Článek
Momentální situace se od té na jaře liší v jedné zásadní věci. Roušky jsou v lékárnách a obchodech běžně dostupné a Češi si je nemusí po večerech sami šít na koleni. Ve velkém výběru ale není jednoduché se vyznat.
Jaké údaje na obalu je dobré sledovat a co nám říkají?
Existují dvě zásadní normy, které mohou pomoci při určování kvality ochranných prostředků.
První z nich je důležitá především pro respirátory – norma EN 149 označuje „Osobní ochranné pracovní prostředky“, do kterých spadá respirátor a některé roušky. Respirátory se pak dělí na FFP1, FFP2 a FFP3 podle filtrační činnosti.
Svou normu mají ale i roušky, které patří pod „Zdravotnické prostředky“ s označením EN 14683. Tato norma by měla být uvedena na obalu roušky. Takové roušky disponují určitými parametry a jsou deklarovány prohlášením výrobce o shodě, tedy značkou CE, která musí být taktéž uvedena na obalu.
„Máme normu ČSN EN 14683, která řeší roušku jako zdravotnický prostředek. Typy roušek jsou pak čtyři, a to I, IR, II, a IIR. Typ IIR je chirurgická rouška, a když se dělá certifikace roušek, tak je tam pět parametrů, které se na té roušce měří. Proto když máte roušku a necháte ji otestovat a splňuje všechny parametry, může být označena klidně jako chirurgická rouška a nezáleží na tom, z jakého je materiálu,“ vysvětluje Jiří Kůs, předseda výkonné rady Asociace nanotechnologického průmyslu ČR.
Existují tak roušky, které jsou vedeny jako zdravotnický prostředek, ale o chirurgickou roušku se jedná pouze tehdy, pokud splňuje označení IIR. Vyšší číslo (I vs. II) znamená vyšší funkčnost ústenky a R znamená, že je garantována i určitá forma ochrany samotného uživatele. Ve zdravotnictví to znamená, pokud například na roušku vystříkne krev. Roušky se pak dále dělí i na jednovrstvé, dvouvrstvé a třívrstvé a obecně platí, že čím více vrstev, tím lépe.
Samotná situace na trhu se navíc komplikuje tím, že zákazníci najdou výrobky, které splňují evropské normy, a potom ty, které se řídí čínským hodnocením. Ne všechny standardy jsou přitom pro probíhající epidemii koronaviru vhodné. Z tohoto důvodu by měl člověk pečlivě zvažovat, jaké výrobky nakupuje a kde je nakupuje. Výrobky bez českého návodu k použití CE značky nejsou ověřené.
Nejúčinnější rouška je chirurgická?
„Jedna věc je materiál a druhá věc jsou normy, které se používají. Ta typologie roušek by ale měla být uvedená na obalu. To, co je zdravotní prostředek, podléhá poměrně tvrdé normalizaci, jak má vypadat obal. Pokud je na obalu napsáno EN 14683+AC typ IIR, máte jistotu, že se jedná o zdravotnický výrobek, konkrétně o chirurgickou ústenku,“ vysvětluje Kůs. Materiál ale může být různý. Na obalu by měl být uveden i koeficient záchytu, který uvádí, na kolik procent je rouška schopná vir zachytit.
„Nedá se úplně jasně říct, jaká rouška člověka proti koronaviru nejlépe chrání. Záleží na materiálu a záchytu. Ale je pravda, že u chirurgické roušky jsou požadavky na filtraci nejvyšší,“ říká Kůs pro Seznam Zprávy.
Nejvyšší účinnost chirurgických roušek také potvrzuje výzkum, který provedla Univerzita v Novém Jižním Walesu a publikovala výsledky letos v září. Testovali, kolik kapének se skrze roušku dokáže dostat při běžných činnostech.
Lepší účinnost chirurgických roušek ukázal i unikátní výzkum pro Seznam Zprávy, kdy se testovaly správně nošené a špatně nošené jednorázové a látkové roušky.
