Šéf největší evropské montérkové firmy líčí, jak odešel ruský majitel

Firma Cerva Group byla donedávna jednou z největších firem v Česku ovládanou ruským kapitálem. Skupinu s několikamiliardovým obratem, která je lídrem na evropském trhu s pracovními oděvy a ochrannými pomůckami, až do letošního března řídila rodina bývalého ruského poslance Vladimira Golovneva.

Na začátku dubna, nedlouho po zahájení války na Ukrajině, se ale v obchodním rejstříku objevil nový vlastník – kyperská firma Fastpath Solutions. Místo Vladimira Golovneva a jeho bratra Dmitrije je teď v evidenci skutečných majitelů uveden veřejně neznámý kyperský občan Valentin Tikanov. Ten má být údajně i novým vlastníkem.

Seznam Zprávy se o případ zajímaly už na přelomu května a června, vedení Cerva Group ale dlouho mlčelo. Nevysvětlilo, zda například nejde jen o fingovaný převod kvůli hrozbě protiruských sankcí.

Nyní šéfové „montérkové“ firmy s centrálou a velkoskladem v Jenči u Prahy poprvé po devíti měsících údajné důvody vlastnických změn popisují.

„24. února ráno mě vzbudila manželka. Řekla mi: ‚Začala válka.‘ Už hodinu poté jsem volal do Ruska Dmitriji Golovnevovi a říkal jsem mu: ‚Jestli si chcete uchovat své peníze, tak ten byznys musíte prodat,‘“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Albert Giliaev, dlouholetý předseda představenstva Cerva Group, co prodeji údajně předcházelo.

Jeho kolega z představenstva Miroslav Rous, vůdčí postava managementu, nezastírá, že kvůli ruským majitelům letos přišli zejména v Polsku, na Slovensku a v Česku o některé dosavadní zákazníky, což se společně s pozastavením vývozu do Ruska a dalších postsovětských zemí odrazí i ve výsledcích.

Ekonomika zažívá recesi, čelí inflaci a energetické krizi. Jak se to odráží na vašem byznysu s pracovními oděvy a ochrannými pomůckami?

ROUS: My to všechno vidíme vždycky až s jistým zpožděním. Vývoj průmyslu v České republice i v zahraničí ale sledujeme velmi pečlivě. Liší se země od země. Například v Nizozemsku, kde naše tamní pobočka prodává hlavně do retailu, do místních specializovaných prodejen, rosteme. Největší pokles zatím hlásí Rumunsko s Polskem. Tam jsou nyní tendry až na krev. Občas je ani nedokončíme, protože takový tendr není mnohdy pro nás už ekonomicky zajímavý.

Sedíme na skladových zásobách, které máme zhruba na pět měsíců. To je standardní plánovaný stav. Ceny našeho zboží se přitom odvíjejí od nákupu uskutečněného už před rokem. A právě před rokem vylétla cena dopravy ze 3 tisíc dolarů za jeden kontejner až na 20 tisíc. Teď je zpět na 3 tisících dolarů. Ubyla kapacita kontejnerové dopravy a to se nás všechno výrazně dotklo. Vždyť každý rok vozíme od výrobců z Asie přes tisíc kontejnerů.

Jak na to všechno reagujete? Budete škrtat náklady?

ROUS: Snižovat náklady u nás už moc nejde. Lze ještě ořezat marketingové náklady. Například nám běžela televizní reklama, kterou jsme ale zařízli a už v ní nepokračovali. Do karet nám ale hraje jiná věc. Kvůli poklesu poptávky teď výrobci v Asii ceny snižují. Navíc mezitím klesla i cena dopravy. Takže když se koukáme na to, jak na tom budeme za půl roku, tak jsme velmi optimističtí. Navíc na nás tolik nedoléhá pokles spotřebitelské poptávky. Vše ale závisí na tom, jak dlouhá a hluboká tato krize bude.

Odrazí se nepříznivá situace v hospodářství na vašich tržbách?

ROUS: Loni jsme měli konsolidované tržby kolem 6,5 miliardy korun. Letos očekáváme změnu struktury tržeb, na jedné straně pokles cca o 300 milionů z důvodů pozastavení distribuce do Ruska, Běloruska a Ukrajiny, na druhé straně je to kompenzováno růstem na jiných trzích, takže v podstatě zůstanou na loňské úrovni. Vyšší náklady nám ovšem sníží zisk. Na rok 2023 ale počítáme s nárůstem tržeb na 7 miliard. A nejen kvůli tomu, že jsme nedávno koupili firmu v Rakousku.

