Článek
Jaderná energie je na první pohled čistá (z elektráren vychází jen pára), ale je tu jeden velký problém – co s radioaktivním odpadem. Vědci ve Švédsku testují odkládání odpadu v hornině, informuje britská BBC.
Pohled na průzračně modrý bazén s vodou je podivně krásný, ale přitom znepokojivý. Pod hladinou se totiž nacházejí řady dlouhých kovových kontejnerů naplněných použitým jaderným palivem z jaderných reaktorů, které leží v Oskarshamnu na švédském pobřeží Baltského moře.
Jak naložit s nebezpečným palivem
Toto použité palivo je paradoxně vysoce smrtící, ale zároveň zcela bezpečné. Smrtící, protože tento materiál je silně radioaktivní. Bezpečné, protože se nachází pod osmimetrovou vrstvou vody, která je velmi účinnou bariérou proti nebezpečné radiaci.
Takto uchováván může být odpad i po celá desetiletí. A nejen že může, on musí. Intenzivní radioaktivita totiž vytváří velké množství tepla, a tak je třeba tento druh materiálu dlouho chladit, než jej lze vyjmout k uskladnění.
Ale co s ním, až se ochladí? Tím se již léta zabývá mnoho vlád a výzkumných organizací. Problém totiž není ani tak množství odpadu, tím skutečným problémem je čas. „Nashromážděná použitá paliva jsou silně radioaktivní a jejich rozpad trvá dlouho,“ vysvětluje pro BBC profesor Neil Hyatt, hlavní vědecký poradce britského úřadu pro jaderný odpad.
Ten vysvětluje, že po zhruba tisíci letech zůstane v palivu asi 10 procent původní radioaktivity, která se bude ale pomalu rozpadat dalších asi 100 tisíc let. A to přináší potíže.
„Nemůžeme se spoléhat na institucionální kontrolu v časovém horizontu delším než několik století,“ říká profesor Hyatt.
„Římská říše trvala asi 500 let. Poslední doba ledová skončila asi před 10 tisíci let. Takže povrch Země a lidské civilizace se mění mnohem rychleji než rychlost, jakou se může rozpadat radioaktivita v tomto vyhořelém jaderném palivu.“
Je tedy nutné přijít s nějakým permanentním řešením. Švédsko již dospělo k vlastním závěrům. Plánuje svůj odpad pohřbít do horniny hluboko pod zemí a nechat ho tam navždy.
Zakopat pod zem
Jedná se o proces známý jako geologické ukládání a vědci v zemi strávili desítky let studiem různých způsobů, jak by se dalo provést. Velká část výzkumu se provádí v laboratoři Aspo Hard Rock Laboratory, která byla vybudována nedaleko Oskarshamnu na jihu země.
Slouží k experimentům, při nichž se zkoumá, jak by se mohly odpady balit a ukládat do „hrobů“, ve kterých by se použité materiály mohly časem rozkládat. Ve skalách je zde stovky metrů pod zemí vykopaná síť umělých jeskyní, do kterých se odpad ukládá.
Skalní podloží je zde rozpukané a protéká jím slaná voda – prastarý solný roztok, který se sem po tisíce let stěhoval z Baltského moře. Takto vlhké prostředí by nebylo vhodné pro skutečné úložiště. Podle Ylvy Stenqvistové, ředitelky projektu u provozovatele jaderných elektráren SKB, je však ideální pro testování.
„Toto místo bylo vybráno, protože je poměrně vlhké,“ vysvětluje. „Protože kdybychom naše pokusy zkoušeli v oblasti, která je opravdu suchá, museli bychom na jakékoliv výsledky čekat celé věky.“
Místo toho si tedy vědomě vybrali toto místo, aby urychlili některé experimenty a zároveň otestovali materiály v těch nejtěžších podmínkách.
Projekty nejen ve Švédsku
Začátkem tohoto roku švédská vláda schválila plány na vybudování skutečného hlubinné úložiště, které má být vybudováno ve Forsmarku, asi 150 km severně od Stockholmu. Očekává se, že projekt bude stát přibližně 19 miliard švédských korun (44 miliard korun) a vytvoří 1 500 pracovních míst, ačkoli výstavba potrvá desítky let. Práce na podobném projektu ve Finsku byly zahájeny v roce 2015.
A výstavbu hlubinného uložiště plánuje i Česko. U nás by měla výstavba začít v roce 2050 a dokončena by měla být o 15 let později. Stavbu takového komplexu odhaduje Správa úložišť radioaktivních odpadů na 111 miliard korun.
Prozatím je u v Česku radioaktivní odpad uchováván v přechodných meziskladech v Dukovanech nebo například v bývalém vápencovém dole v Richard u Litoměřic a vytěženém uranovém dole Bratrství u Jáchymova.
