Uprchlíci v Česku: Pracují, dávky nepobírají a chudnou, ukazuje průzkum

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to téměř 700 dní od doby, kdy ruská armáda zaútočila na Ukrajinu. Uprchlická vlna, kterou agrese zvedla, se významně dotkla i České republiky. Ukrajinci, kteří před válkou uprchli, se stále více zapojují do pracovního života v České republice. Ani to jim ale úplně nepomáhá v boji proti chudobě.

Práci v České republice má již 72 % ekonomicky aktivních uprchlíků z Ukrajiny, dalších šest procent pracuje na dálku ve své rodné zemi. Vyplývá to z průzkumu společnosti PAQ Research, na kterém spolupracovala se Sociologickým ústavem AV ČR nebo MPSV.

Podíl pracujících navíc dlouhodobě roste a podle analytičky PAQ Research a vedoucí výzkumu Kateřiny Šafářové je možné toto procento dál zvyšovat. Nepracující v produktivním věku jsou totiž zejména studenti, lidé s velmi malými dětmi, nebo důchodci.

„Růst pracovní aktivity mohou podpořit částečné nebo flexibilnější úvazky zvyšující dostupnost práce rodičům s malými dětmi, v kombinaci se zvýšením dostupnosti předškolního vzdělávání,“ vypočítává pro Seznam Zprávy Šafářová kroky, které by mohly pomoci lidem k zaměstnání.

Další faktory, které by podle analytičky pomohly zapojit uprchlíky do práce, je intenzivnější výuka a prohlubování znalostí českého jazyka, nebo dostat na tuzemský pracovní trh lidi, kteří zatím pracují na dálku v napadené zemi. Zpravidla jde o lidi s vyšší kvalifikací, kteří v Česku třeba nenašli stejně dobrou nebo lepší pracovní nabídku. „Domníváme se, že je realistické dosáhnout toho, aby v ČR pracovalo i přes 85 % ekonomicky aktivních,“ dává konkrétní odhad Šafářová.

Uprchlíkům také podle výzkumu rostou příjmy. To ale neznamená, že by jako celá skupina bohatli. V červenci totiž začal platit takzvaný Lex Ukrajina V. Novela zákona, která měla lidi utíkající před válkou přiblížit k běžnému nájemnímu bydlení a trhu práce. To ale znamenalo, že například přišli o určité dávky.

„V celé populaci mírně narostl podíl uprchlíků trpících největší příjmovou chudobou (do 50 % mediánu ekvivalizovaného příjmu, což je příjem zohledňující velikost domácnosti),“ popisuje situaci odbornice. „Toto je pravděpodobný dopad Lex Ukrajina V měnícího parametry pro nárok na bezplatné bydlení ve státním humanitárním bydlení, hrazení nákladů solidárním domácnostem i upravující parametry pro zisk humanitární dávky.“

Podle Šafářové tak lidem sice narostly příjmy, u některých to ale nevyrovnalo benefit, který měli z dávek a bydlení zdarma.

Více než třetina uprchlických domácností trpících příjmovou chudobou humanitární dávky nepobírá. I to by mohl být dopad novely. Mezi červnem a listopadem loňského roku se totiž snížil počet příjemců dávek, proces žádání o ně ale zásadní změnou neprošel.

„Z toho usuzuji, že není problém ve vyřízení, ale že část uprchlíků na humanitární dávku po změně parametrů v souvislosti s Lex Ukrajina V ztratilo nárok,“ říká Šafářová. „Část na ni pak nemá nárok kvůli příjmům z práce.“

Uprchlíci totiž nemají stejné podmínky při žádostech o dávky jako Češi. Příjmy z práce mají sice tak nízké, že trpí příjmovou chudobou, zároveň ale na humanitární dávky nemají nárok. „Systém dávek je pro uprchlíky mnohem tvrdší než pro české občany a lidi s trvalým pobytem v Česku,“ vysvětluje analytička. „S příjmy, s nimiž byste měli nárok na příspěvek na živobytí, na bydlení a další, uprchlík často nic nedostane.“

Uprchlíkům se totiž dávky počítají tak, že doplňují pracovní příjem. „Domácnost při navýšení pracovního příjmu o jednu korunu přichází o jednu korunu na dávce, a přitom jí nestoupá příjem,“ vysvětluje sociolog Michael Škvrňák.

„Tento systém část ukrajinských uprchlíků motivuje k zatajování příjmů z práce a k práci načerno, při níž stát přichází o zisky z daní a odvodů. To také přispívá k tomu, že uprchlíci mají často prekarizovanou (nedostatečně ohodnocenou, nejistou a jinak problematickou; pozn. red.) práci,“ dodává zase Šafářová.

Podle odborníků by se měl stát snažit omezit motivaci k ilegální práci. „Stačilo by do rozhodného příjmu pro získání humanitární dávky započítávat jen 70 % pracovních příjmů domácnosti,“ říká Škvrňák a připomíná již zmíněný odečet 100 % příjmů. „To demotivuje od navyšování legálních pracovních příjmů, za což stát platí v redukci daní a odvodů.“

To ale není jediný problém. Uprchlíci v Česku mají podle průzkumu poměrně špatné pracovní podmínky. A důvodů je více. „Mají horší znalost češtiny a mnoho z nich je v nejistotě, zda v ČR setrvají,“ popisuje Šafářová faktory, které můžou odradit potenciální zaměstnavatele. „Mají také v porovnání s Čechy typicky slabší sociální kapitál, neboli znají méně lidí, kteří jim mohou poradit, pomoci. Část z nich také bojuje s uznáním profesní kvalifikace v ČR. A část maminek s dětmi si stěžuje na nedostupnost předškolní péče.“

Uprchlíci mají také velmi nízké úspory. Pokud by jim tak vypadly pravidelné příjmy, jen čtvrtině domácností by peníze vystačily na déle než měsíc. Pro porovnání u Čechů je tento podíl 59 %. Pod tlakem tak mohou uprchlíci přijímat i pracovní pozice a podmínky, které by Češi odmítli.

„Tyhle všechny faktory vedou k tomu, že zhruba dvě třetiny uprchlíků pracují pod svojí kvalifikací, často v manuálních pracích, kde je samozřejmě prekarizace častější,“ pokračuje Šafářová.

A svou roli samozřejmě hraje také diskriminace. „V červnovém měření uvedlo 29 % uprchlíků, že se při hledání práce setkali s diskriminací,“ dodává Šafářová. Diskriminace podle ní může hrát roli při hledání zaměstnání, stále ale asi menší než zmíněné systémové faktory. „To potvrzuje i fakt, že deklarované platy uprchlíků jsou trochu menší než u Čechů v podobných pozicích, ale nízké příjmy jsou dány hlavně tím, že dělají nekvalifikované a špatné práce.“