Experti varují, že se kvůli nové dani na Česko sesypou žaloby

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

V souvislosti s windfall tax – daní z neočekávaných zisků – se mluví hlavně o velkých firmách typu ČEZ, EPH Daniela Křetínského, Sev.En Energy Pavla Tykače, Unipetrolu nebo velkých zahraničních bankách. Zdanění ale zasáhne až stovky tuzemských společností. A někdy je dokonale absurdní.

Poplatníkem windfall tax se má stát například státní společnost ČEPS, která spravuje domácí rozvodnou síť.

ČEPS míří letos ke ztrátě, protože mu prudce vzrostly náklady na nákup elektřiny, kterou vyrovnává výkyvy v elektrizační soustavě. Jde o nutnou činnost, bez níž by distribuce elektřiny nefungovala.

Firmě ztráty dorovnává stát, ovšem se zpožděním. Očekávaný prodělek z letoška jí má vynahradit až v roce 2024. Tím ČEPS ovšem za dva roky vytvoří mimořádný zisk, z něhož má odevzdat 79 procent státu. Byť jde o peníze z kapes daňových poplatníků. „Výši daně v roce 2024 lze pouze odhadovat, a to na jednotky miliard korun,“ uvádí mluvčí ČEPS Hana Klímová.

Státní servisní firma se mezi poplatníky windfall tax dostala zřejmě omylem. Podobných chyb je ale v nastavení daně skryto víc.

Minoritní akcionáři ČEZ se cítí poškození: zatímco jejich investici daň znehodnocuje, stát jako největší akcionář ČEZ ze svého podílu dostane miliardy. Část expertů tvrdí, že výroba elektřiny u velkých energetik je zdaněna dvakrát, což je nepřípustné. Podle daňového specialisty, partnera právní firmy Havel & Partners Davida Krcha může mít daň pro některé firmy likvidační efekt, pokud například hodně investovaly a teď je čeká splácení úvěrů.

Windfall tax vytváří také závažné nerovnosti mezi hráči na trhu. Příklad? Ostravským koksovnám OKK by měla odčerpat většinu zisku z příštího roku. Jen o pár kilometrů dál sídlící hutní firmě Liberty Steel, která má také velkou koksovnu, ale zisk zůstane celý, protože koksárenství není její hlavní činnost. Stejně ušetřeny zůstanou Třinecké železárny.

U bank nerovnost přímo bije do očí. Poplatníky windfall tax jsou banky, u nichž čistý úrokový výnos překračuje šest miliard korun. Patří sem Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka, Moneta a Raiffeisenbank, možná UniCredit. Přes tři desítky menších bank jsou od daně osvobozeny.

„Přijde mi to jako křivení trhu. Podle mě by se tím měl zabývat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,“ řekl v rozhovoru pro SZ Byznys ředitel Raiffeisenbank Igor Vida.

„Nikdo z odborníků nerozumí tomu, proč byl v bankovnictví zvolen šestimiliardový limit, jedná se o naprosto bezprecedentní zásah do hospodářské soutěže sektoru,“ přidává se daňový specialista David Krch.

Windfall tax rozkolísala řadu holdingů, jež se snaží narychlo odstřihnout od činností, které spadají do seznamu zdaněných oborů, aby z nich nemusely windfall tax platit. EPH miliardáře Daniela Křetínského oznámila odsun svého obchodníka s energiemi do zahraničí. „Nevadí nám windfall tax, počítali jsme s ní. Ale konkrétní nastavení je špatné,“ ozývá se teď shodně z celé řady postižených firem.

Nedostatky jsou podle většiny kritiků důsledkem rychlosti, s jakou se zákon rodil. A také skutečnosti, že se málo drží evropských doporučení o mimořádném zdanění, které Evropská komise zveřejnila 6. října.

Evropská komise v říjnovém nařízení doporučila dvě cesty: jednak stáhnout nadměrný zisk z energetických firem v podobě odvodů z tržeb za elektřinu z nízkonákladových neplynových zdrojů. Dále mají členské státy uvalit „solidární příspěvek“, tedy windfall tax, na zisky z odvětví surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace, pokud profit těchto firem převyšuje 120 procent průměru let 2018 až 2021.