Jde o společnost Litz Konfektion. Proč jste šli cestou akvizice? Znamená to, že jste se na rakouský trh nemohli jinak dostat?

ROUS: Ve východní Evropě jsme dříve postupovali cestou zakládání nových poboček. Zato v západní Evropě tato cesta vůbec nefunguje. Proto jsme se tam rozhodli vstupovat formou akvizic. Kromě Rakouska jsme již měli na stole také několik akvizičních nabídek v Německu. Tam to ale zatím nikdy nedopadlo kvůli ceně. Bohužel nám loni nedopadla akvizice v Itálii, naše konkurence z USA nabídla o něco vyšší cenu… Nemá smysl kupovat firmu, která se vám nevrátí maximálně v průběhu deseti let.

Nakolik na byznys skupiny Cerva dopadá fakt, že váš dosavadní vlastník pocházel z Ruska?

ROUS: Určitý šum tady během roku byl, přišli jsme o nějaké zákazníky. Hlavně v Polsku, v České republice a na Slovensku. Již jsme se také setkali s tím, že naši někdejší provázanost na Rusko využívá nekalým způsobem konkurence nebo obchodní partner to použije jako záminku pro odstoupení od smlouvy.

Nyní do Ruska a do dalších zemí bývalého Sovětského svazu už vůbec nevyvážíme, i když to byla důležitá součást našeho byznysu. Jen bych podotkl, že naši bývalí majitelé nikdy nepatřili mezi spřízněné duše ruské politické garnitury. V podstatě to byl rodinný byznys.

Vladimir Golovnev, jenž stál za ruskou společností Vostok-Servis, která skupinu Cerva Group mnoho let ovládala, byl ale dříve poslancem ruské Státní dumy za Putinovu stranu Jednotné Rusko. Takže právě on nepochybně součástí ruského mocenského systému byl.

GILIAEV: Toto bych rád celé vysvětlil. Já jsem totiž v ruské společnosti Vostok-Servis začal pracovat už v roce 2004. A v té době byl skutečně jejím prezidentem a majitelem Vladimir Golovnev. Bylo to on, kdo mě tehdy zaměstnal. Přibližně o rok později jsme se rozhodli pro expanzi do Evropy. Českou společnost Cerva jsme koupili v roce 2006. Od té doby žiji a pracuji v České republice.

V roce 2007 se ale Vladimir Golovnev rozhodl vstoupit do politiky. Stal se poslancem. A protože nešlo dělat všechno dohromady, tak v roce 2008 byznys prodal svému bratrovi Dimitrijovi.

Ruská společnost Vostok-Servis nikdy neovládala přímo českou společnost Cerva. V Rusku existovala společnost Perspektiva a ta kontrolovala dva holdingy. První z nich byl Vostok-Servis zaměřený na Rusko a druhým skupina Cerva. Když jsem přijel do České republiky, bylo přijato strategické rozhodnutí, že se Cerva zaměří jen na evropské trhy. Až později přišel námět, že by se část produkce mohla prodávat také v ruských obchodech. To ale všechno letos skončilo. Teď už Cerva v Rusku žádný byznys nedělá.

Říkáte, že Vladimir Golovnev svůj byznys už dávno odprodal bratrovi. Ovšem i někteří bývalí manažeři společnosti Cerva Group nám říkali, že Vladimir byl až donedávna ve vaší firmě považován za muže číslo jedna. Jak to tedy bylo?

ROUS: To je pohled některých zhrzených lidí, kteří museli z naší firmy odejít, protože nepodávali odpovídající výkony. Vladimír Golovnev se jen účastnil společenských akcí, které Cerva pořádala.

GILIAEV: Abyste to pochopili: Existuje široká rodina Golovnevových, v jejímž čele – jako jakýsi patriarcha – je otec Alexander, který pochází z Dálného východu. I toho dobře znám. A tento Alexander má vliv i na syny, Vladimira a Dmitrije. Jaké ale mají přesně vztahy uvnitř té rodiny, sám nevím. Může to být klidně tak, že otec synům řekne, bude to tak a tak. Je to každopádně firma rodinného charakteru, kde se rodina o všem radí.

