve Velké Británii koupil dvě uhelné elektrárny, dnes jedná o převzetí energetických aktiv německé skupiny Uniper ve Francii. Mezi ně také patří – mimo jiné – i uhelné elektrárny.
Křetínský nakupoval špinavou energetiku levně, protože další hráči z ní pod politickým tlakem utíkali. Dnes je ale v Evropě vidět na horizont tohoto oboru: Německo chce s uhelnou energetikou skoncovat do roku 2038, ještě ambicióznější cíl má Francie. Velké pojišťovny odmítají uhelná aktiva pojišťovat, emisní regulace je stále přísněji omezuje, politici a část evropské veřejnosti volají po zrychlení boje s emisemi.
Až dosud se Křetínskému jeho uhelná strategie vyplácela. Ještě v roce 2017 vytvořila skupina EPH, která má aktiva v šesti evropských zemích, rekordní zisk ve výši 22,5 miliardy korun. Lze za současné situace výsledky impéria udržet, nebo dokonce dál zvedat?
„Věřím, že jsme schopni v růstu dál pokračovat,“ říká v rozhovoru Jiří Feist. Nálepka EPH jako firmy postavené na uhlí je podle něj mýtem. „Uhelná energetika se v EPH dnes podílí na tvorbě hotovosti jen asi 20 procenty, na výrobě energie v megawattech je to asi 40 procent,“ vysvětluje.
Pro EPH se podle Feista stalo v minulosti uhlí vstupenkou na některé zahraniční trhy. Například do Velké Británie se EPH dostal koupí dvou uhelných elektráren, dnes tu chystá velké investice do stavby zdrojů na biomasu a komunální odpad nebo do plynové elektrárny.
Jaká je další strategie Křetínského skupiny? Jak vnímá Jiří Feist evropskou klimatickou politiku? A proč je pro něj evropský odchod od uhlí spíše šancí na další růst než omezujícím handicapem? Sledujte rozhovor s Jiřím Feistem v úvodním videu.
