Článek
Donald Trump někdy budí dojem, že si na Ukrajině plete agresora s obětí a Rusku jde na ruku. Sám ale dal mimoděk do pohybu síly, které můžou ruskou ekonomiku potrápit víc než všechny dosavadní západní sankce.
Důvodem je cena ropy, která během dubna spadla na nejnižší úroveň od roku 2021. Americký prezident to sotva může vydávat za svůj úspěch, spíš jde o důsledek obav z toho, jak jeho politika stáhne globální ekonomický výkon ke dnu. Na výsledku to ale nic nemění.
Pokud levná ropa vydrží, bude to vedle vítězů na straně konzumentů znamenat i poražené mezi těžaři a zpracovateli. První je na řadě Rusko, byť jeho dlouho vyhlížený ekonomický kolaps se ani po třech letech války a sankcí nedostavuje a ještě nějakou dobu nejspíš nedostaví.
Stížnosti na levnou ropu přicházejí i odjinud. Včetně Spojených států, kde Trump sliboval ropnému průmyslu zlaté časy a realita se zatím vyvíjí docela jinak.
Menší export, vyšší daně
Ruská ropa se kvůli nižší kvalitě a nově i kvůli sankcím prodává levněji než ropa Brent ze Severního moře nebo americká ropa WTI. Když se její cena v baltském přístavu Primorsk začátkem dubna přiblížila k 50 dolarům, zaznělo z Kremlu neobvyklé přiznání.
„Situace je extrémně bouřlivá, napjatá a emocionálně přetížená,“ prohlásil mluvčí prezidenta Putina Dmitrij Peskov. Pro zemi, která postavila velkou část své ekonomické a vojenské síly na ropě, nejde o banalitu. Prokouknout skutečný stav ruské státní kasy není snadné, Kreml si drží tyto karty u těla. Rezervy zatím zjevně má, ale je-li ropa nejlevnější od začátku války, bez reálných dopadů se to neobejde.
Výtěžky z exportu ropy a plynu dlouhodobě kryjí přes 30 procent státního rozpočtu, až do letošního března se těchto obchodů účastnilo i Česko. Minulý týden ruské ministerstvo hospodářství uznalo, že kvůli zlevnění ropy musí revidovat odhad příjmů z prodeje energetických surovin v letech 2025–27 směrem dolů o 15 procent.
V přepočtu na peníze letos půjde podle agentury Reuters o úbytek 30 miliard dolarů na rovných 200 miliard dolarů. Shodou okolností příjmy z exportu energetických surovin zhruba odpovídají ruským armádním výdajům, ty mají letos činit v přepočtu 186 miliard dolarů.
Úbytek o 30 miliard tedy není vzhledem k celkovým proporcím úplně fatální. Ale přejít ho úplně bez povšimnutí také nepůjde. Jde o stejně peněz, kolik chce Kreml letos doma vybrat navíc pomocí balíku vyšších daní. Jeho základem je zvýšení daně pro podniky z 20 na 25 procent a posílení daňové progrese pro majetnější vrstvy. Došlo ale i na kroky, které pocítí běžné domácnosti. Přirážka v podobě DPH stoupla z 20 na 22 procent, nahoru šly také spotřebních daně na benzín, alkohol a sladké nápoje.
Rezervy, cla a výpalné
Jak se Rusko s výpadkem příjmů vypořádá, zatím není jasné. Spoléhat na to, že by mu úplně došly peníze, se ale příliš nedá. Před válkou si nahromadilo vysoké devizové zásoby, ze kterých si nyní vypomáhá.
Z rezervních fondů, uložených v západních bankách, se v důsledku mezinárodních sankcí povedlo podle Financial Times (FT) zmrazit 340 miliard dolarů. Dalších 100 miliard mělo Rusko v roce 2022 k dispozici, teď je to necelá polovina. I to ukazuje, že přijít o 30 miliard z prodeje surovin není zanedbatelné.
Kdyby se schodkový ruský státní rozpočet měl lepit jen z těchto peněžních zásob, vydržely by ještě zhruba rok, uvádějí dále FT s odvoláním na výpočty Vysoké školy ekonomické v Kyjevě. Jsou ale i jiná řešení jako krácení jiných rozpočtových výdajů nebo hledání dalších zdrojů, což Rusko už praktikuje.
Jedním z nových zdrojů jsou cla na dovážená auta, schovaná formálně za povinný poplatek na jejich budoucí sešrotování a recyklaci materiálů. Po vyklizení trhu ze strany západních značek stoupl dovoz čínských aut do Ruska na sedminásobek. Poplatek od letošního roku činí v přepočtu 160 tisíc korun za auto a do roku 2030 má každoročně růst o 10 až 20 procent. Nové 35procentní clo se chystá třeba také na parfémy z „nepřátelských zemí“.
Na financování státu se ve zvýšené míře podílejí státní podniky, a to formou dividend, ale i „dobrovolných příspěvků“ na válku. Od začátku války se takto zapojily známé kolosy jako Gazprom nebo Rosněfť, ale i banky nebo železnice. „Dobrovolné odvody“ platí i cizí firmy, když chtějí z Ruska odejít. Sazba za tuto propustku už vystoupala z 10 na 35 procent tržní hodnoty aktiv, do loňského listopadu se takto povedlo vybrat dvě miliardy dolarů.
V jiných případech došlo k zabavení či nucenému prodeji majetku, jako třeba v případě dánského pivovaru Carlsberg. Dočasně si Rusko může vypomáhat také tištěním peněz a jinými účetními machinacemi, které nelze zvenčí vzhledem k omezené informační otevřenosti snadno a rychle rozklíčovat.
Pokud Rusko najde ve světě vstřícné věřitele, má i prostor k navyšování státního dluhu. Ten zatím činí jen 20 procent HDP. Pro srovnání, v Česku je to 44, v Německu 62 a v USA 124 procent. Byť může jít o nákladnou operaci vzhledem k tomu, že základní sazba ruské centrální banky činí kvůli ochraně rublu a brždění inflace 21 procent.
V součtu dávají všechny tyto postupy Rusku stále ještě dost prostoru, jak ekonomicky vydržet – zvlášť v kombinaci s pověstnou odolností a loajalitou ruské veřejnosti a s vyhlídkou na výhodnou mírovou dohodu, pokud Donald Trump zůstane ohledně míru netrpělivý a dotlačí Ukrajinu k ústupkům.