A teď nám vysvětlete, co se stalo s vaší firmou po 24. únoru. Vy jste totiž brzy po začátku války na Ukrajině oznámili, že původní ruský majitel firmu po několikaměsíčním jednání prodal, přičemž noví vlastníci jsou z Evropské unie. Nechce se nám ale věřit, že ten prodej s válkou na Ukrajině vůbec nesouvisí.

GILIAEV: Souvisí jen v tom, že kdyby nebylo 24. února, tak ten proces prodeje bude trvat delší dobu. Prodej se totiž skutečně připravoval už několik let, nabídky přicházely a bylo i určité výběrové řízení. Byli zde zájemci z USA či z Německa a Francie. Ale to jednání bylo velmi náročné, zdlouhavé.

V evidenci skutečných majitelů je nyní jako nepřímý skutečný majitel uveden pan Valentin Tikanov, občan Kypru. O koho se jedná?

GILIAEV: My toho o něm zatím moc nevíme, neznáme jej tak dobře jako rodinu Golovnevových. Já ani přesně nevím, jakou má rodinu, kolik má dětí, nic bližšího… On je takový spíše uzavřený člověk. Je to původem Rus, který žije na Kypru už 22 let. Jde o člověka, který i trochu rozumí česky, byl tu kdysi na nějaké stáži. A z toho, co o něm vím, tak je velkým investorem do nemovitostí v různých zemí. A také se zabývá finančními operacemi.

Zeptáme se otevřeně: Nebyl ten prodej panu Tikanovovi udělán jen naoko, protože jste věděli, že se klima vůči Rusům a ruským firmám výrazně zhoršilo? Můžete nějak doložit, že šlo skutečně o standardní prodej, na kterém pracovali poradci, advokáti a tak dále, jak to běžně bývá?

GILIAEV: Já vám řeknu, jak to celé bylo. Byli jsme v té době na lyžování v Rakousku. A 24. února ráno mě vzbudila manželka. Řekla mi: „Začala válka.“

Už hodinu poté jsem volal do Ruska Dmitriji Golovnevovi a říkal jsem mu: „Jestli si chcete uchovat své peníze, tak ten byznys musíte prodat.“ Pochopil jsem totiž hned, o co jde a jaká je to katastrofa. Dva následující týdny jsem se je snažil přesvědčit, že to musí udělat, že to musí prodat, že teď musí najít nějakou rychlou variantu prodeje.

Byl jsem si totiž jistý, na rozdíl od Vladimira Putina, že ta krize potrvá dlouho. Zvažovali jsme různé varianty, co dál. S kolegou Rousem jsme jednali i s firmami z Německa a z USA a oni – rodina Golovnevových – zase po své linii hledali nějaké jiné varianty. No a v březnu se objevil Valentin Tikanov.

Stále je zde několik důvodů si myslet, že Golovnevovi svůj vliv na firmu Cerva Group neztratili a pan Tikanov je pouze nastrčenou figurkou. Jde třeba i o to, že ta původní firma Golovnevových sídlila na Kypru na stejné adrese jako nyní firma pana Tikanova.

GILIAEV: Já jsme v té jeho kanceláři nebyl, vím jen, že je to takový velký kancelářský objekt, kde je i mnoho dalších firem.

Když dnes reportuje své hospodářské výsledky, tak opravdu všechno posíláte na Kypr panu Tikanovovi?

GILIAEV: Ano. A já také musím říct, že nikdy dříve, v těch předchozích letech, jsem nekomunikoval tak intenzivně s majitelem společnosti jako nyní. Minimálně jednou, spíše dvakrát týdně s panem Tikanovem hovořím. Kdežto třeba s Dmitrijem Golovnevem jsme spolu mluvili někdy jen jednou za kvartál.

On se tomu věnuje opravdu hodně. Telefonujeme si, účastní se s námi jednání, které vedeme po Evropě. Třeba na konci září jsme s panem Tikanovem byli v Itálii a asi před měsícem v Madridu. V únoru zase společně poletíme kvůli našemu byznysu do Johannesburgu. Tam budeme řešit nejen Jižní Afriku, ale budu mu tam předkládat i výsledky letošního roku a byznys plán na příští.

