Článek
Přichází další posun v kauze Wirecard. Dnes poprvé od zahájení soudního řízení vypovídal jeden z hlavních představitelů jednoho z největších finančních podvodů Markus Braun, bývalý šéf německé technologické společnosti Wirecard.
Braun, hlavní obžalovaný v případu Wirecard, stanul před soudem poprvé na začátku prosince 2022. Tehdy si však jen vyslechl obžalobu a promluvil pouze při potvrzování své identity.
Dnes už první slova bývalého šéfa zazněla. „Nevěděl jsem o falšování nebo zpronevěře,“ řekl Braun zemskému soudu v Mnichově, uvedla německá tisková agentura DPA. O chybějících 1,9 miliardy eur Braun řekl: „Nevěděl jsem o tom, že by tyto peníze byly zpronevěřeny.“
Braunovi společně s jeho hlavními společníky Stephanem von Erffou a Oliverem Bellenhausem hrozí v případě prokázání viny až 15 let vězení. Braunova pravá ruka a bývalý finanční ředitel Wirecard Jan Maršálek je od roku 2020 na útěku a je jedním z nejhledanějších lidí světa.
Jan Maršálek na útěku
Sny o německém technologickém gigantovi se definitivně rozplynuly v červnu 2020, kdy Wirecard vyhlásila insolvenci – ukázalo se totiž, že firmě chybí v účetních závěrkách 1,9 miliardy eur, tedy přes 45 miliard korun. A při dalším zkoumání a prověřování se konečný účet dál navyšoval až do výše přes tři miliardy eur.
Německo na Silicon Valley
Wirecard, tehdy ještě jako Wire Card, začala podnikat v roce 1999 v Mnichově jako finančně technologický startup, který chtěl vytvořit on-line platební systém, zprvu primárně pro zpracovávání plateb pro stránky s obsahem pro dospělé a hazardními hrami.
Markus Braun se do pozice generálního ředitele dostal v roce 2002 poté, co do firmy napumpoval kapitál ve snaze zachránit ji před krachem po prasknutí internetové bubliny.
V průběhu následujících dvou dekád firma vyrostla na jednu z největších německých firem s hodnotou přesahující 28 miliard dolarů (620 miliard korun). V roce 2018 se Wirecard dostala dokonce i do indexu 30 největších německých firem DAX, ve kterém působila po boku Volkswagenu, Siemensu nebo Deutsche Bank.
O pouhé dva roky později se Wirecard stala první firmou indexu, která se dostala do insolvence. Přitom náznaky nekalých operací existovaly po celou dobu jejího podnikání.
Pozornost na sebe společnost strhla nejdříve po pádu hodnoty akcií v roce 2008, způsobeném nepřesnostmi v účetnictví, a znovu o osm let později po obvinění z podvodu. Tvrdou ránu pak reputace firmy dostala v roce 2019 po zveřejnění článku Financial Times o jejím špatném účetnictví v Asii a na Blízkém východě.
Sázky na pád
V této době se již ve velkém sázelo na úpadek společnosti přes shortování jejích akcií, čemuž ale ještě stihl zabránit německý kontrolní orgán BaFin, který zakázal spekulace na pokles akcií Wirecard. To se později ukázalo jako zásadní selhání a pravděpodobně přispělo k rozsahu škody, kterou krach Wirecard později napáchal.
Jak funguje shortování
- Prodej nakrátko neboli shortování funguje na opačném principu než klasický nákup akcií. V tomto případě sází obchodující na pokles.
- Od brokera si „vypůjčí“ akcie a musí je do nějaké doby vrátit.
- Prodej nakrátko tedy spočívá v tom, že si investor „zapůjčí“ 1000 akcií například za 100 milionů dolarů. Tuto tisícovku akcií okamžitě prodá a doufá, že jejich cena spadne. Pokud cena spadne, nakoupí zpět 1000 akcií třeba jen za 50 milionů dolarů, brokerovi těchto 1000 akcií vrátí a jeho zisk z této operace činí 50 milionů dolarů.
- Shortování je proti klasickému nákupu akcií více rizikové. Zatímco při běžném obchodování může investor přijít „pouze“ o vklad, u krátkého prodeje se může shortař dostat do záporu. Může se totiž stát, že akcie neklesnou, ale naopak posílí… Pokud by 1000 akcií musel shortař nakupovat zpět za 150 milionů dolarů, pak na této operaci tratí 50 milionů dolarů.
Poslední hřebík do rakve přišel na jaře 2020, kdy firma konečně přiznala nesrovnalosti ve svém účetnictví, ze kterého pramenila neexistence 1,9 miliardy eur v aktivech, jež v minulosti uváděla ve svých rozvahách.
Po zveřejnění skutečného hospodaření Wirecard rezignoval její generální ředitel Markus Braun, který se následně sám nahlásil na policii a rozhodl se spolupracovat.
Opačný přístup zvolil Rakušan s českými kořeny a Braunova pravá ruka Jan Maršálek (v mediích často jako Marsalek), který uprchl. Toho se policii stále nepodařilo vypátrat. Podle posledních zpráv se bývalý finanční ředitel a původní vývojář Wirecard skrývá v Rusku, kde ho střeží ruské tajné služby.
Maršálek je kromě podvodu podezřelý také z vynášení informací a spolupráce s ruskými tajnými složkami, kterým měl dodávat informace o zákulisí německého a rakouského byznysu.
Kromě Brauna u soudu stanuli také další dva jeho spolupracovníci Stephan von Erffa a Oliver Bellenhaus. Bellenhaus s policií spolupracuje, a dokonce již popsal, jakým způsobem měly podvody, především v Asii, fungovat. Právě zde totiž mělo být akumulováno oněch 1,9 miliardy eur, které však firma nikdy neměla. Von Erffa obvinění stejně jako Braun odmítá.
Pochybení na straně regulátorů a dlouhý proces
Svou část viny musí přijmout i německé regulační a kontrolní složky, které v záležitosti Wirecard prokazatelně pochybily.
BaFin i přes opakované varovné signály z let 2008 a 2016 uvěřil zástupcům Wirecard, kteří tvrdili, že články Financial Times o jejich špatném účetnictví jsou jen snahou o zmanipulování trhu a znehodnocení jejich firmy. I proto BaFin zakázal shortovat akcie Wirecard, což následně vedlo k ještě větší ztrátě. Po těchto krocích byl nucen rezignovat šéf BaFin i šéf kontrolního orgánu pro účetnictví.
Kritice se nevyhnuli ani vládní zástupci – v té době kancléřka Angela Merkelová a její ministr financí (a dnešní kancléř) Olaf Scholz. Těm se podle kritiků nepodařilo zařídit dostatečný dohled nad touto společností. A v neposlední řadě byla kritizována i společnost EY, která prováděla Wirecardu audit a které se nepodařilo podvod odhalit. Důsledkem toho nyní podala německá Commerzbank na EY žalobu, v níž žádá 200 milionů eur (4,74 miliardy korun) jako náhradu za ztráty způsobené krachem Wirecard.
