Radikálně šetřící Češi posílají zemi do problémů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V časech ekonomické recese tuzemská populace nezchudla, překvapivě naopak bohatne dříve nevídaným tempem. Domácnosti si ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku ukládaly na bankovní účty celkem 22 procent svých příjmů. Taková bilance nemá v Evropě obdoby.

Na jedné straně tím rodiny poslechly výzvy guvernéra České národní banky Aleše Michla. „Potřebujeme motivovat lidi ke spoření. Šetření a k tomu pevná koruna rovná se nižší inflace,“ vysvětlil v rozhovoru pro newstream.cz, co od domácností v boji s drahotou očekává.

Na druhé straně rekordní úspory zneklidnily ekonomy. „Není dobře, když lidé za každou cenu šetří. Míra úspor by měla odpovídat ekonomickému růstu. Když je vyšší, tak růst brzdí,“ upozornil hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek.

Právě to se potvrdilo u nás. Reálné tržby maloobchodu se ve druhé polovině roku 2022 propadly pod úroveň před krizí, nejhlouběji z celé EU. Podle analýzy Českého statistického úřadu (ČSÚ) to byl důvod, proč se Česko stalo jednou ze čtyř evropských zemí, které od léta trápí hospodářská recese. „Hlavním faktorem poklesu HDP byly nižší výdaje na konečnou spotřebu domácností,“ stojí v analýze ČSÚ. Vinou extrémních úspor pouze Česko (vedle Španělska) loni nedosáhlo ekonomické úrovně posledního předkrizového roku 2019.

Na otázku, proč mají Češi tak silné sklony šetřit, neexistuje podle expertů jedna odpověď. „Míra úspor je daná českou povahou,“ uvedl jako klíčový důvod hlavní ekonom Unicredit Bank Pavel Sobíšek. Patříme spíše k severským národům, které se na rozdíl například od Balkánu nebo států evropského jihu víc zajišťují na budoucnost.

Tento výklad odpovídá teoriím francouzského antropologa Emmanuela Todda. Podle předběžných údajů Eurostatu a národních statistických úřadů spořili koncem minulého roku nejvíc Češi, míru úspor poblíž 20 procent měli ještě Němci, Irové, Rakušani, Švédi a Nizozemci, tedy všechny evropské národy, které stojí na vícegeneračních rodinách – v Nizozemsku to platí pro východní část. Živitelé rodin cítí odpovědnost za širší okruh příbuzných a logicky víc šetří.

Přesto se Češi vymykají i této skupině. V časech před krizí ukládali 12 až 13 procent svých příjmů, tedy evropský průměr. V roce 2020 však ekonomiku Česka stejně jako jiných evropských zemí zasáhly převratné změny, které analýza nizozemské banky ABN Amro nazvala „obdobím vynucených úspor“, kdy opatření proti covidu zavřela obchody a provozovny služeb.

Míra úspor tehdy v řadě zemí překročila hranici 25 procent, od počátku roku 2021 se však začala vracet na předcovidovou úroveň. S nápadnou výjimkou Česka, kde nejdříve klesala pomaleji a poté se opět vrátila k úrovni roku 2020.

České rodiny totiž v posledních letech čelily situacím, které se vymykaly běžným poměrům víc než jinde. Prvním takovým podnětem byly podle Pavla Sobíška nedomyšlené daňové změny. V důsledku zrušení superhrubé mzdy poklesly daně z příjmu a tímto poklesem se příjmy zvláště zámožnějších rodin vylepšily skoro o desetinu. „Domácnosti tím dostaly větší impuls ke spoření a vznikl tím nárazník, který se vypouští jen pozvolna,“ míní hlavní ekonom Unicredit Bank.

Zároveň mělo na Česko tvrdší dopad „razantní zvýšení cen“, které se dostavilo s energetickou krizí. Během prvního pololetí 2022 vyrostla inflace z pěti na sedmnáct procent, vedle Lotyšska nejrychlejším tempem v EU. To podle Sobíška vedlo k tomu, že se bohatší lidé báli utrácet, zatímco chudší neměli z čeho.

Na počátku druhého pololetí 2022 se sice inflace zastavila, ve stejné době se však domácnosti začaly obávat, že bude ještě hůř a že v zimě nebudou schopny hradit vysoké účty za energie.

„Lidé si proto na ně začali vytvářet rezervy,“ vysvětluje David Marek, proč k nejprudšímu propadu spotřeby a tím i nevídanému nárůstu úspor došlo právě loni na podzim.

„Zase se projevila česká povaha. Když si domácnosti nemohly být jisté, omezily spotřebu víc, než musely,“ podotýká ekonom Sobíšek. Právě z toho důvodu expert očekává, že počátkem jara se míra úspor opět sníží a lidé začnou utrácet. Podle ekonomických příruček přesto není pravděpodobné, že se úspory rozpustí dramaticky rychle. Logicky z toho vyplývá, že stejně pomalu se do Česka vrátí prosperita.

Tím spíše, že pro ekonomiku a část populace nastává další zkouška. „Nemalá část soukromé spotřeby je vázaná na vybavování nových bytů. Dnes se moc nekupují, protože zájemci o ně sedí na penězích a čekají na zlevnění hypoték. Také to je důvod, proč roste míra úspor,“ připomíná ekonom Sobíšek další rozměr paradoxní situace.

Kam může vést takové chování majetných vrstev, ukazuje poslední vývoj ve Švédsku. Ještě počátkem roku 2022 patřilo Švédsko k zemím, kde ceny bytů rostly nejrychleji, až o patnáct procent ročně.

„Úroková míra byla na realitním trhu dvě desetiletí velmi nízká, proto se tento trh stal lukrativním prostředím pro investice,“ vysvětlil hlavní důvod německému deníku Welt sociolog Håkan Forsell.

Bytový boom ještě podpořilo, když vláda zrušila daň z nemovitostí. To skončilo ve chvíli, když přišla inflace a zároveň centrální banka zvýšila úrokové sazby pro hypotéky. „Domácnosti zasažené zdražením hypoték omezují výdaje a stavitelé domů brzdí investice,“ shrnul poslední vývoj v bohaté skandinávské zemi analytik agentury Reuters Simon Johnson.

Dodává přitom, že to jsou dostatečné důvody, aby letos švédská ekonomika zpomalila o dvě procenta HDP.

Realitní trh v Česku rostl v posledních letech podle švédského vzoru s tím rozdílem, že ceny bytů se zvyšovaly až o 25 procent ročně, tedy nejrychleji v EU. Svého vrcholu dosáhly loni na podzim, tedy půl roku po Švédsku.

Podle Českého statistického úřadu od té doby ceny poklesly o dvě procenta, v krizovém Švédsku mezitím stihly patnáctiprocentní propad.