Jak na závěť. Poslední vůli sepište stručně a jasně

Závěť představuje právní dokument, kterým člověk vyjadřuje svou poslední vůli a určuje, jak má být naloženo s jeho majetkem po smrti. Sepisování závěti, jakkoliv neveselé, má potenciál předcházet rodinným sporům. V Česku je závěť upravena občanským zákoníkem a může být sepsána vlastní rukou, notářem nebo dokonce pořízena v ústní formě za specifických okolností.

Pokud se rozhodnete sepsat závěť, je důležité rozmyslet si několik věcí. Jednak komu a co chcete konkrétně zanechat (myslete i na to, že se dědí také dluhy), koho v závěti nelze opominout a také jakou formou svou závěť zpracujete.

Podle Terezy Šmídové z advokátní kanceláře Janoušek musí být v závěti prvně identifikován sám budoucí zůstavitel (osoba, jejíž majetek, práva a závazky přecházejí po smrti na dědice), aby bylo jasné, kdo závěť pořídil. Uveďte proto jméno, příjmení, datum narození, případně rodné číslo a bydliště.

„Závěť musí především obsahovat povolání konkrétních osob za dědice. Zůstavitel není zákonem nijak omezen, tedy za dědice může budoucí zůstavitel povolat neomezený počet osob, ale i pouze jednu osobu. Tyto osoby mohou, ale nemusí být rodinnými příslušníky. Povolaným dědicem může být i právnická osoba,“ uvádí Šmídová. Majetek tak lze věnovat například také na dobročinné účely.

V každém případě je dědice potřeba dostatečně identifikovat, uveďte tedy opět maximum údajů, vhodné je pak dodat i vztah, například jestli je to vaše dcera, matka nebo manželka. Je na zůstaviteli, jestli dědici zanechá konkrétní majetek, nebo se rozhodne určit rozsah podle podílů na celé pozůstalosti. Může také rozhodnout, jestli pořídí závěť, která bude zahrnovat veškerý majetek, nebo pouze jeho části.

„Pokud budoucí zůstavitel zůstaví dědici konkrétní věc, je potřeba ji též náležitě identifikovat. Například pokud se jedná o nemovitost, je potřeba ji identifikovat v souladu s jejím zápisem v katastru nemovitostí,“ vysvětluje Šmídová.

Závěť může budoucí zůstavitel spojit i s vyřešením dalších otázek, například povoláním vykonavatele závěti, vyděděním neopominutelných dědiců či dalších osob, zřízením odkazu a podobně. V takových případech ale Šmídová doporučuje využít služeb odborníka.

„Na konci závěti nesmíme opomenout vlastnoruční podpis budoucího zůstavitele a doporučujeme uvést i datum pořízení závěti. Neuvedení data nezpůsobuje dle aktuální právní úpravy neplatnost závěti, nicméně s ohledem na specifické případy, které mohou v řízení o pozůstalosti nastat, je vhodné jej uvést,“ dodává.

Pro platnost holografní závěti je nezbytné, aby byla napsaná a podepsaná výhradně vlastní rukou zůstavitele. Nelze ji tedy napsat například na počítači a pak ručně podepsat. Závěť by měla být jasná, stručná a srozumitelná, aby bylo jednoznačně jasné, co komu náleží.

Pokud jde o bezpečné uložení závěti, její platnost závisí na tom, že se o ní dědici dozvědí. Můžete ji uložit na bezpečné místo a sdělit to důvěryhodné osobě, nebo ji svěřit notáři. Uložení závěti u notáře má výhodu v tom, že nejenže bude bezpečně uchována, ale také bude zaregistrována v Centrální evidenci závětí. Díky tomu se každý notář, který bude projednávat dědické řízení, o závěti včas dozví a seznámí s ní dědice.

Alografní závěť, která je sepsaná jinak než vlastní rukou zůstavitele a vyžaduje přítomnost dvou svědků, kteří ji musí také podepsat.

Alografní závěť je typ závěti, při kterém zůstavitel vyjádří svou poslední vůli za přítomnosti dvou svědků. Tento typ závěti můžete napsat sami, například na počítači, nebo si k tomu přizvat třetí osobu, jako je notář. Důležité je, že závěť musí být následně vlastnoručně podepsána zůstavitelem. Klíčovým prvkem je přítomnost dvou svědků, před kterými zůstavitel musí potvrdit, že se jedná o jeho závěť.

