Výpověď není konec světa. Kdy ji podepsat a kdy se soudit

Zaměstnavatel může dát svým pracovníkům výpověď v případech, jež vymezuje zákoník práce. Například pokud zaměstnavatel ruší svou činnost nebo se přemisťuje, zaměstnanec porušil pracovněprávní povinnosti nebo je dlouhodobě zdravotně nezpůsobilý práci vykonávat.

„Výpověď je jednostranné právní jednání, to znamená, že nehraje roli souhlas zaměstnance. Pokud se zaměstnavatel rozhodne mi dát výpověď, tak mi doručí listinu, ve které je uvedeno, že se mnou ukončuje pracovní poměr výpovědí,“ vysvětlila proces pro redakci SZ Byznys advokátka Marika Dlouhá z advokátní kanceláře Valíček & Valíčková.

Dle ní v některých případech zaměstnanci váhají, zda výpověď podepsat, či nikoliv. Nechtějí podpisem dát najevo, že s důvody výpovědi souhlasí. Toho se ovšem zaměstnanci bát nemusejí. „Podpis zaměstnance na výpovědi neznamená to, že by s výpovědí a jejími důvody souhlasil, znamená jen převzetí dokumentu, který mu byl doručen,“ potvrdila Dlouhá.

„Vždy je ale potřeba si listinu důkladně před jejím podpisem přečíst, abychom s ohledem na její obsah neodsouhlasili, že jsme se na rozvázání pracovního poměru dohodli. Často se například setkáváme s tím, že lidé podepsali takzvanou výpověď dohodou, kdy, přestože se listina podle označení může tvářit jako výpověď, ze slovního vyjádření v textu vyplývá, že se se zaměstnavatelem na ukončení pracovního poměru dohodli,“ varuje advokátka.

Je tedy potřeba se ujistit, zda jde o výpověď nebo o dohodu o ukončení pracovního poměru. Na rozdíl od výpovědi se v případě dohody o ukončení pracovního poměru musejí obě strany na odchodu zaměstnance ze zaměstnání domluvit. Proti dohodě se proto hůře brání u soudu.

Advokátka proto radí, aby zaměstnanci, kteří obdrželi výpověď, před podpisem vlastnoručně doplnili krátký text: „Svým podpisem pouze stvrzuji, že mi tato listina byla dnešního dne doručena.“

„Doporučujeme, aby si lidé výpověď převzali, protože pokud si ji nepřevezmou, tak ani neví, co jim zaměstnavatel vytknul, a je potom složitější výpověď napadat,“ dodala.

Pokud zaměstnanec s výpovědí nesouhlasí a v práci chce pokračovat, musí to zaměstnavateli písemně sdělit.

„Zaměstnavatel mu třeba vytýká, že porušil nějakou pracovněprávní povinnost a zaměstnanec je přesvědčen, že žádnou takovou povinnost neporušil a v případě soudního sporu potom zaměstnavatel musí prokázat, že k porušení došlo a výpověď byla oprávněná,“ uvedla Dlouhá.

V praxi se advokátka často setkává třeba s neomluvenými absencemi zaměstnanců, na které zaměstnavatelé reagují výpovědí nebo okamžitým zrušením pracovního poměru, což zaměstnanci odmítají. Častým důvodem ukončení pracovního poměru bývá také falšování výkazů o docházce, nebo například krádež zboží či neoprávněné užívání služebního automobilu pro soukromé účely.

Pokud se svým propuštěním nesouhlasíte, například víte, že vaše docházka byla v pořádku, je možné do dvou měsíců od ukončení pracovního poměru na základě výpovědi podat žalobu o určení neplatnosti výpovědi. Výpovědní lhůta, tedy doba mezi doručením výpovědi a ukončením pracovního poměru, přitom trvá dva měsíce a v současnosti začíná prvním dnem následujícího měsíce po obdržení výpovědi.

