Temná stránka české ekonomiky: Většina Čechů dýchá špatný vzduch

Česko se stále potýká se suchem a vysokými emisemi skleníkových plynů, vyplývá ze srovnání zemí Evropské unie. Životní prostředí České republiky v něm bylo ohodnoceno jako páté nejhorší. „Drtivá většina lidí u nás stále dýchá vzduch, který převyšuje limity stanovené Světovou zdravotní organizací,“ upozorňuje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny, která se na přípravě srovnání v rámci projektu Index prosperity podílela.

Česko do životního prostředí investuje třetí nejvyšší podíl HDP ze zemí Evropské unie. Je to spíše následek špatného stavu životního prostředí, a tedy snaha o „damage control“, anebo Česko opravdu dlouhodobě investuje do ochrany i nad rámec pouhého řešení aktuálních krátkodobých problémů?

Máme třetí nejvyšší emise skleníkových plynů v EU. Nejde ale jen o skleníkové plyny, máme vysoké emise i dalších látek – pevných částic. Já pocházím z Ostravska a z mládí si vzpomínám, že se místní vzduch dal doslova krájet. Tehdy, před listopadem 1989, se také odehrávaly protesty proti stavu životního prostředí.

Když se podíváme například na očekávaný věk dožití, ještě na začátku 70. let byl u nás podobný jako ve vyspělých ekonomikách, ale před rokem 1989 už byl rozdíl téměř čtyři roky v náš neprospěch. Za posledních více než třicet let došlo k výraznému zlepšení, očekávaný věk dožití se před covidem posunul z 71,7 roku na 79,2. Rozdíl proti vyspělým ekonomikám se tedy snížil na zhruba dva roky.

I přes toto zlepšení však drtivá většina lidí u nás stále dýchá vzduch, který převyšuje limity stanovené Světovou zdravotní organizací. A není to bez následků: ročně v Česku zemře 31 lidí na 100 tisíc obyvatel právě kvůli špatné kvalitě vzduchu. Pro srovnání, ve Finsku jsou to jen tři úmrtí, u nás tedy více než desetkrát tolik.

Má to samozřejmě i ekonomické dopady. Podle odhadů OECD nás jen úmrtí kvůli špatné kvalitě ovzduší stojí téměř sedm procent HDP. To je vysoké číslo, když si uvědomíme, že největší pokles v moderní historii zaznamenala česká ekonomika v roce 2020, kdy poklesla o necelých šest procent.

Když Česko investuje do životního prostředí třetí nejvyšší podíl HDP, jak je možné, že se v celkovém srovnání stavu životního prostředí umístilo až v poslední pětici?

Data ukazují, že průmysl tvoří 20 procent evropského HDP, ale spotřebuje 40 procent užitečné energie. Sektor služeb vytváří 56 procent HDP a spotřebuje 13 procent užitečné energie. Náš podíl průmyslu je jeden z nejvyšších v Evropě: na HDP se podílí 29 procenty.

Struktura naší ekonomiky vyžaduje výrazně nadprůměrně vyšší spotřebu energie. Výroba energie u nás výrazně více spoléhá na tuhá fosilní paliva. Je to téměř třetina, před námi je už jen Polsko a Estonko. Snížení energetické náročnosti ekonomiky a zároveň změna energetického mixu při této struktuře vyžaduje nadprůměrné investice desítky let.

V podílu půdy zasažené suchem skončilo Česko v průzkumu až na posledním místě. Skutečně je na tom Česko hůře než třeba státy jižní Evropy, které se se suchem také významně potýkají?

Česko je střecha Evropy. Jinými slovy, veškerá voda, kterou zde nezachytíme, odteče. Možná vás napadne, že ji můžeme zachytávat v přehradách, případně v rybnících a dalších vodních prvcích v krajině. Velký potenciál má ale i samotná půda, tedy lesnictví a zemědělství.

Rostoucí teploty budou zvyšovat odpařování vody, takže sucho se může ještě zvyšovat. Od zemí, které mají se suchem zkušenosti, se musíme učit postupy a metody, které nám umožní sucho zvládat.

Mimochodem, sucho přineslo i nárůst skleníkových plynů. Zdravé lesy mají schopnost snižovat CO2. Kůrovcová kalamita u nás způsobila, že naše lesy a orná půda CO2 neabsorbují, ale ve výsledku naopak produkují. V tomto ukazateli je Česko podobně jako v případě sucha na posledním místě v EU.

Na prvním místě, pokud jde o stav životního prostředí, se v průzkumu s přehledem umístilo Švédsko. V čem je tak výjimečné?

Na to je velmi jednoduchá odpověď: 60 procent elektřiny spotřebované ve Švédsku je produkováno z obnovitelných zdrojů. Dalších 31 procent elektřiny Švédi vyrábějí v jaderných elektrárnách. Jinými slovy, výroba elektřiny ve Švédsku je téměř bez emisí. K tomu má nejnižší emise z budov, přidejme zdravé lesy, které pohlcují významnou část vyprodukovaného CO2. A přesto Švédsko do životního prostředí neustále investuje přes dvě procenta HDP.

Ve které oblasti je podle vás největší potenciál? Co musí vláda udělat, aby se Česko na žebříčku ekologie posunulo výše?

Vyšší ceny energií povedou k nižší spotřebě. V makroekonomických datech vidíme, že na vysoké ceny nafty už Češi snížením spotřeby reagovali. Analýzy ukazují, že i snížení teploty na termostatu může náklady na teplo zredukovat o 5–7 procent. V tomto ohledu ceny fungují.

Dražší energie dále povedou k vyšším investicím do snižování energetické náročnosti domů. Mimochodem, z hlediska emisí budov jsme v Evropě na 20. místě, takže tady existuje velký prostor nejen pro snížení energetické náročnosti, ale i pro snížení emisí. Na prvním místě se musí řešit zateplení domů, pak tepelné čerpadlo a následně fotovoltaika.

Jednoduchou odpovědí by mohlo být urychlené zavření uhelných elektráren. Geopolitická realita ale ukázala, že nemůžeme spoléhat na tranzitní zdroj energie, tedy plyn. Čekají nás proto investice do modernizace uhelných elektráren, do technologií pro zachytávání uhlíku. Ty mohou pomoci udržet si na jedné straně udržitelnou dovozní náročnost energií a na druhé straně snížit dopad na životní prostředí.

V neposlední řadě je to zvýšení podílu elektřiny z jaderných elektráren. Jde sice o dlouhodobý cíl, ale Česká republika takový stabilní zdroj potřebuje.