Svědci nesmějí být příbuzní ani dědici zůstavitele. Jejich úloha je zásadní, protože svým podpisem potvrzují, že závěť byla sepsána dobrovolně a zůstavitel byl při sepisování v plném vědomí. Svědci by měli být schopni dosvědčit svou přítomnost, pokud by došlo k soudnímu sporu. Pokud by se prokázalo, že jeden ze svědků má zájem na dědictví nebo není nezaujatý, může to vést k neplatnosti celé závěti.

Závěť sepsaná u notáře je nejspolehlivější způsob, jak zajistit její platnost. Tento způsob vám poskytuje záruku, že závěť bude mít požadovaný právní účinek a pozůstalost bude projednána v souladu s vaší vůlí. Originál notářské závěti je vždy uložen u notáře, který zároveň záznam o sepsání závěti vloží do elektronické Evidence právních jednání pro případ smrti, kterou spravuje Notářská komora České republiky.

Závěť s úlevami, která je určena osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení života, například kvůli nějaké mimořádné události

Výjimečné podmínky pro sepsání závěti se uplatňují tehdy, pokud není možné dodržet běžné náležitosti. Týká se to zejména situací, kdy je zůstavitel v bezprostředním ohrožení života nebo se nachází v místě, kde mimořádná událost narušila běžný společenský styk.

I tyto závěti však musí splňovat určitá pravidla. Musí být pořízena před třemi současně přítomnými svědky, kteří by měli závěť následně sepsat. Pokud však svědci takový záznam nepořídí, soud bude při dědickém řízení vycházet z protokolu, který vznikne výslechem svědků. Tím se zajistí, že vůle zůstavitele bude zjištěna i bez písemného záznamu. Závěť vytvořená za mimořádných okolností má omezenou platnost, ale pokud mimořádné okolnosti trvají, lhůta její platnosti se odkládá, dokud zůstavitel nemůže vytvořit závěť v řádné formě.

Podle zakladatele webu Dostupnýadvokát.cz Ondřeje Preusse se cena za sepsání závěti notářem může lišit. Za základní závěť bez specifických požadavků se může cena u notáře pohybovat v řádu několika tisíc korun.

Avšak v případě, že chce zůstavitel do závěti zahrnout specifické podmínky (např. dědické podíly, vydědění, podmínky pro nezletilé dědice apod.), může cena za sepsání závěti stoupat úměrně k požadavkům, které je potřeba specifikovat.

„Cena za sepsání závěti se tedy může lišit podle rozsahu a složitosti, ale jde o investici do jistoty, že majetek bude skutečně rozdělen podle vůle zůstavitele. Notář nejen že sepíše závěť v souladu se zákonem a všemi potřebnými náležitostmi, ale také bezpečně uloží a zavede do Centrální evidence závětí. Nehrozí proto, že by se závěť ztratila či byla shledána neplatnou,“ vysvětluje Preuss.

Neuzavře-li zůstavitel před smrtí dědickou smlouvu, případně nesepíše poslední vůli, dochází k dědické posloupnosti ze zákona. Občanský zákoník pro tuto variantu dědictví stanovuje šest dědických tříd. Ty se ale neuplatňují současně, naopak, přicházejí v úvahu postupně. Pokud se v dané třídě dědic nenajde, nebo v ní nemůže podle zákona dědit sám, nastupuje třída následující.

„Byl-li zůstavitel ve svazku manželském, pak je třeba nejprve vypořádat společné jmění manželů. Není-li uzavřena předmanželská smlouva, pak pozůstalý manžel či manželka získává nejprve polovinu majetku. Tato část majetku již následně do dědictví nespadá,“ uvádí Preuss.

V Česku podle ČTK umře se sepsanou závětí zhruba každý sedmý obyvatel, u některého z českých notářů ji sepíše ročně asi 30 tisíc lidí. Poslední možností je pak takzvaná odúmrť, kdy zesnulý nemá žádného dědice a jeho dědictví připadá státu.

„Jen v minulém roce jsme řešili 1323 případů odúmrtí, nejvíce v Praze a Středočeském kraji. Hodnota majetku, který Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v rámci odúmrtí získal, přesáhla 440 milionů korun. Získané prostředky se převádí do státního rozpočtu,“ uvedla pro ČTK mluvčí úřadu Michaela Tesařová.