Za tlustší brouky. Začal program šlechtění hmyzu pro chov

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V roce 2022 mohou mít evropská prasata či slepice ve svém jídelníčku novinku. Nepřežvýkavci v chovech totiž mohou znovu být krmeni „živočišnými bílkovinami“ z jiného druhu. Evropská komise tak zrušila zákaz, který vešel v platnost už před více než 20 lety v souvislosti s výskytem nemoci BSE, tedy „nemoci šílených krav“.

Je to veliká obchodní příležitost. Prasata a drůbež jsou největšími konzumenty krmiv na světě. V roce 2020 tato zvířata spotřebovala dohromady zhruba více než 560 milionů tun krmiv (260 milionů prasata, 307 kuřata). Spotřeba skotu ve stejném roce byla 115,4 milionu tun, u krmených ryb 41 milionů tun.

Aby bylo krmiv dostatek, do Evropy se například dováží i jihoamerická sója. Někteří podnikatelé a společnosti ale věří, že by se našlo dost příležitostí pro inovativní „domácí“ produkt: v Evropě odchovaný hmyz.

Praktické příklady dnes již existují. Evropské společnosti v roce 2020 vyprodukovaly několik tisíc tun krmiva z „hmyzí bílkoviny“. Existují desítky (hlavně malých a začínajících) firem, které se zabývají chovem hmyzu.

Propagují ho jako zdravý, nízkouhlíkový zdroj bílkovin, který je lékem na mnohé neduhy dnešní živočišné výroby. Hmyz využívá zlomek půdy a zdrojů potřebných pro pěstování sóji, a to díky své nepatrné velikosti a používání metod vertikálního chovu.

Francouzský startup Ÿnsect například staví novou takovou farmu v severní Francii, ve které se budou chovat hmyzí larvy v podstatě ve velkých regálech vysokých 35 metrů. Provoz má být z velké části automatizovaný, aby se ušetřilo nejen místo, ale také na platech. Zařízení má produkovat výrazně vyšší množství bílkovin z menší plochy než běžná zemědělská výroba, s menšími emisemi skleníkových plynů a menším množstvím odpadu.

Stavbu tohoto či dalších podobných zařízení netáhne prodej jedlého hmyzu pro lidské konzumenty, ale právě pro hospodářská zvířata. Antoine Hubert, generální ředitel francouzského startupu Ÿnsect, nedávno pro časopis Wired řekl, že více než 50 % příjmů jeho společnosti tvoří mouční červi, které kupují výrobci krmiv pro domácí mazlíčky. Alespoň část majitelů je totiž ochotna se smířit s vyšší cenou výměnou za to, že krmivo má menší ekologickou stopu.

Pokud se k mazlíčkům ve větším počtu začnou časem přidávat i hospodářská zvířata, může vzniknout miliardové odvětví. Ÿnsect dnes produkuje ve dvou chovech několik miliard larev potemníků moučných a dalších druhů hmyzu, ale to je jen kapka v moři. Spotřeba je tak veliká, že podobných farem by mohly snadno stát stovky či tisíce.

Mladé odvětví má ovšem proti tradičnímu chovu v mnohém co dohánět. Producenti i vědci jsou si jisti, že efektivitu procesu by mělo být možné výrazně zvýšit. Chovem hmyzu ve větším měřítku se prakticky nikdo v minulosti nezabýval, a tak je nepochybně možné se leccos naučit.

Jednou možností je zvýšit výnos chovů. I mezi potemníky či larvami much některé rostou rychleji než jiné, některé jsou odolnější vůči nemocem, jiné méně. Nikdo si ovšem nikdy nedal práci (také proč?), aby se takové jedince pokusil najít a dále šlechtit.

Právě Ÿnsect by to rád napravil. Na konci ledna společnost oznámila, že spouští zřejmě historicky první velký šlechtitelský program v této oblasti. Celkem pět milionů dolarů (cca 110 milionů korun), které z velké části plynou z francouzského státního rozpočtu, by nemělo sloužit na podporu výzkumu přímo v rámci společnosti, ale především na financování spolupráce s akademiky v této oblasti.

V první řadě umožní ve velkém měřítku mapovat genetické varianty v rámci jednotlivých druhů – tedy jednoduše řečeno hledat slibné mutace. Ÿnsect například nedávno oznámila, že se jí podařilo identifikovat mezi larvami jiného potemníka (potemníka stájového) variantu, která roste o 25 procent rychleji než běžné larvy.

Nejde pouze o velikost. Dalším slibným směrem výzkumu má být například hledání hmyzu, který obsahuje látky vhodné třeba pro růst mladých hospodářských zvířat. Stejně jako dnes existují masná plemena hospodářských zvířat s různým typem masa, možná by se mohly najít různé druhy či poddruhy hmyzu, jejichž těla obsahují látky vhodné pro určité využití. Možná jako „zelenější“ varianta palmového oleje?

Hmyz je neuvěřitelně bohatá skupina, celé řadě jeho vlastností přitom ovšem nikdo nikdy nevěnoval pozornost. Velkou výhodou z hlediska šlechtitelů je i to, jak krátký je odstup mezi generacemi.

V případě šlechtitelských programů velkých zvířat se musí čekat celé roky, než je jasné, zda má další generace zvířat požadované vlastnosti. U hmyzu dělí generace pouze týdny. Postup tedy může být výrazně rychlejší.

Další možností je také cílené zasahování do genetické informace. V Evropě je to stále velký legislativní problém, většina veřejnosti i států se k této technologii staví odmítavě, v jiných částech světa je ovšem přístup otevřenější.

V USA nepodléhají organismy upravené novějšími metodami „editace genů“ (CRISPR konkrétně) žádnému přísnému dohledu. V Číně se od letošního roku uvolnila pravidla pro takto „editované“ zemědělské plodiny a pokud se krok nesetká s velkým odporem, je velmi pravděpodobné, že uvolnění bude pokračovat.