Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Evropa se obává dalšího vývoje ceny plynu. Po ročním oddechu, kdy sehrály pozitivní roli dodávky LNG, stavba nových terminálů, plné zásobníky a v neposlední řadě mírná zima, se nyní obchodníci začínají bát další zimy. A na ceně plynu to je znát.
Karel Svoboda z katedry ruských a východoevropských studií z toho viní zejména napětí na Blízkém východě. „Prozatím se nezdá, že by to současné mělo ještě více eskalovat, ale trhy jsou pochopitelně nervózní,“ uvedl Svoboda. „Pokud by se zastavil provoz v Rudém moři, znamenalo by to další problémy,“ komentoval.
Obchodníkům dělají vrásky dodávky ruského plynu přes Ukrajinu, neboť napadená země avizovala, že s koncem roku neprodlouží smlouvu na transfer suroviny dál do Evropy.
„Tranzitní smlouva s Ukrajinou trvá až do konce roku, takže máme ještě pár měsíců čas do začátku topné sezony. Je několik možností, které by se mohly stát,“ odpověděl na dotaz SZ Byznys výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energie Jiří Gavor. „Je jisté, že Ukrajina nepodepíše nic s Gazpromem, jinak by to bylo politicky neúnosné.“
Na ceně se však podepisují i další faktory. Svoboda zdůraznil například hospodářskou konjunkturu – pokud by k ní došlo, například v Číně, tlačilo by to ceny nahoru. A ve hře je také nadcházející topná sezona, která nemusí být z pohledu spotřeby plynu zdaleka tak milosrdná.
„Rusko si v roce 2021 chtělo, kromě jiného, vynutit větší podíl dlouhodobých kontraktů, když odmítalo dodávat plyn na spotové trhy, ale paradoxně si tím podřezalo vlastní větev, protože evropské státy reagovaly pro něj negativně a aktivizovaly hledání alternativních zdrojů,“ popsal Svoboda.
Svoboda si myslí, že objemy ruského plynu nejsou sice malé, ale Evropa by se z nich neměla zhroutit, chválí si hlavně zásoby zemního plynu, které jsou naplněné přes polovinu. Gavor s ním souhlasí. „Myslím si, že těch 10 miliard kubíků nebude zas tak velký šok, jako tomu bylo v roce 2022, kdy došlo ke snížení o 150 miliard,“ uvedl.
„To by jistě přispělo k nárůstu ceny a také problémů pro některé středo- a východoevropské státy, který pro svou emancipaci od ruského plynu, na rozdíl od České republiky, neudělaly v minulosti dost“, uvedl k situaci Pavel Havlíček z Asociace mezinárodních otázek.
„Na ruském plynu jsou závislé hlavně Slovensko, Rakousko a Maďarsko. Maďarsko bude nadále odebírat ruský plyn, ale skrze jiné cesty, hlavně přes Turecko,“ komentoval Gavor. „Podobnou možnost by mohlo využít i Rakousko, ale mohly by se objevit kapacitní nedostatky. Slovensko by se mohlo dopracovat ke smlouvě s Polskem,“ popsal alternativy pro střední Evropu.
Deset miliard kubíků, které Rusové na konci roku do Evropy přestanou dodávat, se podle něj rozprostře mezi další země, protože má Rusko naplánováno postupné navyšování kapacity. A bude to zřejmě Čína, kde tento plyn nakonec z většiny skončí.
Gavor si nemyslí, že by došlo k zhoršení stability trhu v Evropě, už jen proto, že nejsou žádné sankce na ruský plyn. Mohlo by ale dojít k omezení nabídky. „Z maďarské opozice se ozývalo, že je ruský plyn dražší, ale není tomu tak. V průměru je levnější, kontrakty jsou výhodné a nákup plynu od Gazpromu je levnější,“ informoval.
,,Alternativní zdroje energií mohou být, a dokonce by měly být, cestou ze slepé uličky závislostí na problematických hráčích, ať už se bavíme o Rusku, Ázerbájdžánu, Íránu nebo dalších státech z regionu Perského zálivu, které svou energetickou politiku v minulosti zneužívaly pro prosazování vlastních cílů,“ dodal Havlíček.
Aktualizace: do textu jsme doplnili vyjádření Pavla Havlíčka z Asociace mezinárodních otázek