Mnohé překvapilo, že se v orgánech firmy Cerva Group fakticky nic nezměnilo. Vše je v zásadě při starém, jako za časů Golovnevových. Když někam přijde nový vlastník, tak přece obvykle přeobsadí celou dozorčí radu i představenstvo.

GILIAEV: Ale i my se chováme stejně v jiných evropských firmách. Když koupíme v zahraničí nějakou firmu a když ten management pracuje dobře, tak ty lidi nikdy nevyhazujeme.

Když jsem se seznámil s Valentinem Tikanovem, sám jsem mu řekl, že jsem plánoval v dubnu z firmy odejít. Ale on mě poprosil, ať zůstanu. Řekl mi: „Já jsem Rus, ty jsi Rus, my se domluvíme.“ Já mu na to ale žertem odvětil, že já fakticky v sobě ruskou krev nemám, protože moje maminka je Baškirka a tatínek Tatar.

Když už mluvíte o tom ruském pohledu na aktuální situaci, řeknete také, co podle vás teď probíhá na Ukrajině: Je to válka, nebo speciální vojenská operace?

GILIAEV: Jak už jsem řekl, 24. února mě vzbudila žena a řekla mi, že začala válka. Já nerad slovíčkařím, můžeme to nazývat jakkoliv, ale umírají tam lidé a to je to podstatné. Teď kdybych vám ukázal svůj telefon a svůj WhatsApp, tak byste viděli, že 70 procent toho, co tam mám, je komunikace s mými kamarády na Ukrajině. Koneckonců i moje manželka je z poloviny Ukrajinka.

ROUS: Pokud mohu mluvit za sebe, jsem kategoricky proti tomu, co se tam děje, je to válka se vším všudy. Špinavá válka. A je to podle mě dáno tím, že Rusové vyznávají jiné hodnoty. Tam to začíná a končí. V Rusku jsem kdysi jako manažer žil a pracoval tři roky, je to specifický svět sám pro sebe. Není to Evropa, není to Asie, není to ani Čína. Pro mě jsou mé hodnoty v Evropské unii, jsem Evropan.

Rodina Golovnevových sice prodala českou skupinu Cerva Group, ale má pořád ruský Vostok-Servis. Tušíte, jak se jim v současném Rusku, zatíženém sankcemi, daří?

GILIAEV: Vzhledem k tomu, že jsme zpřetrhali kontakty, tak úplně konkrétní informace nemám, ale jak sleduji celý ten náš obor, tak se nepochybně mají velmi dobře, protože z Ruska odešly konkurenční západní firmy. Mají tam teď velký nárůst prodejů. A vzhledem k tomu, že dodávají zboží velkým ruským firmám, jako je Gazprom či Rosněfť, tak tam dnes nikdo ceny příliš neřeší. Jde spíše o samotné dodávky toho zboží, kterého je nedostatek.

Kdy jste s Golovnevovými mluvil naposledy?

GILIAEV: Já měl vždy lepší osobní vztahy s Vladimirem Golovnevem a poslední rozhovor jsem s ním měl v lednu, když měl narozeniny, tak jsem mu gratuloval. A potom on v dubnu zase volal mě, když já jsem měl narozeniny. V lednu zase budu volat já jemu.

Nového majitele skupiny Cerva Group, pana Tikanova, lze považovat za finančního investora. Ti se obvykle dlouho nezdrží. Lze počítat s tím, že za pár let Tikankov prodá českou firmu někomu dalšímu?

GILIAEV: Myslím, že ano. Je to pravděpodobné. Já sám jsme se na to i pana Tikanova ptal, jaké má další plány. On je nyní ztotožněn s naší byznysovou strategií, ale sám se mě ptal, až krize skončí, za kolik bude možné tenhle byznys odprodat. Dal jsem mu nějaký realistický odhad a on mi řekl, že to jsou dobrá čísla, ale on prý chce, aby to šlo ještě tak o 30 procent nahoru. Na to jsem mu řekl, že první podmínkou je konec téhle krize a k tomu dalších pět let navíc. Ptal se mě, zda je management ochotný těch pět let tady pro něj pracovat. Odvětil jsem mu, že ano.