„Nicméně ta filtrace se měří na určitou velikost částic a koronavirus má 150 nanometrů, tak nevím, na jak velkou částici se ten záchyt u roušek testuje. U respirátorů je to 300 nanometrů, proto je účinnost u respirátorů jasná. U roušek je to velmi ošemetné, protože se nedokáže říct, na jak velké částice byl ten produkt testován,“ pokračuje Kůs. Nedá se tak jednoduše říci, jaká rouška je proti koronaviru nejúčinnější, jelikož závisí na více faktorech, například na použitém materiálu.
A co nanoroušky?
Jistým řešením by mohla být nanorouška. „Pokud se jedná o nanovlákennou roušku, znamená to, že součástí roušky je i nanomembrána. Ta dosahuje nejvyššího záchytu viru, protože neprojde tím nanovláknem. U ostatních roušek se pracuje s povrchovým napětím. To znamená, že když tyto roušky zvlhnou, tak přestanou fungovat. U nanoroušek to tak není, i když zvlhnou, stále fungují,“ hovoří o účinnosti roušek Kůs a vysvětluje, že i nanorouška může být typ chirurgický, když splňuje všechny požadavky.
Zásadním sdělením je tak fakt, že jakákoliv rouška by se měla používat jednorázově, jelikož po zvlhnutí přestává být účinná. „Norma považuje roušku za jednorázový materiál. Sice můžeme nanoroušku použít vícekrát, ale norma to nedovoluje,“ vysvětluje Kůs.
Člověk by podle Kůse neměl jednu roušku používat více dní, i když ji má na sobě pouze 20 minut denně. „To nesmí. Čistě z titulu té jednorázové roušky by ji měl mít maximálně 4 hodiny a pak hned zahodit. Rouška s nanovlákny by se dala použít vícekrát a dá se nějakým způsobem i dezinfikovat, ale i tak se podle normy jedná o jednorázovou roušku a používat vícekrát by se neměla,“ opakuje Kůs.
„Jakmile se rouška sundá, dochází ke kontaminaci, měly by se tak učinit nějaké kroky k tomu, aby se rouška dekontaminovala.“ Nicméně i dvakrát použitá chirurgická rouška má větší účinnost než dvakrát použitá bavlněná rouška, které navíc mají i vyvařené mnohem menší účinnost než roušky používající se ve zdravotnictví.
Chirurgická rouška je lepší než po domácku vyrobená
„To jsou dvě úplně různé věci. Ta bavlněná domácí rouška pomůže pouze okolí v případě, když například kýchnete, tak člověk naproti vám nedostane plný zásah těch kapének. Ale schopnost záchytu toho, co se pohybuje okolo, je velmi malá. Bavlněná rouška žádné viry nezachytí, pomůže pouze neřízenému roztrušování kapének do okolí. Nicméně proti vdechnutí viru vůbec nechrání. Ta chirurgická rouška je v tomto lepší, protože se tam musí testovat záchyt viru,“ říká Kůs.
Pokud má tak člověk na výběr, měl by zvolit spíše chirurgickou roušku nežli bavlněnou. „Určitě je lepší zvolit spíše chirurgickou roušku než po domácku vyrobenou, pokud je ta možnost. Nicméně i bavlněné roušky mají svůj velký význam a určitě je lepší mít alespoň tu,“ potvrzuje Kůs.
Upozorňuje také na markentingový tah některých e-shopů, které píší, že se nanoroušky dají prát. „Každá membrána, když se pere, tak degraduje. Nanorouška se dá vyprat do 30 stupňů maximálně při opatrném zacházení, tedy ručně. Po čase ale stejně ztrácí účinnost. Pokud tak na internetu vidíme nanoroušky, které se dají opakovaně prát, jedná se nejspíš o marketingový tah,“ vysvětluje.