Česká republika jde vlastní cestou. U energetik kombinuje dva nástroje současně: jak „evropský“ odvod z tržeb, tak „českou“ windfall tax na zbylý nadprůměrný zisk. Evropské opatření je plánováno na rok, česká daň má platit tři roky. Evropský odvod počítá s 33procentní sazbou, český se 60 procenty. A konečně, česká daň zasahuje širší okruh firem včetně bank, o nichž evropské nařízení vůbec nemluví.

Evropská komise nenařizuje členským státům, aby se přesně držely jejího scénáře. Dává volnost k národním úpravám. „Návrh zákona o winfdall tax z rukou poslance Stanjury však dělá z nařízení Evropské unie trhací kalendář,“ prohlašuje minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr. Naráží na to, že zákon o windfall tax byl přijat v podobě poslaneckého návrhu ministra Zbyňka Stanjury v podobě přílepku novely o DPH, takže ani neprošel standardním připomínkovým řízením a diskusí ve Sněmovně.

Příčiny na evropské poměry tvrdého postupu vůči firmám mohou být dvě: jednak se česká daňová legislativa rodila příliš hekticky a při kácení lesa prostě létaly třísky. A jednak si Ministerstvo financí předem stanovilo, kolik musí vybrat na hašení energetické krize, takže vysoký výnos byl hlavním, upřednostňovaným kritériem.

„Pokud bychom se drželi původního nařízení Evropské komise, které cílilo výlučně na energetiku, měli bychom asi sporných případů málo. Domnívám, že příčina problémů s windfall tax je v tom, že naše vláda zaspala a pak ji připravovala pod časovým tlakem. Jiné země podobné daně zaváděly už dříve, my jsme doplatili na zpoždění,“ soudí daňový expert Krch.

Vláda Petra Fialy (ODS) se dostala na podzim pod tlak proto, že mimořádné zdanění dlouho odmítala. Na evropské úrovni se o této možnosti mluvilo už na jaře, některé země zvláštní daně už tehdy zaváděly. Český kabinet až do září doufal, že krizi vyřeší pomoc domácnostem v podobě „úsporného tarifu“, který půl roku připravovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Když počátkem června navrhli Piráti premiérovi mimořádnou daň pro uhelné elektrárny, nikdo je nebral moc vážně. Piráti tehdy počítali s výnosem asi 10 miliard korun ročně.

Skutečným duchovním otcem windfall tax, která by vynesla vyšší desítky miliard, je tak spíš předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. I on prosazoval windfall tax už začátkem léta. Ale až díky němu se názor na mimořádné zdanění ve vládní koalici začal měnit.

„Během léta bylo dohodnuto, že Národní ekonomická rada vlády připraví věcný záměr windfall tax, který pak Ministerstvo financí převezme a technicky a legislativně ho dopracuje do návrhu zákona,“ popisuje Filip Běhal z tiskového odboru Ministerstva financí. V létě ale na tuto práci ještě nebyl zvláštní spěch.

Koncem prázdnin došlo ke zlomu. V posledním srpnovém týdnu vyletěly na burzách ceny energií ke dříve nepředstavitelným rekordům, megawatthodina elektřiny se prodávala za tisíc eur. Na počátek září byla do Prahy ohlášena první protivládní demonstrace.

Zároveň se ukázalo, že úsporný tarif nebude na hašení následků krize stačit a navíc jeho technické provedení podle původních představ je nereálné. Vláda pochopila, že bude muset zastropovat ceny elektřiny pro odběratele a kompenzovat obchodníkům ztráty. A že na to musí sehnat přes sto miliard korun.

Do věci se vložil premiér, pod Úřadem vlády vznikl tým koordinovaný jeho poradcem Zdeňkem Zajíčkem. Příprava windfall tax pokračovala na Ministerstvu financí, resort průmyslu se dostal na vedlejší kolej.

Vláda ještě čekala na evropské řešení protikrizových opatření, s nímž přišla Evropská komise v podobě již zmiňovaného nařízení ze 6. října. Připravovaná česká daň se mu musela přizpůsobit. A to už úředníky brutálně tlačil čas. Souběžně s přípravou windfall tax pracovali na odvodech podle evropského nařízení a způsobu zastropování cen energií pro spotřebitele.

Na přípravné schůzky chodili zástupci velkých energetik i obchodníků, manažeři společností ČEZ, Sev.En, EPH a Sokolovské uhelné se dvakrát sešli i přímo s premiérem. „Dělalo se v obrovském spěchu, skoro jsme nespali,“ říká jeden z účastníků jednání. „Na přelomu října a listopadu se pracovalo ve dne v noci, poprvé v životě jsem bral léky na žaludek,“ svěřuje se další.

