Článek
Praha zůstává jediným českým krajským městem, které se přihlásilo k závěrům zprávy OSN o klimatických změnách z října 2018 a zavázalo se snížit emise oxidu uhličitého minimálně o 45 % do roku 2030 (oproti roku 2010) a dosáhnout nulových emisí oxidu uhličitého nejpozději do roku 2050.
Největší moravské a slezské město přistoupilo k podobnému závazku.
„Město Brno není ke globálním změnám klimatu lhostejné a právě z toho důvodu se připojilo k Paktu starostů a primátorů, evropské iniciativě měst a obcí,“ uvedl tiskový mluvčí brněnského magistrátu Filip Poňuchálek.
K této celoevropské iniciativě se přihlásila také Ostrava. Signatáři se dobrovolně zavázali snížit emise oxidu uhličitého na svém území nejméně o 40 % do roku 2030 a zvýšit svou odolnost vůči dopadům klimatických změn.
Detailní informace o přístupu jednotlivých krajských měst k boji proti změnám klimatu a za čistý vzduch si můžete prohlédnout v interaktivní mapě zde:
Problémy příštích generací
Ostatní krajská města mají k boji proti klimatické změně rezervovanější přístup.
„Děláme mnoho věcí, ale zavazovat další politické generace do věcí, ve kterých není základní konsenzus, nebudeme,“ uvedl náměstek libereckého primátora pro technickou správu majetku města Jiří Šolc.
Takzvaný ‚klimatický závazek‘ je samozřejmě ze své podstaty nevymahatelný. Produkci oxidu uhličitého nicméně města často vnímají jako problém pro zdraví obyvatel, nikoliv příspěvek ke globálnímu oteplování. Řada měst skutečně nemá s čistotou vzduchu takový problém jako třeba Praha nebo Ostrava.
„Kvalita ovzduší v Jihlavě je jedna z nejčistších v republice,“ uvedla Aneta Hrdličková z kanceláře primátora Jihlavy. Město podle ní více trápí těžké kovy, které produkuje průmyslová zóna.
Přesto se nedá říct, že by velká města byla k produkci oxidu uhličitého lhostejná. Všech třináct krajských měst se například snaží o nejekologičtější veřejnou dopravu. Tající ledovce jsou možná pro mnohé obyvatele příliš vzdáleným tématem, zápach ze starých linkových autobusů s dieselovým motorem ale vadí prakticky všem.
Více než čtyři z pěti vozů hromadné dopravy v Brně tvoří nízkoemisní dopravní prostředky nebo přímo vozy poháněné elektrickým proudem. A nemusí jít pouze o tramvaje a trolejbusy, například České Budějovice loni nakoupily jedenáct elektrobusů. Podobně jako České Budějovice dotuje také třeba Brno.
Mýto nebo nízkoemisní zóny?
Důležitým faktorem v produkci oxidu uhličitého je silniční nákladní doprava. Některá města proto regulují vjezd těžkých vozů do centra. Pro osobní přepravu ale nízkoemisní zóny většinou neplánují, přestože to legislativa umožňuje. Jde o citlivé téma, které by postihlo hlavně majitele starších vozů, městům ale také často schází obchvaty, které by zavedení nízkoemisních zón umožnily.
„Městu chybí objízdné trasy jako podmínka pro zavedení nízkoemisních zón. Po dokončení západního okruhu je možné se k této myšlence vrátit,“ uvedla tisková mluvčí plzeňského magistrátu Eva Barborková.
Praha po dlouhém uvažování o zavedení nízkoemisních zón toto řešení zavrhla a začala uvažovat o mýtu.
„Po důkladné analýze možných dopadů, jaké by za stávajícího stavu legislativy zavedení nízkoemisní zóny na území hlavního města Prahy mělo, musím konstatovat, že její zavedení by v oblasti kvality ovzduší nepřineslo očekávané zlepšení,“ uvedli náměstek primátora pro dopravu Adam Scheinherr a náměstek primátora pro životní prostředí Petr Hlubuček.
Vytvoření mýtného systému je sice součástí pražského plánu udržitelné mobility, mýto se ale okamžitě po jeho ohlášení stalo další třecí plochou mezi jednotlivými stranami radniční koalice. Nejméně dva ze tří koaličních zastupitelských klubů zavedení mýta v blízké budoucnosti odmítají.
Karlovy Vary už jistou podobu mýtného systému provozují. Město vybírá poplatek za vjezd do lázeňského území. Kromě dědictví v podobě lázeňských komplexů jsou Karlovy Vary specifické i v tom, že na rozdíl od většiny českých měst nejsou tranzitním místem. Významnou část dopravy tvoří právě lidé mířící do lázní.
Někdy přijde samosprávám ve snaze o čistý vzduch na pomoc stát. Zákon o ochraně ovzduší zakazuje provoz kotle emisní třídy 1 a 2 v roce 2022. I tady se ale podpora jednotlivých měst liší. Některá spoléhají na literu zákona, jiná podporují nákup nových kotlů dotacemi z městské kasy. A například v Praze platí zákaz používání kotlů nejnižších emisních tříd už nyní.
OSN v srpnu zveřejnila zprávu, která na základě vědeckých poznatků popisuje změny klimatu. Zpráva zahrnuje doporučení, jak mohou země i jednotlivá města proti klimatickým změnám bojovat. K takzvanému ‚klimatickému závazku‘ se přihlásilo mnoho světovým metropolí, mezi jinými Londýn, Paříž, Hongkong nebo New York.