Zatímco nesouhlas s výpovědí posíláte přímo zaměstnavateli, žalobu podáváte soudu. „Pokud by se v soudním sporu ukázalo, že výpověď byla neplatná, tak vám náhrada mzdy náleží od doby, kdy jste zaměstnavateli sdělili, že trváte na dalším zaměstnávání,“ řekla advokátka.

Pokud soud uzná výpověď za neplatnou, ukončení pracovního poměru je zrušeno. Někdy zaměstnanci ovšem netrvají na tom, aby se do zaměstnání vrátili, a žalobu podávají proto, aby se pouze potvrdilo, že byl pracovní poměr rozvázán neplatně.

„Většinou se žaloba podává z toho důvodu, že se chcete domoci náhrady mzdy, která vám náleží tím, že vám bylo znemožněno chodit do práce,“ pokračuje Dlouhá. „Samozřejmě potom se můžete rozhodnout, že pro zaměstnavatele dále už pracovat nechcete a pracovní poměr skončí,“ dodala.

Soudní spor se dle advokátky může vyřešit během jednoho jednání, někdy ovšem může trvat i roky.

„Na odstupné mají zaměstnanci nárok v případech, kdy je pracovní poměr ukončen z organizačních důvodů, nebo pokud zaměstnanec není schopen práci vykonávat kvůli nemoci z povolání nebo pracovnímu úrazu,“ popsala Dlouhá.

Zaměstnancům, kteří o práci přišli z organizačních důvodů, náleží určitý násobek jeho průměrného výdělku na základě toho, jak dlouho u zaměstnavatele pracoval.

V případě, že zaměstnanci končí na pracovišti kvůli zdravotní nezpůsobilosti (MPSV toto popisuje jako „důvody spočívající v pracovním úrazu, nemoci z povolání, ohrožení touto nemocí nebo dosažení nejvyšší přípustné expozice“), mají nárok na odstupné nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

„Evidence na úřadu práce není povinná. Ale jste-li evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, nemusíte si po dobu evidence platit zdravotní pojištění. Aby vám nevznikl ve zdravotním pojištění nedoplatek, je potřeba se zaevidovat do 30 dnů od skončení zaměstnání (kromě specifických případů). Nejdříve je možné se zaevidovat následující pracovní den po skončení zaměstnání.“

„Pokud se stihnete zaevidovat do 3 pracovních dnů po skončení zaměstnání, počítá se začátek vaší evidence hned od následujícího dne po skončení zaměstnání. To může být důležité, pokud žádáte o podporu v nezaměstnanosti. Jakmile se zaevidujete, musíte plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. V den podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nesmíte být v pracovní neschopnosti (podmínek je samozřejmě víc, ale tuto je potřeba zdůraznit),“ uvádí web Uradprace.cz.

Podmínkou pro získání podpory je ovšem placení důchodového pojištění po dobu minimálně 12 měsíců v předešlých dvou letech. A to jako zaměstnanci, OSVČ či jen platbou pojištění. Na úřad práce se lze přihlásit buď osobně, nebo po internetu.

Kolik peněz dostanete, se odvíjí od výše průměrného čistého výdělku v předešlém zaměstnání, odkud vás vyhodili. Podmínky se přitom liší, pokud jste ze zaměstnání odešli  dobrovolně.

Pokud jste dostali výpověď, zaregistrovali se na Úřadě práce a splňujete podmínky, první dva měsíce máte nárok na 65 procent výdělku, následující dva měsíce na 50 procent a po zbytek doby čerpání podpory 45 procent.

Jak dlouho podporu budete dostávat, je přitom limitováno na základě věku.

Zároveň za registrované nezaměstnané, kteří jsou na úřadě vedení jako uchazeči o práci, platí zdravotní pojištění stát. Dobu strávenou na úřadě práce také stát označuje jako takzvanou náhradní dobu důchodového pojištění. To znamená, že se tato doba také započítává do potřebných let pro přiznání penze.