Celkově si manažeři spolupráci s úředníky Zajíčkova týmu spíš pochvalují. Měli možnost okamžitě řešit zádrhely, bezprostředně si vyjasňovat detaily. Komunikace s Ministerstvem financí byla podle nich horší, byť dostali možnost se dvakrát potkat přímo s ministrem Zbyňkem Stanjurou (ODS).

Možná i proto, když ministr koncem října zveřejnil paragrafované znění návrhu o windfall tax, zavládlo mezi energetiky zděšení. Až do té doby nepočítali s tím, že na ně tvrdě dopadne jak odvod z tržeb z prodeje elektřiny, tak česká windfall tax.

Podobně zavládlo rozčarování mezi šéfy velkých bank. Pobouřilo je, že mají platit, zatímco menší konkurenti jsou od mimořádné daně zcela osvobozeni.

Podle Hampla se někde říznout prostě muselo: „V jakémkoliv sektoru musíte stanovit příjmové prahy, aby do zdanění nespadli malí producenti,“ říká.

Podle mluvčího Běhala vychází hranice dělící banky na poplatníky a daní nezatížené z klasifikace bank Českou národní bankou. Ministerstvo zdanění šesti největších hráčů zdůvodňuje tím, že velké banky mají stabilnější finanční výkonnost a podílejí se z více než poloviny na úrokových výnosech celého sektoru.

Důvod ale může být ještě jeden: zdanění velkých bank bude stát vládu méně politického kapitálu než zásah celého sektoru. Mnoho občanů to bude schvalovat. Velké banky vlastní zahraniční finanční skupiny, Monetu investiční fondy. Zahraniční akcionáři jsou dlouhodobě kritizovaní kvůli odvádění zisků do ciziny. Menší banky – typicky Air Bank ze skupiny PPF – mívají domácí vlastníky a ti vládnou slušným lobbistickým potenciálem.

„Myslím, že hlavní vlna kritiky proti windfall tax se ještě zvedne, až se začne v praxi ukazovat, jak široký dopad má. České pojetí vtahuje do zdanění i subjekty, které tam vůbec být vtaženy neměly. Pokud jsme už do toho takto zabředli, bude to asi vyžadovat nějaký mimořádný nástroj individuálního posuzování, aby se daň dala promíjet. Očekávám také, že ještě dojde k výkladovým upřesněním ze strany Ministerstva financí,“ říká Krch.

Zatím se na ministerstvech o potřebných úpravách nemluví. Protikrizové týmy na to ani nemají čas, protože horečnatě řeší, podle jakého modelu budou vyplácet dodavatelům energií kompenzace za zastropování zákaznických cen. Na nic jiného teď není čas.

Zhodnocení windfall tax a úpravy ale budou časem nutné. Už proto, aby se vyloučily absurdity jako windfall tax uvalená na ČEPS. V dodatečných změnách je další riziko. „Otevře to prostor pro nové chyby a nepřesnosti, které se zase budou muset dodatečně řešit. Čeká nás legislativní průjem a soudy, které se potáhnou roky,“ shrnuje obavy jeden z bývalých vysoce postavených ministerských úředníků, který stále pracuje pro státní sektor a legislativní proces dobře zná.

Windfall tax kombinovanou s odvody energetických firem budou prověřovat soudy, už dnes se na systém chystají žaloby. Ministerstvo financí se nebojí. „Podle analýzy našich expertů je zvolené řešení v pořádku. Nemůže se jednat o dvojí zdanění, daň nelze označit za rdousící. Její konstrukce vychází z nařízení EU a z konceptu Národní rozpočtové rady, která ji označila za nejméně poškozující ekonomický růst,“ vypočítává Filip Běhal.

Daňový expert David Krch, stejně jako řada dalších odborníků, jeho jistotu nesdílí. Podle něj hrozí žaloby o náhrady škod, správní spory, spory o výklad nejednoznačných pasáží zákona. Nedá se tak vyloučit, že kvůli windfall tax bude stát muset část vybraných peněz vracet i s úroky a s tučným odškodným.

Pro daňového poplatníka by to byl tragický výsledek. Snad si to vláda uvědomuje a nejhorší scénář nepřipustí.